Vztáhli-li bychom maximy „o mrtvých jen dobře“ a „padlému nepříteli je třeba vzdát čest“ i na mrtvoly politické, o Vlastimilu Aubrechtovi toho dnes moc napsat nemohu.

Před sedmi lety, kdy jsem ho potkal poprvé, nicméně nic nenaznačovalo, že by se jeho kariéra chýlila ke strmému závěrnému svahu. Byl poslancem, předsedou významné stranické organizace ČSSD v Teplicích, ale především vládním zmocněncem pro oblast Severozápadních Čech, jejíž náplň pojal značně kreativně.

Funkci zmocněnce zřídila vláda s cílem usnadnit a urychlit revitalizaci regionu postiženého desítkami let devastace způsobené komunistickými povrchovými velkolomy. Na obnovu krajiny ministři vyčlenili z rozpočtu 15 miliard korun. Dopadlo to hezky česky: zmocněnec se brzy stal pomocníkem majitelů nyní již kapitalistických velkolomů, aby tyto mohly v obracení severočeské krajiny naruby pokračovat (za cenu likvidace tu a tam překážejících měst a vesnic).