Předseda ODS a premiér vlády Petr Nečas v neděli uvedl, že soudní proces v kauze údajné korupce ve Věcech veřejných nepřinesl žádnou překvapivou informaci.

„V té věci u soudu nezaznělo prakticky nic, co by za uplynulý rok neprošlo českým mediálním prostorem. Akorát to bylo zkoncentrováno do pěti dnů," myslí si premiér s tím, že záležitosti probírané před soudem nesouvisí s nynějšími ministry nejmenší koaliční strany. „Všichni aktéři z vlády odešli před rokem na základě mého rozhodnutí a mého návrhu prezidentovi republiky," vysvětlil Nečas v Otázkách Václava Moravce.

Vedení ministerstva dopravy musel opustit současný šéf poslanců VV Vít Bárta, který je obžalován z uplácení svých bývalých stranických kolegů. Z čela ministerstva vnitra pak odešel předseda strany Radek John mimo jiné pro podezření z propojení ministerstva s bývalou Bártovou detektivní agenturou ABL.

S premiérem ale nesouhlasí nejsilnější opoziční strana. Předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka naopak požaduje kvůli Bártově kauze vyloučení Věcí veřejných z vlády. Nejmenší vládní stranu obviňuje z mafiánských praktik. „Není možné, aby pan premiér říkal, že chce zvýšit důvěryhodnost vlády a současně v ní toleroval Věci veřejné," myslí si předseda sociálních demokratů.

„Každý, kdo prošel Věcmi veřejnými a je dneska ministrem, by z vlády měl odejít, protože ti lidé tolerovali pana Bártu, nechali se jím řídit. To je pro českou politickou kulturu vražedná věc," dodal Sobotka. S předsedou sociálních demokratů souhlasí nejen experti oslovení Deníkem Referendum, nýbrž i většina veřejnosti.

Centrum pro výzkum veřejného mínění minulý týden zveřejnilo výstupy z únorového šetření, dle něhož je více než polovina lidí nespokojena s fungováním demokracie v České republice.

Šetření také ukázalo, že se nejenom zhoršují názory na současné politické uspořádání, nýbrž že ho většina veřejnosti dokonce hodnotí hůře než předlistopadový režim. „Jízda po tobogánu, o němž netušíme, kam ústí, nabírá i vinou VV na rychlosti,“ poznamenal politolog Lukáš Jelínek.

Nečas má přesto alespoň částečně pravdu. Soud s Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou skutečně nic nového o praktikách české politiky nevypověděl. Navzdory až obludnému obnažení vnitřních procesů české politiky, jež veřejnosti soud s politiky VV minulý týden zprostředkoval, lze — zdá se — konstatovat, že nejde o žádnou anomálii.

Naopak, podle nejednoho z pozorovatelů zdejších politických dějů se vše odehrává v logice vývoje posledních dvaceti let: přesně takto to tu po celou dobu fungovalo, ač většinou skrytě. Nové na korupční kauze Věcí veřejných je pouze to, že na vlastní oči veřejnost vidí, co doposud pouze tušila.

Šéfredaktor Deníku Referendum Jakub Patočka ostatně již takřka před rokem napsal, že Věci veřejné jsou jen „bizarním populistickým výhonkem doktríny trhu bez přívlastků“.

„Má-li být vše na prodej, nakonec se zcela logicky začalo obchodovat i s univerzitními tituly, funkcí prezidenta, s výsledky průzkumů veřejného mínění, ba i s účastí ve vládní koalici. Bárta je jen přičinlivý, pilný a tvořivý Klausův žák,“ napsal Patočka.

VV jsou pouhou špičkou ledovce

Podle sociologa Jana Kellera je na soudu s Bártou a Škárkou nejsmutnější to, že „jak rysy prohnanosti, které může veřejnost v podstatě on-line sledovat u některých politiků Věcí veřejných, tak rysy rozumové nedostatečnosti dalších aktérů kauzy“, bychom při bližším pohledu našli i u mnoha dalších členů Nečasova kabinetu.

„Věci veřejné se neliší od svých kolegů nějak kvalitativně. Pouze je na nich lépe vidět to, co se ostatní v čele s Petrem Nečasem naučili během dvaceti let strávených v politice ukrývat dovedněji,“ shoduje se s Patočkou Keller.

Taktéž podle Lukáše Jelínka jsou Věci veřejné jenom špičkou ledovce. Směšováním politiky s byznysem, manažerskými manýrami, oligarchizací a občas i interní korupcí podle něj totiž trpí i jiné české politické strany.

„Věci veřejné pouze vše dovedly do důsledku: viz interní dokument ABL, v němž je strana líčena coby politická divize bezpečnostní agentury. Anebo si vezměme tzv. koncepční radu, e-mailové debaty véčkařů o provizích v souvislosti se stranickým etickým kodexem apod. Ta strana připomíná postdemokratickou strukturu pro postdemokratické období, jehož bych se však coby občan nechtěl dožít,“ uvedl Jelínek v rozhovoru pro Deník Referendum.

A politolog Milan Znoj si podobně jako Jelínek myslí, že soudní proces s politiky nejmenší koaliční strany sice dává veřejnosti nahlédnout do zvrácených poměrů ve vedení jedné malé vládní strany, avšak současně se podle něj dozvídáme mnohem více.

„Můžeme si totiž učinit nepěkný obrázek o stavu českého stranictví všeobecně. Nemyslím ovšem, že by také předsedové ostatních stran rozdávali svým druhům ve vedení nějaké půjčky alias úplatky, aby stranu udrželi ,v lajně‘. Něco takového se vskutku mohlo dít jenom u Věcí veřejných s Vítem Bártou v čele a ještě v krajní situaci, kdy se její vedení fakticky rozložilo,“ uvedl Znoj v rozhovoru pro Deník Referendum.

„Věci, které vyplývají na veřejnost při soudním přelíčení s Bártou a Škárkou jsou opravdu děsivé. A to především proto, že můžeme na vlastní oči vidět, jak podrazácky se v zákulisí vůči sobě chovají lidé, kteří nám občanům současně tvrdí, že hájí naše nejvlastnější zájmy,“ napsal Jan Keller s tím, že jde o lidi, kvůli kterým už dva roky premiér Nečas tvrdí, že má dostatečně silný mandát k provádění reforem.

„Avšak tyto reformy svými dopady ovlivní životy celých generací. Jeho mandát je opřen o sbírku podivných lidských typů, které se navzájem odposlouchávají, vydírají a zastrašují, aby pak v médiích ukazovali medovou tvář starostlivých správců národních zájmů,“ upozornil Jan Keller na vážné zpochybnění vládní legitimity, který případ Věcí veřejných zákonitě způsobí.

VV vnesly do politiky chaos

Bez zajímavosti není, jakým způsobem se nyní — v době soudního procesu — nejmenší vládní strana pokouší na svém webu prezentovat před voliči.

„Věci veřejné se teď zcela přirozeně pokoušejí na svém webu i v nezávislých mediích v luxusním balení prodat vlastní působení v exekutivě. A chlubí se hned jedenapadesáti úspěchy — od zákona o veřejných zakázkách, přes úpravu bodového systému na silnicích až po výměnu policejního prezidenta či zavedení přímé volby hlavy státu,“ upozornil Jelínek s tím, že VV za své partajní zásluhy vydávají i běžné úkony svých ministrů či plody úsilí politiků jiných stran.

Jelínek ale současně upozorňuje na podstatnou okolnost, která spočívá v tom, že od malé strany, jež se chtěla vyprofilovat středově, veřejnost i političtí partneři očekávali předvídatelnost a schopnost tlumit konflikty. A právě toto očekávání Věci veřejné ani v nejmenším nenaplnily.

Podle Jelínka Věci veřejné do politiky naopak vnesly především chaos. „Ukázaly se být vnitřně nejednotné. Vždyť nyní ostrakizovaný Škárka byl léta šéfem a později prvním místopředsedou strany. VV rozoraly několik resortů, přičemž nejdlouhodobější následky bude nutné likvidovat ve školství,“ uvedl Jelínek pro Deník Referendum.

Věci veřejné ostatně za necelé dva roky ve vládě rozpoutaly několik krizí, které pak musely svými ústupky hasit. „Jsou nevypočitatelné nejen pro opozici, nýbrž i pro vlastní koaliční partnery. S korupcí bojují hlavně verbálně, lační po funkcích a v rozpočtově těžké době jejich ministři hýří byzantskými odměnami pro své nejbližší spolupracovníky. Vyrostli z nich dinosauři nového typu,“ upozornil Jelínek.

Podle Znoje lze kulturní vklad VV do české politiky shrnout třemi pojmy: 1. strana jako marketingový projekt; 2. populistický příslib přímé demokracie; 3. skryté vazby k vlivným zájmovým skupinám.

„Věci veřejné ztělesňují všechna tato nebezpečí demokracie ve vrcholné míře. Když Vít Bárta začínal svou politickou dráhu, tak své marketingové postupy líčil spíše z pohledu bezpečnostní agentury, ale tím se tento model politiky nevyčerpává a není to ani model nejúčinnější,“ doplnil Znoj v rozhovoru pro Deník Referendum.

„Populismus VV spočíval v tom, že zaútočily proti zavedeným politickým elitám, označily je za zkorumpované a slíbily dát průchod vůli obyčejného lidu. Samy sebe pak vylíčily jako stranu zcela transparentní, kterou hodlají provozovat před očima svých členů přímo na internetu,“ uvedl Znoj.

U soudu s představiteli Věcí veřejných se ale podle něj dozvídáme, že to byla fakticky klika, která se rozhodovala na utajených schůzkách v bytě či kanceláři. Podle Znoje je přitom vliv zájmových skupin odvrácenou tváří falešného populismu.

„V roce 2010 byly Věci veřejné východiskem pro nespokojené voliče, kteří ale nechtěli rezignovat na svoji úlohu. Radikální nespokojenost byla tehdy kanalizována stranou hlásící se k politickému středu. Po selhání VV hrozí v lepším případě úbytek voličů, v případě horším pak útěk k extrémům, zejména napravo,“ upozornil Lukáš Jelínek.

Ostatně není podle něj nezajímavé, že se i Věci veřejné posunuly doprava, a to ve vnímání evropské integrace, v koketování s prezidentem Klausem či například v hájení krajně pravicového aktivisty Bátory.

„Předpokládám zkrátka, že parlament VV při nejbližších volbách opustí, ovšem i jejich vinou vzroste znechucení z politiky, které budou muset opět paradoxně rozptylovat staré známé tradiční strany, proti kterým se původně Věci veřejné tak vehementně vymezovaly,“ doplnil Jelínek.

Vzhledem k úpadku ODS je pak nejspíš na sociálních demokratech, aby veřejnost přesvědčili, že současné politické uspořádání může lidem přece jen ještě nabídnout terén, ve kterém lze důstojně žít. Nepodaří-li se jim to, není vyloučené, že se napříště skutečně většina voličů přikloní k extremistickým subjektům.