Poslance Ratha měla dlouhodobě rozdělaného policie, nasbírala dostatek důkazů, a pak ho chytla takřka za ruku, když v krabici od vína nesl úplatek sedm milionů korun, další měl pod postelí a bůhví kde. Předsedkyni sněmovny před půlnocí zazvonil telefon, kde jí kriminálka odvyprávěla hrůzný případ politika, jehož špatné vychování dovedlo až na nejšikmější z šikmých ploch.

Němcové trvalo několik vteřin, než popadla dech, protože taková lumpárna je opravdu do nebe volající, polkla a odmávla Rathovo stíhání. Kdyby ho ten večer měla vedle sebe, nepochybně by mu vstřelila pohlavek a věru by si ho zasloužil. Uf, žijeme v doopravdy zkaženém světe, proletělo Němcové hlavou a ulevilo se jí až s vědomím, že udělala neskutečně dobře, když odmítla svoji kandidaturu na prezidentku, protože v reál politice udělá ještě kus poctivé práce. Kultivovat politiku je běh na dlouhou trať a Bůh dal Němcové právě znamení, že to začíná.

Na druhý den už z Němcové šok vyprchal, zůstalo sice ještě znepokojení, že se něco takové může v civilizované společnosti odehrát, ale zvítězil chladný pragmatismus a odpovědnost vůči voličům. Rath nesmí za žádnou cenu do sněmovny. A jestli to Sobotka s Haškem myslí s naší demokracií vážně, pak Ratha přemluví, je to jejich kamarád, tak na ně nejspíš dá.

Němcová a všichni ostatní hrdinové naší doby mají právo být znepokojeni z případu poslance Davida Ratha, konečně i nám otrlejším to všechno připadá nejasné. Dá se pochopit, že lidé, kteří žijí ve skleníku poctivosti a dobré nálady na Malé straně nedokážou pochopit, že může lidský tvor spáchat takovou nehoráznost. Nedivme se poslancům, že nemají dost síly, aby v tak krátkém čase od smutné události přijali muže, který svým činem chtěl spáchat puč na jejich dobré pověsti, časem to jistě přebolí, nyní je ale na ně ještě brzy, to pochopme.

Přesto všechno by zákonodárci měli chápat, že ač je jich 199 čistých a neúplatných, jsou vedle nich ještě lidé z masa a kostí, jejich voliči. Zatímco ve sněmovně se ještě nikdy neztratil na záchodě ani toaletní papír, tady venku se krade o sto šest, předražují se zakázky, čile se převádí peníze ze subjektu A na subjekt B, aby byly následně odeslány do destinací, jejichž jména pro ctihodné poslankyně a poslance znamenají nejvýš exotickou dovolenou. Nechci ani předvídat co by se stalo, kdyby tohle nějaký zlomyslník zavolal Miroslavě Němcové. Našla by v sobě ještě sílu pokračovat v tvrdé práci pro tuto zemi, kdyby viděla co za lidi s nehezkými vlastnostmi se po naši krásné zemi prochází? A jsou to ještě vůbec lidé, zeptala by se v duchu sama sebe nejspíš Němcová.

Naši volení zástupci nechtějí mít také s našim voleným zástupcem, toho času obviněným asi z braní úplatků a nactiutrhání pověsti dolní komory parlamentu, nic společného. Imunitu správně chápou jako prostředek, který má ochránit nevinné poslance proti spolčení nikým neřízených mocenských struktur dopravní policie. Ale, když už se všichni seznámili s tím co jednotka elitních policajtů na Ratha našla, tak jaképak s tím štráky. Do tepláků s ním a bez milosti. Čert vem prezumpci nevinny a jiné kraviny, Rath půjde sedět.

Jedno těší na případu Rath i předsedkyni Němcovou, dostala spoustu dobrých nápadů, jak zpřesnit náš ústavní systém a uvést v právní život fajn postřehy vlastní i kolegů z plénka (jak se v hantýrce říká plenárnímu zasedání), tentokrát se musí nechat, že to bylo fakticky napříč. O nejzávažnějších trestných činech, některé si Němcová, jakožto dáma, nedovoluje byť jen vyslovit, bude rozhodovat ústavní většina, pokud někoho chytí libovolný počet policistů s úplatkem, pak stačí většina prostá. Pochopitelně žijeme v právním státě, a tak o obou trestech doživotí budou rozhodovat senátoři a nesmí chybět sváteční podpis prezidenta republiky, ať už to bude Přemek Sobotka nebo Míla Zeman.