Koudelka, Koudelka… „SKS Chvojkovice Brod, holt slušnej oddíl…!“ Jenže v kultovním filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, šlo o Koudelku Romana.

Za jaký tým závodí Koudelka Zdeněk, navržený prezidentem Klausem na ústavního soudce? Za ČSSD? Za SPOZ? Za Masarykovu univerzitu? Za Nejvyšší státní zastupitelství z dob Renaty Vesecké?

Docela určitě za Moravu a Moravany. Před tím coby správný patriot smekám. Zdeněk Koudelka rozhodně není jednorozměrná osobnost. Nelze pochybovat o tom, že jde o obratného právníka a pracovitého politika, který za sebou během působení v Poslanecké sněmovně zanechal výraznou stopu. Prý je též interesantním pedagogem přednášejícím na brněnské právnické fakultě.

Věnujme se však spíš tomu, čím Zdeněk Koudelka provokuje. Nejprve tři spíše okrajové zmínky. První se týká Justiční akademie, kterou úspěšně navrhl přemístit do Kroměříže a na níž bylo s Koudelkovým příchodem zřízeno čerstvé náměstkovské místo. Druhá souvisí s jeho docenturou, k níž po prvním nezdaru v Brně (2001) přišel v roce 2009 až v Bratislavě. Třetí se opírá o investigativní práci Tomáše Němečka, který 12.března poukázal v Lidových novinách na v Londýně vydávaná (internetová) periodika Journal of Criminal Law and Public Prosecution a Journal on Legal and Economic Issues of Central Europe. Obě založila trojice mladých brněnských právníků Schelle jr.-Tauchen-Schweigl (komu vydavatelská společnost STS Science Centre Ltd. patří nyní, je obtížné zjistit) a Koudelkovi nabídla místo v redakční radě. Ještě zajímavější je, že do časopisů píše a na fakultě sbírá body za publikování v zahraničí, což nedávno rozezlilo i děkanku Naděždu Rozehnalovou.

Potenciálnímu ústavnímu soudci by ale ještě víc mohlo být vyčítáno například angažmá na Nejvyšším státním zastupitelství v éře Renaty Vesecké. Té Koudelka dělal náměstka.

Pro senátory, kteří budou muset Klausův návrh projednat, by mohl být Koudelka obtížně stravitelný v roli autora spousty sněmovních tzv. přílepků k zákonům.

A sociální demokraty obzvlášť patrně rozbolí hlava z Koudelkových ústavně-právních názorů, ať už správných, nebo nesprávných, které jsou každopádně velmi často oranžovému vidění světa na hony vzdáleny. Zjednodušeně řečeno, má ve zvyku hladit po srsti mocné - a zejména prezidenta (evidentní to je ale až teď, s hradním angažmá Václava Klause).

Pro zpřesnění nahlédněme do Koudelkových blogů na Aktuálně.cz. Píše je pravidelně a pasáže některých jakoby byly datlovány přes kopírák.

Podle Zdeňka Koudelky bylo v justičních tahanicích kdysi vicepremiérovi Jiřímu Čunkovi ukřivděno. Státní zastupitelství má být součástí moci výkonné.

Koudelka míní, že prezident si může říkat, co chce a kde chce („Naše ústava nedává prezidentovi ani jiným ústavním činitelům bobříka mlčení… Vystoupení prezidenta nepodléhají spolupodpisu předsedy vlády… Spolupodpisu podléhá jen ten akt prezidenta, který má povahu rozhodnutí, což ústní projev není.“). Nemusí signovat mezinárodní smlouvy („Prvotní sjednání i konečná ratifikace mezinárodních smluv je ústavním právem prezidenta… Pokud prezident neratifikuje mezinárodní smlouvu, nelze jeho akt nahradit… Parlament není nadřazen prezidentovi.“). Tímto způsobem autor hájil i fakt, že Klaus (až do včerejška) neratifikoval protokol k Evropské sociální chartě. Podle Koudelky nemusí prezident ani podepisovat zákony. Nemusí též jmenovat a neprodleně odvolávat ministry a další státní činitele včetně velvyslanců („Má svobodu rozhodování, jakým způsobem užije své ústavní pravomoci, aby dostál svému ústavnímu slibu a vykonával je v zájmu státu… Pokud premiér navrhne odvolání ministra, aniž zároveň prezidentovi předloží návrh na jmenování nového, je nejen možné, ale i správné z hlediska nutnosti nepřetržitosti výkonu funkce ministra pro správu státu, že prezident tomuto návrhu okamžitě nevyhoví… Prezident není povinen vyhovět každému návrhu na jmenování či odvolání z funkce, může si vyžádat návrh nový… Jmenování velvyslanců dává ústava do pravomoci prezidenta republiky.“)

Koudelka nezapomněl ani napsat, že hlavu nelze šacovat či po ní chtít, aby procházela bezpečnostním rámem.

A pokud někdo v Senátu uvažuje o možném kompetenčním sporu s prezidentem Klausem nebo dokonce o jeho stíhání pro velezradu, měl by vědět, že podle Koudelky „úvahy o tom, že nějaký státní orgán musí být donucen k poslušnosti Parlamentu trvalým či dočasným sesazením, popírají dělbu moci a vedou k ústavnímu puči.“

Že se Zdeněk Koudelka líbí Václavu Klausovi, který mu dokonce napsal předmluvu ke knize věnované — jak jinak — funkci prezidenta v ústavním systému, nepřekvapuje. Jak se ale výroky tohoto uchazeče o talár ústavního soudce zamlouvají sociálním demokratům?

Oficiální orgány ČSSD mlčí. Právem. Není posláním partajních sekretariátů kádrovat možné ústavní soudce. V popisu práce to ale má Senát.

S horní parlamentní komorou Klaus předem jednat nehodlá. Nechal se slyšet, že leda tak „zadem“. Posledními nominacemi k Ústavnímu soudu hraje prezident zajímavou a nejspíš dost vysokou hru. Do konce výkonu mandátu by mohl stihnout vystřídat tři ústavní soudce. Proslýchá se, že na jejich místě by vedle Zdeňka Koudelky rád viděl Jana Sváčka (ten v Senátu pohořel minulý měsíc) a Jaroslava Bureše. Kdyby to nevyšlo i s nimi, navrhne příště Renatu Veseckou, Pavla Kučeru a Pavla Němce? Nebo snad plzeňskou absolventku Ivanu Řápkovou nebo šéfa ústavně-právního výboru Sněmovny Marka Bendu? Se senátním ústavním expertem ODS Jaroslavem Kuberou přijít nemůže: Kubera nemá právnické vzdělání. Nicméně všichni by do Klausovy hry, v níž svoji úlohu můžou mít různí lobbisté, klientelisté a kmotři, skvěle zapadli.

Václav Klaus ještě může zařadit zpátečku. I mezi pravicově smýšlejícími právníky lze najít experty a mravně integrované osobnosti zároveň. Stačí jen hledat a odložit postranní zájmy. Každopádně senátoři by měli být ostražití. Není důvod, aby se Klausem nechali tlačit ke zdi. Přinejhorším bude za rok Ústavní soud trpět personálním deficitem. Pak nastoupí prezident nový, doufejme, že soudnější, a bude moci svízelný stav napravit.

A Zdeněk Koudelka? Svými schopnostmi se hodí spíš do politiky. Zemanovci, kterým je dlouhodobě blíž než domovské ČSSD, by jej třeba mohli kandidovat na premiéra.