Vyznavači falešné státotvornosti kryjí korupční systém

František Kostlán

V kauze Rath jde v nejlepším případě o to, že se několik lidí ze státního zastupitelství a policie začalo chovat tak, jak stání zástupci a policisté mají. Dokud nebudou následovat další případy, nejedná se o nastartování vítané systémové změny.

Úleva, kterou přineslo zatčení Davida Ratha některým politikům, odborníkům a novinářům, není na místě. Ani ve spojení s dalšími odhalenými korupčnímu kauzami z poslední doby nemáme jistotu, že jde o kýženou změnu, která by znamenala obrat v přístupu státních institucí ke korupci. Zatím to vypadá spíše tak, že sebevědomí a pocit beztrestnosti naší „elity“ se pod tlakem občanské společnosti umenšuje a je proto ochotna někoho sem tam předhodit lvům.

Falešná státotvornost

Je to zvláštní a obtížně vysvětlitelný jev, který ve veřejném životě můžeme sledovat již od počátku devadesátých let (během normalizace jsme ve veřejném životě nemohli sledovat nic podstatného, protože ten okupovaly všudypřítomné lži a propaganda komunistického režimu). Známe viditelné znaky tohoto jevu: i inteligentní a vzdělaní lidé jsou ochotni namluvit sami sobě a následně i druhým v podstatě cokoli, protože mají intenzivní potřebu pozitivního vnímání věcí, pocitu, že dochází k nápravě či ke krokům, které nás „posouvají dopředu“. Pojmenoval jsem jej pro pracovní potřebu souslovím „falešná státotvornost“.

Je to právě tato falešná státotvornost, kterou někteří lidé nahrazují sklon ke kritičnosti. Nekritické prostředí, utvářené hlavními médii, vedlo hned po listopadu 89 k prorůstání politiky, novinařiny a publicistiky, který vyústil v mohutný proud falešně pojímané státotvornosti. Byli to právě veřejně činní lidé, kteří namísto tolik potřebné kritiky v podstatě bezvýhradně podporovali „naši mladou demokracii“, čímž mimo jiné připravili půdu i ekonomické reformě, oproštěné od potřebných prvků práva a etiky. A poté ji i přímo „drželi při životě“.

A v tomto způsobu uvažování pokračují někteří veřejně působící lidé i dnes. Stačila k tomu maličkost: Orgány činné v trestním řízení „konečně chytily velkou rybu“. Jenže optimismus v tomto směru není na místě, alespoň prozatím. Situaci u nás dobře vystihuje bonmot bývalého šéfa tajné služby Karla Randáka z protikorupčního fondu, který řekl, že totéž, co Davidovi Rathovi by se prokázalo každému politikovi, kterého by policisté odposlouchávali půl roku. „Otázkou samozřejmě je, proč některé jiné křiklavé případy nejsou stejně podrobně monitorovány,“ dodal k tomu Randák.

Strach vyšetřovatele z prozrazení

×
Zkopírovat odkaz Vytisknout
Diskuse
MŠ
Martin Šimsa, filosof
May 23, 2012 v 11.08
Cattani v sukních?
O Cattanim v sukních bych mluvil, až bude podobným způsobem jako Rath chycen a zatčen Kalousek, Drobil či Drábek. To bych byl zvědav na souhlas Němcové?! Hlavně co se děje s řádově několikanásobně většími úplatky v případě Pandurů, Gripenů a dálnic? Podle toho, co o tom psala média, o doklady a svědectví nebyla nouze. Říká se, že jediné, čeho je naše policie schopná, je někoho chytit při předávání peněz. I když, když tomu politici nepřejí (Klaus v případech týkajících se ODS a VV), tak se to špatně šetří. Ale slyšel jsem, že poslanci byli po setkání s Rathem přešlí, možná aspoň některé z nich napadlo, že by se jim to také mohlo stát.
SH
Stanislav Hošek, Penzista
May 27, 2012 v 9.15
Korupce a korupční systém.
Napsal jsem již mnohokrát, že korupce byla, jest a bude, vždy a všude. Ne tak ovšem korupční systém. V jednom svém textu v Britských listech jsem identifikoval první korupci v polistopadovém politickém prostoru a také označil největší předprivatizační korupci. Samotnou privatizaci „po česku“ jsem vždycky nazýval základem korupčního systému u nás. Korupční systém je totiž kvalitativně mnohem vyšším stupněm zločinného chování, oproti obecné korupci, nebo jen úplatkářství. Je to systém vygenerovaný dokonce právním řádem dané země. Ten rys korupčního prostředí bych ale nenazýval státotvorností.