Pokud bychom byli nuceni si vybrat mezi demokracií a humanismem, pak musíme asi dát přednost tomu druhému, ne? I když obojí může být pojímáno různým způsobem.
Mluvit o humanismu právě dnes mi připadá důležité. Doufám, že se hned někdo nepřihlásí a neřekne něco takového, jako třeba že člověk neexistuje, protože existuje pouze Pepa, Vašek, Franta, atd. Nebo nás nenazve antropocentristy. Možná to jsme. Co jiného by ostatně mělo stát v centru zájmu, než člověk? Plně uznávám, že bez přírody bychom neexistovali. Ale nad člověka by se stavět neměla. Myslím si, že bát se o člověka je víc na místě, než bát se o přírodu. Ta si totiž vždycky poradí a bude existovat i bez nás.
Taky doufám, že se někdo neozve s názorem, že člověk je mrcha a hledí si jen svých přízemních zájmů. Že netouží po ničem jiném, než mít se dobře. S tím nesouhlasím. Někdy přemýšlím o tom, jestli opravdu neexistují tři typy lidí podle převládající duševní složky, jak o nich psal Platón. Ti, kteří mají rádi hmotné věci a požitky, ti kteří touží po moci a slávě a ti, kteří nechtějí ani jedno z toho. Bohužel to nikdo nemá napsáno na čele. Možná, že čisté typy se ani nevyskytují, jak tomu u všemožných typologií lidí většinou bývá. Kdyby však na tom přece jen něco bylo, pak by asi každý z těch typů měl jinou představu o demokracii i o humanismu. V každém případě jsem ale proti elitářství, myslím si, že každý člověk je schopen se vyvíjet a trvám na tom, že všichni lidé si mají být rovni.