Vyznavači falešné státotvornosti kryjí korupční systém
František KostlánV kauze Rath jde v nejlepším případě o to, že se několik lidí ze státního zastupitelství a policie začalo chovat tak, jak stání zástupci a policisté mají. Dokud nebudou následovat další případy, nejedná se o nastartování vítané systémové změny.
Úleva, kterou přineslo zatčení Davida Ratha některým politikům, odborníkům a novinářům, není na místě. Ani ve spojení s dalšími odhalenými korupčnímu kauzami z poslední doby nemáme jistotu, že jde o kýženou změnu, která by znamenala obrat v přístupu státních institucí ke korupci. Zatím to vypadá spíše tak, že sebevědomí a pocit beztrestnosti naší „elity“ se pod tlakem občanské společnosti umenšuje a je proto ochotna někoho sem tam předhodit lvům.
Falešná státotvornost
Je to zvláštní a obtížně vysvětlitelný jev, který ve veřejném životě můžeme sledovat již od počátku devadesátých let (během normalizace jsme ve veřejném životě nemohli sledovat nic podstatného, protože ten okupovaly všudypřítomné lži a propaganda komunistického režimu). Známe viditelné znaky tohoto jevu: i inteligentní a vzdělaní lidé jsou ochotni namluvit sami sobě a následně i druhým v podstatě cokoli, protože mají intenzivní potřebu pozitivního vnímání věcí, pocitu, že dochází k nápravě či ke krokům, které nás „posouvají dopředu“. Pojmenoval jsem jej pro pracovní potřebu souslovím „falešná státotvornost“.
Je to právě tato falešná státotvornost, kterou někteří lidé nahrazují sklon ke kritičnosti. Nekritické prostředí, utvářené hlavními médii, vedlo hned po listopadu 89 k prorůstání politiky, novinařiny a publicistiky, který vyústil v mohutný proud falešně pojímané státotvornosti. Byli to právě veřejně činní lidé, kteří namísto tolik potřebné kritiky v podstatě bezvýhradně podporovali „naši mladou demokracii“, čímž mimo jiné připravili půdu i ekonomické reformě, oproštěné od potřebných prvků práva a etiky. A poté ji i přímo „drželi při životě“.
A v tomto způsobu uvažování pokračují někteří veřejně působící lidé i dnes. Stačila k tomu maličkost: Orgány činné v trestním řízení „konečně chytily velkou rybu“. Jenže optimismus v tomto směru není na místě, alespoň prozatím. Situaci u nás dobře vystihuje bonmot bývalého šéfa tajné služby Karla Randáka z protikorupčního fondu, který řekl, že totéž, co Davidovi Rathovi by se prokázalo každému politikovi, kterého by policisté odposlouchávali půl roku. „Otázkou samozřejmě je, proč některé jiné křiklavé případy nejsou stejně podrobně monitorovány,“ dodal k tomu Randák.
Strach vyšetřovatele z prozrazení