V úterý je to den přesně devět let, co se stal Václav Klaus prezidentem. Podle zákona smí post zastávat maximálně dvě pětiletá období za sebou, má tedy před sebou poslední rok na Hradě. Deník Referendum oslovil politology a ústavní právníky s tím, aby jednak nastínili předběžnou bilanci Klausova prezidentování a současně, aby se pokusili o prognózu posledního Klausova roku v úřadě.

I Klaus v den svého výročí na Hradě bilancoval, když veřejnosti představil svou novou knihu Rok devátý. V její předmluvě prezident uvedl, že rok 2011 ho příliš nepotěšil. Stěžuje si mimo jiné na rozhádanou politickou scénu, mediální agresivitu, odborové a další lobby a krizi EU.

„U nás si nepřetržitě podkopáváme vnitřní soudržnost země, národní pospolitost, schopnost jít společně za určitým cílem permanentním rozhádáváním naší politické scény, mediální agresivitou, hlasitými požadavky dobře organizovaných profesních skupin (počínaje lékaři na počátku roku, konče piloty v jeho závěru), nekonstruktivním přístupem různých věčných revolucionářů a disidentů (všeho druhu), kteří se stále nechtějí pohybovat v systému parlamentní demokracie a tržní ekonomiky a přes svou siláckou a populistickou kritiku nenabízejí žádnou alternativu,“ napsal Klaus.

Do obrovských problémů se podle Klause dostala také Evropa. Evropská unie je institucí, která Evropě evidentně neprospívá, napsal Klaus a dodal, že by Evropa potřebovala jinou integraci.

„Hlavně by ale potřebovala výkon a výkonnost, nikoli paternalistický stát, který Evropany demotivuje,“ vede si svou český prezident. Klaus má pocit, že Evropa už nechce moc pracovat a chránit si své vlastní já. „Evropa už chce žít v postindustriální, v postmilitární, v postproduktivní éře, ač nic takového není možné,“ myslí si Klaus.

Prezident tak v několika větách zopakoval své teze o stavu politiky u nás i v Evropě. Podle politologa Lukáše Jelínka se dokonce zdá, že Klaus je stále důslednější a zatvrzelejší při prosazování svých představ o politickém uspořádání. Podle jeho kolegy Jiřího Pehe je současně absurdní, že po soudržnosti volá právě Václav Klaus, neboť největším polarizujícím faktorem v české politice i společnosti je celá léta právě on.

Podle Peheho Klaus společnost zásadně rozděluje. „A to jak svými kontroverzními postoji, tak útoky na další pilíře státní moci. Je paradoxní, když o údajných privilegiích, které prý pro sebe chtějí různé skupiny, mluví politik, který si sám nárokuje výsadní postavení v ústavním systému, například tím, že nerespektuje rozhodnutí soudů a odmítá se podřídit vůli parlamentu při ratifikaci mezinárodních smluv,“ uvedl Pehe v rozhovoru pro Deník Referendum.

Klaus nepřestane deformovat vnímání zákona a pořádku

Čeho se pak ve světle dosavadní zkušenosti s politickými kroky Václava Klause může veřejnost a politici dočkat v jeho posledním roce ve funkci prezidenta? Podle Peheho je jisté, že Klaus bude pokračovat více méně v aktivitách, které definovaly jeho prezidentství v posledních letech, jen možná s větší intenzitou, jak se sluší na finiš v cílové rovince.

„Budeme tedy svědky dalších kontroverzních výroků, útoků na Evropskou unii i dalších snah zviditelnit se na mezinárodní scéně, pochybných milostí a také soubojů se soudcovským stavem i vládou, naskytne-li se k tomu příležitost,“ napsal politolog v komentáři pro úterní vydání deníku Právo.

Podle Lukáše Jelínka se ostatně Klaus v poslední době prakticky přestal ohlížet na nediplomatičnost svých činů a slov, nevadí mu ani podezření z přešlapování zákona, například u udílení milostí, za něž nemůže být podle ústavy trestán.

„Trochu mi vadí, že se bavíme rádoby veselými detaily typu chilské pero nebo australský rám a nedochází nám, jak výrazně se Klaus v poslední části svého prezidentství snaží deformovat českou politiku a vnímání zákona a pořádku,“ dodal Jelínek pro Deník Referendum.

Podle Jelínka Klaus například bagatelizuje korupci, omilostňuje korupčníky, dává si pozor, aby nepodpořil úsilí Pavla Zemana o očistu státních zastupitelství, na ústavní soudce nominuje právníky, kteří jsou loajální jak k němu, tak k zákulisním politickým hráčům.

Pokud jde o jeho vztah k vládě Petra Nečase, je podle politologů zjevné, že prezident hraje dvojí hru. Vládu sice tu a tam kritizuje za její prý ještě stále nedostatečné reformy, avšak současně podle Jiřího Pehe drží samotného premiéra politicky v šachu tím, že může využít svého vlivu na ODS k rozbití strany.

Podle politologa Milana Znoje se v posledním roce navíc ukázalo, že Václav Klaus vládě dominuje.  „Od počátku dával najevo, že pravicovou vládní koalici považuje za svou vládu. Když hrozilo, že se rozpadne, zachraňoval vládu způsobem, který ústava nepředpokládá. Od té doby se prezident stal mentorem Nečasovy vlády,“ uvedl Znoj pro Deník Referendum.

Podle něj Klaus současně ovládl zahraniční politiku ve vztahu k Evropské unii způsobem, který nemá obdoby, což se stalo veřejným tajemstvím poté, co premiér Nečas přímo na summitu EU vysvětloval, že nepodepíše pakt o fiskální dohodě, jelikož by při ratifikaci narazila na odpor prezidenta. „Právě přičiněním Václava Klause se Česká republika stala bludným kořenem Evropy, o který ostatní mohou nepříjemně zakopnout,“ doplnil Znoj.

A podle Jelínka bude nejspíš nadcházející rok ještě drsnější. „Z jeho politické budoucnosti mám vážné obavy. Může se pokusit stáhnout ODS do močálu nacionalismu. Může pomoci sjednocení doposud roztříštěného krajně pravicového spektra. Ale taky se může pokusit krajní pravici integrovat do ODS. K tomu nemusí být předsedou ničeho, stačí využít neformální autority. A nepochybuji, že pokud se naskytne možnost kandidovat do čela exekutivy, využije ji,“ uvedl Lukáš Jelínek.

S Jelínkem souhlasí Pehe, podle kterého si Klaus připravuje půdu pro nějaký vlastní projekt pro volby v roce 2014.

„Až skončí ve funkci prezidenta, obrátí svůj ,politicko-zbrojní‘ arsenál plně proti Nečasově vládě. Jeho argumentace bude, že Nečasova ODS zradila pravicově-konzervativní ideály, o TOP 09, s ,odrodilcem‘ Schwarzenbergem v čele, raději nemluvit. Nečas si svoji současnou pasivitou vůči Klausovi ovšem o politické Waterloo říká,“ domnívá se Jiří Pehe.

„Uvážíme-li minulé postoje prezidenta Klause, dá se předpokládat, že v letošním roce bude pokračovat především ve svých snahách podkopat EU. Zajímavé bude sledovat, zda se přitom dostane do otevřeného konfliktu s vládou nebo ne,“ doplnil Peheho Znoj.

Vnitropolitickou událostí letošní roku číslo jedna bude podle Znoje nicméně otázka, zda padne vláda Petra Nečase, nebo zda se v nesnázích udrží. „Angažmá prezidenta Klause bude v každém případě enormní, ať už se vláda bude hroutit kvůli tomu, že pozice VV ve vládě bude neúnosná, anebo proto, že Petr Nečas neobstojí jako předseda ODS na podzim po případném neúspěchu strany v regionálních a senátních volbách,“ vysvětlil Znoj v rozhovoru pro Deník Referendum.

„V žádném případě nenechá Václav Klaus takovouto příležitost k prezidentskému aktivismu ležet ladem. Prezidentský konflikt s Ústavním soudem bude mít rovněž nepochybně další pokračování. Ústavních žalob je v chodu několik, takže látka se jistě najde. Již nyní můžeme sledovat přetahování prezidenta se senátem o to, kdo bude novým ústavním soudcem,“ doplnil politolog

Prezident nestojí nad zákonem, natož nad ústavou

Přes tyto pochmurné předpovědi ale existuje i nadějeplnější perspektiva stran budoucnosti Václava Klause v české politice. Mezi ústavními experty, politology ale i mezi samotnými politiky se totiž stále hlasitěji ozývají hlasy artikulující názor, kterak jsou mnohé kroky Václava Klause ve funkci prezidenta protiústavní. A proto by měl být svého mandátu zbaven předčasně.

Například podle místopředsedy ČSSD Jiřího Dienstbiera prezident porušuje ústavu a překračuje své pravomoci, což podle něj musí skončit. Sociálnědemokratická většina v Senátu proto prezidenta vyzvala, aby neprodleně signoval dodatek k Evropské sociální chartě, která má umožnit podávání kolektivních stížností Radě Evropy na porušování sociálních práv.

Pokud Klaus dodatek nepodepíše, hodlají se sociální demokraté obrátit na Ústavní soud s cílem si podpis pod smlouvou vynutit. Dodatek k Evropské sociální chartě o systému kolektivních stížností obě komory parlamentu schválily už v roce 2003.

Současně Klause kritizoval i místopředseda Senátu Petr Pithart, podle kterého prezident jednal protiústavně, když vloni odmítl odvolat na návrh premiéra ministra školství Josefa Dobeše. Podle článku 74 ústavy totiž prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády. A předseda vlády Petr Nečas navrhl 11. dubna loňského roku prezidentu republiky, aby odvolal ministra školství, mládeže a tělovýchovy. Prezident to ale neudělal.

Podle Pitharta tak porušil nejen ducha, ale přímo literu ústavy. „Ve vládě tedy sedí ministr, který v ní už neměl být,“ napsal Pithart. Podle něj s takovým jednáním prezidenta ale ústava nepočítá.

„Ani to neumí. Jaká je to tedy situace? Jediná její přesná charakteristika zní: nemožná. Nemyslitelná. Nemohla se totiž stát, nelze o ní proto smysluplně ani mluvit. Není na ni ústavní lék ani opravný prostředek. Proč by měl být, když přece prezident slavnostně slíbil, že ústavu bude dodržovat. Kdyby odmítl slib složit, prezidentem by se nestal,“ doplnil Pithart.

„A senátorky a senátoři si velkou otázku (podle ústavního článku 65 odst. 2), zda zrada slibu dodržovat ústavu je zradou malou, nebo velkou, kladou zatím jen mezi čtyřma očima. Ptám se teď já, zda bychom se neměli zeptat nahlas Ústavního soudu,“ napsal Pithart pro Lidové noviny.

S Pithartem souhlasí i mnozí experti. Podle Peheho je evidentní, že je premiér ve vztahu ke Klausovi nesvéprávný. „Skutečnost, že se nevzbouřil, když Klaus odmítnul vloni odvolat ministra Josefe Dobeše, když mu to Nečas navrhnul, z Nečase dělá Klausova podřízeného, jakkoliv ústava vidí jako hlavu exekutivy premiéra,“ uvedl Pehe pro Deník Referendum.

„Jinými slovy, to, že se Nečas okamžitě neobrátil na Ústavní soud s kompetenční stížností, když prezident odmítnul odvolat Dobeše, nebo že tak neučinil, když Klaus dopředu avizoval, že nepodepíše novou evropskou smlouvu, Nečase ve vztahu ke Klausovi zcela delegitimuje,“ uvedl Pehe pro Deník Referendum.

Taktéž ústavní právník Jiří Přibáň dává Pithartovi za pravdu. Problém podle něj spočívá v tom, že ústava a ústavní právo vůbec nemůže podrobně kodifikovat, kdo a jak má ve které situaci postupovat. „Obecnost ústavních norem předpokládá mnohem víc politický respekt k ústavnosti, než právní donucení, takže obecných ustanovení lze snadno zneužívat," vysvětlil Přibáň.

„Domnívám se, že celá doba prezidentství Václava Klause je dobou zneužívání obecné litery ústavy k osobním a skupinovým výhodám, ať se jedna o ,ratifikační vydírání‘ během schvalovaní Lisabonské smlouvy nebo zcela nepodložené odmítnutí odvolat ministra, o jakém se zmiňoval Petr Pithart,“ uvedl Přibáň pro Deník Referendum.

Podle Přibáně není Klausův vztah k ústavě jen vztahem pohrdaní, nýbrž přímo neporozumění, jehož příkladem jsou jeho neustalé konfrontace ať s Ústavním soudem či se Senátem. „Nezbývá než doufat, ze toto období již brzy skončí a na Klausovo místo nastoupí osoba s větším právním rozhledem i respektem pro ústavní pravidla politické hry,“ dodal Přibáň.

Budou-li senátoři důslední, je možné, že se toho veřejnost dočká dřív, než za rok touto dobou, neboť v demokratickém politickém uspořádání platí, že prezident nestojí nad zákonem, natož nad ústavou.

Podle Jiřího Pehe by proto bylo důležité, už z hlediska jakési hygieny právního státu, aby Ústavní soud dostal příležitost nejen osvětlit Klausovi a jeho příznivcům, v čem si vykládají postavení prezidenta v ústavním systému dosti svévolně, ale také, a to zejména, nastavit pravidla pro všechny budoucí prezidenty.