Koudelka, Koudelka… „SKS Chvojkovice Brod, holt slušnej oddíl…!“ Jenže v kultovním filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, šlo o Koudelku Romana.

Za jaký tým závodí Koudelka Zdeněk, navržený prezidentem Klausem na ústavního soudce? Za ČSSD? Za SPOZ? Za Masarykovu univerzitu? Za Nejvyšší státní zastupitelství z dob Renaty Vesecké?

Docela určitě za Moravu a Moravany. Před tím coby správný patriot smekám. Zdeněk Koudelka rozhodně není jednorozměrná osobnost. Nelze pochybovat o tom, že jde o obratného právníka a pracovitého politika, který za sebou během působení v Poslanecké sněmovně zanechal výraznou stopu. Prý je též interesantním pedagogem přednášejícím na brněnské právnické fakultě.

Věnujme se však spíš tomu, čím Zdeněk Koudelka provokuje. Nejprve tři spíše okrajové zmínky. První se týká Justiční akademie, kterou úspěšně navrhl přemístit do Kroměříže a na níž bylo s Koudelkovým příchodem zřízeno čerstvé náměstkovské místo. Druhá souvisí s jeho docenturou, k níž po prvním nezdaru v Brně (2001) přišel v roce 2009 až v Bratislavě. Třetí se opírá o investigativní práci Tomáše Němečka, který 12.března poukázal v Lidových novinách na v Londýně vydávaná (internetová) periodika Journal of Criminal Law and Public Prosecution a Journal on Legal and Economic Issues of Central Europe. Obě založila trojice mladých brněnských právníků Schelle jr.-Tauchen-Schweigl (komu vydavatelská společnost STS Science Centre Ltd. patří nyní, je obtížné zjistit) a Koudelkovi nabídla místo v redakční radě. Ještě zajímavější je, že do časopisů píše a na fakultě sbírá body za publikování v zahraničí, což nedávno rozezlilo i děkanku Naděždu Rozehnalovou.

Potenciálnímu ústavnímu soudci by ale ještě víc mohlo být vyčítáno například angažmá na Nejvyšším státním zastupitelství v éře Renaty Vesecké. Té Koudelka dělal náměstka.