Po návratu z  demonstrace proti vládě jsem strávila odpoledne listováním v novinách a internetových archivech, abych se něco dozvěděla o tom, jak vláda, proti níž se shromáždilo na Václavském náměstí sto tisíc lidí, reaguje na lidové hnutí odporu. Pustila jsem si ze záznamu debatu, v níž vystupuje pretendentka na středočeskou hejtmanku Helena Langšádlová z TOP 09 s Terezou Stöckelovou z ProAlt a viděla jsem, že paní poslankyně Langšádlová neměla co říct. Vládní koalice mele, že reformy jsou nutné a úsporná opatření nezbytná, ale neumí vysvětlit jejich strukturu. Musím ale říci, že na některé věci se redaktoři neptají, zda je nutné a k čemu je dobré snížit příspěvky lidem starým, nemocným a postiženým, například.

Poslouchala jsem na Václaváku Václava Krásu, který řečnil ze svého invalidního vozíku, a vzpomněla si, jak byli organizovaní invalidé pravicoví, vždyť Václav Krása byl poslancem za ODA! Segregace lidí zdravých a handicapovaných byla součástí dědictví minulého režimu, zájem o slušný a aktivní život tělesně postižených reprezentovala Olga Havlová a skutečně se leccos po převratu změnilo k lepšímu. Velice se změnila společenská atmosféra ve vztahu k handicapovaným lidem a začaly platit zákony, poskytující výhody zaměstnavatelům, zaměstnávajícím zdravotně postižené. To je přece civilizované, ostatně i v Našich furiantech se vede spor mezi válečným vysloužilcem a chudým krejčím o to, kdo dostane obecní ponocenskou službu. Slušná obec nedělá z nemohoucích žebráky.