Zatímco místopředseda Věcí veřejných Tomáš Jarolím ve čtvrtek večer pro ČT24 uvedl, že v úterý vyzve kvůli čerstvě zveřejněné tajné nahrávce grémium strany k odchodu z koaliční vlády Petra Nečase, první místopředsedkyně nejmenší vládní strany Karolína Peake vyzvala v pátečním prohlášení své spolustraníky ke zklidnění emocí a k dialogu s koaličními partnery.

Aktuální příčinou pnutí uvnitř Věcí veřejných i mezi vládními stranami je údajná příprava puče uvnitř nejmenší vládní strany. Ze zveřejněné nahrávky totiž vyplývá, že exposlankyně Věcí veřejných Kristýna Kočí měla před rokem jednat s koaličními partnery o rozklížení své strany.

Na veřejnost se tak po odposleších Pavla Béma a podnikatele Romana Janouška dostal během krátké doby další materiál, který leccos vypovídá o poměrech na českými pravici. Ostatně první místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek označil Věci veřejné za „fízlovskou partaj“.

Naopak podle premiéra Petra Nečase jsou slova Kristýny Kočí na nahrávce pouhé plky. Podle jeho slov by nejmenší koaliční strana neměla zatahovat vládní partnery do svých problémů. Jako by si nechtěl připustit, že to není problém pouze Věcí veřejných, nýbrž i jeho vlády a především legitimity celého politického uspořádání.

Podle v pátek zveřejněného průzkumu veřejného mínění společnosti SANEP by více než polovina dotázaných (59,7 %) uvítala pád Nečasova kabinetu. Podle výsledků šetření si také více než polovina respondentů myslí, že by ČSSD měla pokračovat ve své snaze o svržení současného vládního kabinetu, a to navzdory faktu, že šlo o třetí neúspěšný pokus.

Logickým důsledkem permanentní krize vládnutí, která doprovází Nečasův kabinet prakticky od jeho vzniku, je postupná ztráta důveryhodnosti pravicové vlády. A je s podivem, že to Nečas není s to připustit.

Podle politologa Jiřího Pehe přitom měla ODS jakousi šanci se od zcela zprofanovaných VV distancovat v podobě jejich vyhazovu z vlády, což by ji podle něj v očích části veřejnosti pomohlo vytvořit přinejmenším zdání, že její skandály a napojení na kmotry jsou jiného řádu.

„Že jde v jejím případě na rozdíl od klinicky mrtvých VV jen o nemoci, které je ochotna léčit. Po posledním vývoji, v němž stojí faktický šéf VV Vít Bárta před soudem, a ODS se potýká s devastujícími dopady odposlechů dua Bém-Janoušek, ovšem začíná podstatná část veřejnosti věřit, že ODS je stejně nevyléčitelná jako voliči již odepsané VV,“ napsal Pehe pro čtvrteční vydání deníku Právo.

Čtvrteční nahrávka Věcí veřejných pak podle politologa Milana Znoje ohrožuje všechny vládní strany. „Co vidíme, je vskutku panoptikum, a to nejenom Věcí veřejných, ale české pravice. Všechny strany vládní koalice jsou v této kauze namočeny, neboť sledujeme z blízka a hodně od spodu, jakými nechutnými způsoby se u nás tvoří a přetváří vládní většina,“ uvedl Znoj v rozhovoru pro Deník Referendum.

Jak plyne z odposlechů Pavla Béma i nahrávky Kristýny Kočí, k těmto způsobům politického vyjednávání tu patří nejen Bártovy půjčky-úplatky, intriky a fízlování členů Věcí veřejných, nýbrž i skryté vyjednávání o transferech hlasů, pozic a zřejmě i peněz mezi koaličními partnery.

„Když tyto ‚politické způsoby‘ označí Miroslav Kalousek z TOP09 za ‚fízlovské praktiky‘ a Petr Nečas z ODS za ,plky paní Kočí‘, pak záměrně ve snaze udržet vládu bagatelizují nebezpečí, která se v těchto hrátkách o vládní většinu skrývají. A nebezpečí to nejsou malá,“ uvedl Znoj.

Odposlechy dvojice Janoušek a Bém dávají podle Znoje nahlédnout do pozadí toho, jak podnikatelské zázemí ovlivňuje politické rozhodování. Nahrávky Kristýny Kočí pak podle něj napovídají, v jakém podpásovém klinči se skládá a rozkládá vládní většina za pomoci spřízněných médií, v tomto případě Mladé fronty Dnes.

Podle politologů přesto k pádu vlády nedojde. „Chvíli používá nahrávky jedna strana, chvíli druhá strana, chvíli jsou výroky ovlivněné těžkým vínem, chvíli mají být brány vážně. Myslím si přesto, že to vládu nepoloží. Věci veřejné si leda s jejím použitím pokusí vylepšit vyjednávací pozici u vládních škrtů. Vydírání je jim blízké,“ uvedl pro Deník Referendum Lukáš Jelínek.

Podle Peheho by se přitom Nečasova ODS snad mohla alespoň částečně vymanit ze smrtícího objetí kmotrů v případě, že by opustila v očích veřejnosti zcela nelegitimní vládní projekt, a pokusila se udělat si vnitrostranický úklid. Další setrvávání vládě pak podle něj mnoho lidí utvrzuje v přesvědčení, že se vládní strany drží moci jen kvůli tomu, aby si ještě mohli jejich politici i kmotři v pozadí „nahrabat“.

S Pehem souhlasí sociolog Jan Keller. Podle něj je navíc příznačné, že poté, co lídři současné vlády slibovali transparentní politické rozhodování, jsme ve všech podstatných otázkách dnešního politického dění odkázáni jen na spekulace. „Fakticky nevíme o zákulisí dnešní politiky vůbec nic. Nevíme, nakolik jednají jednotliví politici skutečně za sebe a za své strany, a nakolik jsou to jenom loutky, které ovládá někdo, koho třeba ani neznáme,“ uvedl Keller v rozhovoru pro Deník Referendum.

Podle něj tu jsou pouze určité stopy, které otevírají dveře dohadům. „Například vládou prosazovaná penzijní reforma prokazatelně neřeší problémy důchodového systému. Přinese však obrovské výhody některým finančně silným skupinám. Podobně školská reforma prokazatelně nepovede ke zkvalitňování vzdělání. Avšak pomůže vytvořit nové bankovní produkty a řadě politiků a byznysmenů otevře možnosti, o kterých zatím mohli jen snít,“ vysvětlil Keller s tím, že by se podobných příkladů dala uvést celá řada.

Nejspíše proto také stále více pozorovatelů české politiky hovoří o potřebě systémových změn. Například podle ústavního právníka Jana Kudrny se v současnosti definitivně ukazuje, že rozhodující část našich politiků nejenom není schopna naší zemi racionálně řídit, dokonce naopak, jejich činnost jí poškozuje, ale nejsou patrně ani způsobilí si tento stav uvědomit.

Pravdu má nejspíš také Jiří Pehe, podle kterého je chování koaličních lídrů sebevražednou taktikou pro českou pravici. Reálně ji podle něj totiž hrozí podobné vymazání z politické mapy, jakého jsme byli svědky v případě stran bez pudu sebezáchovy v Polsku, Maďarsku nebo na Slovensku.

Klíčovou otázkou nicméně je, k jakým subjektům se voliči stran současné pravicové vlády v příštích volbách případně přikloní. Dojde-li totiž k transferu jejich hlasů k populistickým či krajně pravicovým subjektům, čeká nás proměna politického uspořádání směrem k vládě pevné ruky a nikoli nastoupení cesty po trajektorii, na jejímž konci bychom mohli očekávat obnovu legitimity demokratického uspořádání.