Čapkovy pohádky jsou vskutku geniální. Milovala jsem je už jako dítě, ale po pravdě řečeno jsem si tehdy neuvědomovala jejich hloubku - tedy to, že jsou v nich vyjádřeny skutečné lidské problémy a konflikty. Nejsou to lidové pohádky, v nichž jednoduše dobro vítězí nad zlem. Vezměme si třeba tu o loupežníku Lotrandovi, který svého malého synka dá na vychování do kláštera, aniž si umí představit, co z toho vzejde. Pro ty, kteří si pohádku nepamatují, připomínám:

Loupežník Lotrando bydlel se svou početnou loupežnickou rotou na horách Brendách a působil v celém širém okolí. Nebyl to takový ten ušlechtilý loupežník, který bohatým bere a chudým dává. On žádné další přerozdělování neprováděl. Byl to docela normální loupežník, ačkoliv Čapek líčí tu jeho hrůzostrašnost spíš komicky. Za dobu provozování své „živnosti“ nahromadil spoustu peněz a drahocenností, kterých si vůbec neužil, neboť byl zvyklý bydlet, stravovat se a oblékat poněkud barbarským a primitivním způsobem. Měl však malého synáčka, který mu v loupežničení patrně překážel a kterému chtěl kromě toho dopřát pohodlí, vzdělání a vůbec všechno to příjemné, co společnost některým lidem poskytuje, a co starý Lotrando pro samé loupení jaksi nestihnul.

Aniž by tušil, jak tím svému dítěti zkomplikuje život, popadl jednoho dne pytel zlaťáků a odvezl ho spolu se synáčkem do broumovského benediktinského kláštera. Tam obojí svěřil převorovi s přáním, ať v klášteře mladého pána vychovají ve vší počestnosti tak, aby se vyrovnal šlechtickým synkům. Pan převor nepátral po tom, zda se jedná o čisté nebo špinavé peníze (vida jakého původu může být klášterní zlato!) a tedy byla věc dohodnuta. Mladý Lotrando se s mladými šlechtici učil tanci a jazykům a vybranému chování a pochopitelně také náboženství, v němž si patrně osvojil i Desatero, včetně přikázání „cti otce svého a matku svou“. Stal se z něj hodný a zdvořilý mladý muž, pravý gentleman, který upřímně toužil konat dobro. Mladý Lotrando ovšem svého otce neznal (o matce se v pohádce vůbec nemluví) a nic o něm nevěděl. Otec ho totiž nikdy nenavštěvoval.