Lotrando, aneb jak je těžké (ne)být loupežníkem

Eva Hájková

Čapkova pohádka o loupežníku Lotrandovi nestaví na protikladu dobra a zla a nemoralizuje. Ukazuje, jak nás společnost formuje, aniž by to bylo naší zásluhou, a jak malý je náš podíl na tom, proč jsme takoví, jací jsme.

Čapkovy pohádky jsou vskutku geniální. Milovala jsem je už jako dítě, ale po pravdě řečeno jsem si tehdy neuvědomovala jejich hloubku - tedy to, že jsou v nich vyjádřeny skutečné lidské problémy a konflikty. Nejsou to lidové pohádky, v nichž jednoduše dobro vítězí nad zlem. Vezměme si třeba tu o loupežníku Lotrandovi, který svého malého synka dá na vychování do kláštera, aniž si umí představit, co z toho vzejde. Pro ty, kteří si pohádku nepamatují, připomínám:

Loupežník Lotrando bydlel se svou početnou loupežnickou rotou na horách Brendách a působil v celém širém okolí. Nebyl to takový ten ušlechtilý loupežník, který bohatým bere a chudým dává. On žádné další přerozdělování neprováděl. Byl to docela normální loupežník, ačkoliv Čapek líčí tu jeho hrůzostrašnost spíš komicky. Za dobu provozování své „živnosti“ nahromadil spoustu peněz a drahocenností, kterých si vůbec neužil, neboť byl zvyklý bydlet, stravovat se a oblékat poněkud barbarským a primitivním způsobem. Měl však malého synáčka, který mu v loupežničení patrně překážel a kterému chtěl kromě toho dopřát pohodlí, vzdělání a vůbec všechno to příjemné, co společnost některým lidem poskytuje, a co starý Lotrando pro samé loupení jaksi nestihnul.

Aniž by tušil, jak tím svému dítěti zkomplikuje život, popadl jednoho dne pytel zlaťáků a odvezl ho spolu se synáčkem do broumovského benediktinského kláštera. Tam obojí svěřil převorovi s přáním, ať v klášteře mladého pána vychovají ve vší počestnosti tak, aby se vyrovnal šlechtickým synkům. Pan převor nepátral po tom, zda se jedná o čisté nebo špinavé peníze (vida jakého původu může být klášterní zlato!) a tedy byla věc dohodnuta. Mladý Lotrando se s mladými šlechtici učil tanci a jazykům a vybranému chování a pochopitelně také náboženství, v němž si patrně osvojil i Desatero, včetně přikázání „cti otce svého a matku svou“. Stal se z něj hodný a zdvořilý mladý muž, pravý gentleman, který upřímně toužil konat dobro. Mladý Lotrando ovšem svého otce neznal (o matce se v pohádce vůbec nemluví) a nic o něm nevěděl. Otec ho totiž nikdy nenavštěvoval.

×