Nelze nad tím přivírat oči, nelze to bagatelizovat. Ve společnosti roste napětí. Není měsíc, aby média neprobírala nějaký otřesný zločin, kterého se měl dopustit někdo z romské menšiny. Z obrazovek i stránek novin na nás útočí srdcervoucí scény zbitých a zmučených lidí, pocity bezmoci a vzteku se umocňují. Tu byl někdo posekán mačetou, tam byl napaden policista, onde opět zmlácen patnáctiletý kluk tak, že je kvalita jeho života doživotně významně snížena.

Všichni se o tom musí dozvědět a hlavně - všem musí být jasné, kdo za to může. Přece Romové, protože nikdo jiný se takto nechová a není schopen podobné brutality. To je poselství, jež mnozí berou za samozřejmost a ztotožňují se s ním.

Být obětí brutálního útoku či příbuzným oběti, člověk se emocím neubrání. Zmar, hněv, nenávist, obraz zničeného snu před očima — to musí být děsné. A prožívat to den za dnem. Své by o tom jistě mohli vyprávět příbuzní a blízcí norského fašisty, jehož xenofobní a rasistické postoje média s klidem přenášela do světa jako zpravodajství ze soudního procesu.