V úterý je to den přesně devět let, co se stal Václav Klaus prezidentem. Podle zákona smí post zastávat maximálně dvě pětiletá období za sebou, má tedy před sebou poslední rok na Hradě. Deník Referendum oslovil politology a ústavní právníky s tím, aby jednak nastínili předběžnou bilanci Klausova prezidentování a současně, aby se pokusili o prognózu posledního Klausova roku v úřadě.

I Klaus v den svého výročí na Hradě bilancoval, když veřejnosti představil svou novou knihu Rok devátý. V její předmluvě prezident uvedl, že rok 2011 ho příliš nepotěšil. Stěžuje si mimo jiné na rozhádanou politickou scénu, mediální agresivitu, odborové a další lobby a krizi EU.

„U nás si nepřetržitě podkopáváme vnitřní soudržnost země, národní pospolitost, schopnost jít společně za určitým cílem permanentním rozhádáváním naší politické scény, mediální agresivitou, hlasitými požadavky dobře organizovaných profesních skupin (počínaje lékaři na počátku roku, konče piloty v jeho závěru), nekonstruktivním přístupem různých věčných revolucionářů a disidentů (všeho druhu), kteří se stále nechtějí pohybovat v systému parlamentní demokracie a tržní ekonomiky a přes svou siláckou a populistickou kritiku nenabízejí žádnou alternativu,“ napsal Klaus.

Do obrovských problémů se podle Klause dostala také Evropa. Evropská unie je institucí, která Evropě evidentně neprospívá, napsal Klaus a dodal, že by Evropa potřebovala jinou integraci.

„Hlavně by ale potřebovala výkon a výkonnost, nikoli paternalistický stát, který Evropany demotivuje,“ vede si svou český prezident. Klaus má pocit, že Evropa už nechce moc pracovat a chránit si své vlastní já. „Evropa už chce žít v postindustriální, v postmilitární, v postproduktivní éře, ač nic takového není možné,“ myslí si Klaus.

Prezident tak v několika větách zopakoval své teze o stavu politiky u nás i v Evropě. Podle politologa Lukáše Jelínka se dokonce zdá, že Klaus je stále důslednější a zatvrzelejší při prosazování svých představ o politickém uspořádání. Podle jeho kolegy Jiřího Pehe je současně absurdní, že po soudržnosti volá právě Václav Klaus, neboť největším polarizujícím faktorem v české politice i společnosti je celá léta právě on.

Podle Peheho Klaus společnost zásadně rozděluje. „A to jak svými kontroverzními postoji, tak útoky na další pilíře státní moci. Je paradoxní, když o údajných privilegiích, které prý pro sebe chtějí různé skupiny, mluví politik, který si sám nárokuje výsadní postavení v ústavním systému, například tím, že nerespektuje rozhodnutí soudů a odmítá se podřídit vůli parlamentu při ratifikaci mezinárodních smluv,“ uvedl Pehe v rozhovoru pro Deník Referendum.

Klaus nepřestane deformovat vnímání zákona a pořádku

Čeho se pak ve světle dosavadní zkušenosti s politickými kroky Václava Klause může veřejnost a politici dočkat v jeho posledním roce ve funkci prezidenta? Podle Peheho je jisté, že Klaus bude pokračovat více méně v aktivitách, které definovaly jeho prezidentství v posledních letech, jen možná s větší intenzitou, jak se sluší na finiš v cílové rovince.

„Budeme tedy svědky dalších kontroverzních výroků, útoků na Evropskou unii i dalších snah zviditelnit se na mezinárodní scéně, pochybných milostí a také soubojů se soudcovským stavem i vládou, naskytne-li se k tomu příležitost,“ napsal politolog v komentáři pro úterní vydání deníku Právo.

Podle Lukáše Jelínka se ostatně Klaus v poslední době prakticky přestal ohlížet na nediplomatičnost svých činů a slov, nevadí mu ani podezření z přešlapování zákona, například u udílení milostí, za něž nemůže být podle ústavy trestán.