Aby Hanzelka se Zikmundem mohli objet zeměkouli, museli ovládat, aspoň na úrovni schopného učně, několik řemesel. K tomu ovšem i dovednosti vyššího stupně, od jazyků po orientaci v mezinárodní politice, zvycích cizích krajů po diplomacii. Dnes stačí mít kreditní kartu a patřičně znuděný obličej. Fronty mladých cizinců, kteří stojí třeba na pražském vlakovém nádraží ve frontě a dlouhou chvíli, což je vlastně jejich úplně každá chvíle, si krátí ovíváním obličeje kartičkou se stříbrným ochranným symbolem, jsou důkazem, že dnes je cestování skoro nemravná záležitost. Ráno Praha, večer Řím a za pár dnů třeba Kuala Lumpur, nic dobrého z toho nemůže být.

Tihle mladí cestují proto, že nevydrží sedět doma, nikoliv z touhy něco poznat a zažít nebo se naučit opravit automobil zahrabaný v písečné duně. Mají tu kartu s nekonečným limitem prostředků a přesouvají se z místa na místo. Vyznají se ve vyhledávání levných a ještě levnějších letenek, porovnávají ceny hostelů a všude jedí ta samá jídla. Nejsou nikomu na obtíž, dokonce snad prospívají ekonomice, když takto cirkulují po světě a karty zasouvají do různých bankomatů na různých místech, ovšem pro ně samotné to musí být neskonale úmorné a frustrující. Tyto novodobé dobrovolné transporty mladých lidí, kteří namísto objevování krásy domova putují periferiemi globální vesnice, aby všude zažili to samé, by se možná měly zakázat, což jistě nejde.