Znepokojivá zpráva zazněla z nedávného průzkumu Centra pro výzkumu veřejného mínění. Evropské unii věří pouze čtyřicet procent obyvatel České republiky. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o relativně slušné číslo, vždyť české vládě důvěřuje šestnáct procent a sněmovně pouhých dvanáct procent občanů. Vedle těchto čísel se zdá být Evropská unie velmi populární, ale není tomu tak. Protože poprvé od roku 2003 důvěra poklesla pod padesát procent. Nejdůvěryhodnější byla v době českého předsednictví, kdy se těšila důvěře šedesát procent, vloni to bylo ještě dvaapadesát procent. Otázka tedy zní: proč došlo k tak zásadnímu poklesu?

Vysvětlení se nabízí několik, nejsprávnější bude pravděpodobně jejich kombinace. Může se jednat o projev apatie Čechů k institucím jako takovým. Tedy že se naše nynější důvěra v české politiky projevuje i v nedůvěře k EU. Jiným důvodem může být spoléhání se na Unii, že by mohla pomoci v kritičtějších okamžicích; tu ale selhává. Alespoň nás o tom informují média, v Řecku je to špatné, podobně v Irsku, Španělsku, Portugalsku atd. Euro nemělo být přijato, tudíž přispívá k celkové krizi, zaznívá. Podobné problémy nás mohou poškodit. Dalším zdrojem nedůvěry může být naše vlastní kritika Unie, která je stále intenzivnější. Václav Klaus za svá prohlášení na adresu EU nenese žádnou politickou odpovědnost a mnohé nepravdivé výroky nacházejí živnou půdu. Autorita EU tak u nás klesá až k nynějším 40 procentům. Na tom, jaká bude Evropská unie, nám přestává záležet. To se nás přece netýká.

Evropská unie si samozřejmě zaslouží v mnohém kritiku, ale u nás kritika hraničí s odsudkem. Povětšinou není něčím, co by mělo vést ke zlepšení. Proto jsem uvítal, že se na serveru lidovky.cz objevil článek, že Petr Pithart byl jedním z evropských intelektuálů, který „volá po záchraně evropanství“. Proč iniciativa mj. vznikla, vysvětluje její spoluautor Daniel Cohn-Bendit: „Během krize jsou všichni proevropští lidé dosud neustále v defenzivě." Symbolické na tom všem je poslední věta článku na serveru: „Text manifestu v němčině si můžete přečíst ZDE.„

Snad bude manifest dostupný i v češtině a snad se stane i předmětem našich debat.

Ještě jedna věc mne napadá, když jsem již zmínil Petra Pitharta. V posledních letech se stále více ukazovalo, jak obrovskou škodou bylo, že právě on se nestal prezidentem. Kdo četl jeho knižní rozhovor Ptám se, tedy jsem, mi zcela jistě dá zapravdu. A v posledních měsících je to Petr Pithart, kdo ve veřejné rozpravě řekl ty nejpodstatnější věci. Stačí vzpomenout na článek o nedodržování ústavy prezidentem v Lidových novinách, když odmítl převzít demisi ministra Dobeše, kterou mu předával Petr Nečas. Nebo kritický článek o prezidentském kandidátovi na ústavního soudce: Zdeněk Koudelka. Pan Úslužný. Pokračovat bychom mohli dále.

Všechny věci v Evropské unii ovlivnit nemůžeme. Kvalitu naší debaty o ní však ano. Minimálně tím, že víme, koho ve volbách podporujeme.