Ministr dopravy Aleš Řebíček (ODS) přivedl na ministerstvo svého kamaráda Jirku z Teplic v listopadu 2006 a udělal z něj nejprve ředitele odboru pozemních komunikací. Brzy mu však svěřil řízení všech strategických odborů, především těch, kde se rozhodovalo o penězích, včetně evropských fondů, tj. o velmi velmi velkých penězích. K ruce mu byla polovina zaměstnanců ministerstva.

Jiří Hodač si k tomu všemu ještě přibral funkci předsedy dozorčí rady Letiště Praha a člena řídícího výboru Českých drah, tj. firem, které hodlal stát privatizovat a kde šlo o desítky miliard korun, na něž si mnozí brousili zuby.

Je tedy zřejmé, že budoucí Ropák 2007 prokázal obrovskou výkonnost, když zvládl zastupovat ministra Řebíčka, který v té době v poslaneckých lavicích šprtal italská slovíčka a piloval jejich výslovnost. A to nejen na důležitých jednáních, ale také při podepisování významných dokumentů, např. tajné dodatky ke smlouvě o dodávce a provozování elektronického mýtného systému v České republice na mnoho let dopředu s firmou Kapsch.

To vše tedy Hodač zvládl i bez bezpečnostní prověrky (pro jiné ovšem povinné!), která měla mimo jiné odhalit, nakolik je v roli vysokého státního úředníka, který přichází do styku s utajovanými skutečnostmi, ovlivnitelný a zda jeho finanční a majetkové poměry odpovídají přiznaným příjmům. Ostatně, sám Řebíček, který tuto skutečnost s lehkostí politika toleroval, jej v soukromých rozhovorech nazýval náměstkem „pro špinavou práci“.