Před třemi dny vláda ČR předložila Věcný záměr zákona o stávce a výluce, který nově upravuje právo na stávku. V textu věcného návrhu zákona píší úředníci Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva spravedlnosti: „Je třeba zdůraznit, že ZoKV (Zákon o kolektivním vyjednávání) nabyl účinnosti před účinností Listiny (základních lidských prav a svobod v roce 1993 — pozn. JM). Úprava ostatních možných typů stávek ani úprava obecná dosud přijata nebyla. To znesnadňuje výkon práva na stávku a ponechává jeho výklad na judikatuře.“ A v poznámce pod čarou doplňují: „...přehled stávek v uplynulých dvaceti letech mimo režim ZoKV: 4. - 8. února 1997 (účast 65 000 osob), 8. března 2000 (účast 15 000 osob) a 16. června 2011 (účast 40 000 osob).“

Text dále popisuje těžkosti, které současná nedostatečná úprava způsobuje, včetně průběhu únorové stávky v roce 1997 a stávky dopravních odborů v červnu 2011. Obě stávky vedly k požadavkům na vypracování nové zákonné úpravy stávky.

Aktuálním návrhem chce vláda ČR mimo jiné jasně upravit „...vymezení práva na stávku zejména pokud jde o definici stávky, účastníka stávky, organizátora stávky a úpravu procedury (lhůty, oznamovací povinnost aj).“ Cílem je také podle zmíněného dokumentu lépe vymezit rozhodovací mantinely pro soudy v případě sporu o nezákonnost stávky. Zastavení ekonomické aktivity v celé republice a podle znění zákona „zbytečné ekonomické dopady“ by znamenaly, že bude tato stávka považována za nezákonnou.

Ačkoliv se věcném záměru zákona mluví o zajištění lepší vymahatelnosti práva na stávku, dochází v něm naopak ke zúžení možného obsahu pojmu stávka. Legální stávkou je podle něj pouze aktivita v rámci kolektivního vyjednávání. „Nedojde-li k dohodě mezi odborovou organizací a zaměstnavatelem, může být jako krajní prostředek ve sporu o hospodářské a sociální zájmy vyhlášena stávka.“ Tím však omezuje jeden z klíčových rozměrů stávky! Dopravní stávka v červnu 2011 byla totiž stávkou nikoli proti zaměstnavatelům, ale proti politice vlády. V tom byla do jisté míry výjimečná a návrh tohoto zákona to dokonce přiznává. Odbory totiž na rozdíl od běžné představy tehdy ani nyní nehájily pouze stravenky a vyšší platy. Je běžné, že se účastnily a budou účastnit i protestů proti rasismu či válce. Řecké odbory například vyhlásily v roce 2002 generální stávku, a to na protest proti úvahám své vlády podpořit útok na Irák .

Proti současnému návrhu budou odbory jistě protestovat. Jenže pokud budou protestovat samy a nebudou schopny zdůraznit a vysvětlit to, co znamená politická stávka, zůstanou osamoceny. Stejně tak zůstanou osamoceny, pokud se aktivně nepostaví po bok občanských iniciativ a organizací v boji proti reformám. Úkol to bude pro odbory náročný, protože musí konečně překročit strach, který mají ze slova „politika“.

Odbory samozřejmě mají svoji politiku a v dnešních debatách o roli odborů se hovoří i o odborových hodnotách jako jsou důstojná práce a důstojný život, rovnost ve společnosti a trvale udržitelný rozvoj.

České odbory tato debata čeká, pokud nemají zaniknout a stát se jen okrajovou organizací, která nebude schopna aktivně a účinně reagovat na pokračující krizi. Musí si touto debatou projít zejména vůči svojí členské základně, jejíž počet také díky dlouholetému zanedbávání ideové práce klesá.

Naštěstí se ve vyjádření solidarity odborů vysokoškolským studentům k jejich Týdnu neklidu ukazuje, že společnou řeč najít dokážeme. Bez toho nám totiž každá vláda, které se budeme muset bránit stávkou, odpoví „Tůdle“!