Ptákem roku 2012 se stal Tetřev hlušec

Vratislav Dostál

Tetřev hlušec je ohrožený druh. Podle ornitologů je u nás životaschopná populace tetřevů pouze na Šumavě. Jejich dlouhodobé přežití je závislé především na tom, zda jim lidé dopřejí klid pro nerušený vývoj ve vhodném prostředí.

Ptákem roku 2012 se stal Tetřev hlušec. Podle ornitologů se ohroženého druhu našich horských lesů vyskytují pouhé tři stovky, a to na Šumavě. „Tetřev hlušec (Tetrao urogallus) v nás vyvolává romantické představy spojené s jeho pověstí tajuplného ptáka obývajícího hluboké hvozdy. Navíc, valná většina současníků jej viděla nanejvýš v ZOO,“ uvedla na svém webu Česká společnost ornitologická.

Podle ornitologů byl přitom v minulosti Tetřev hlušec poměrně široce rozšířen a byl i ceněnou lovnou zvěří. Ještě ve dvacátých letech minulého století se u nás střílelo kolem tisíce tetřevů ročně, potom nicméně začaly jejich počty rychle klesat. V současné době se tetřev ojediněle objevuje jen v několika pohořích (Beskydy, Krkonoše, Krušné hory, Český les, Jeseníky), přičemž více než 90 % všech tetřevů u nás žije na Šumavě.

I zde přitom podle ornitologů tetřevů ubývalo od poloviny minulého století až do 90. let, kdy nastal zlom a šumavská tetřeví populace se začala vzpamatovávat. „Zatímco jinde v České republice již na tetřeva nenarazíme, na Šumavě jejich počet odhadujeme na tři sta jedinců. Jde tak o poslední životaschopnou populaci tetřevů u nás,“ uvedli ornitologové.

Podle nich lze přitom při notné dávce štěstí na tetřeva v přírodě narazit. Jde o mohutného ptáka velikosti krocana, u samce převládá černá barva s výraznými červenými zduřeninami (zvanými poušky) nad očima a s hnědými křídly. Samice jsou o poznání menší a méně nápadně, hnědavě zbarvené. „I přes svoji velikost jsou tetřevi velice nenápadní. I když létají poměrně dobře a bravurně manévrují mezi stromy v lese, většinou se zdržují v odlehlých místech a je těžké je uvidět,“ vysvětlili ornitologové.

Tetřeva ohrožuje řada faktorů. Na prvním místě je to nevhodné lesnické hospodaření. Kritická je především fragmentace lesních celků a vytváření rozsáhlých pasek, což způsobuje likvidaci vhodných biotopů. Přímé vyrušování lesními dělníky nebo turisty pak na nevhodně vedených trasách narušuje průběh toku a úspěšnost hnízdění.

Plašení v zimě zvyšuje energetické výdaje a vyplašení slepice od kuřat může vést k jejich podchlazení a úhynu. V dřívější době byl významnou příčinou snižování početnosti lov, v současnosti se podle ornitologů nově projevuje celkové znečištění ovzduší.

Významnou příčinou mortality jsou nakonec nárazy do špatně viditelných drátěných oplocenek a lan lanovek. Oslabení a stresovaní ptáci z takto narušených populací se pak stávají snadnější obětí predátorů. Žádný z uvedených faktorů přitom podle expertů nepůsobí samostatně: pod kritický tlak se dostávají populace až souběžným působením několika z nich.

Podle ornitologů je základním předpokladem úspěšné ochrany tetřevů dostatečná rozloha vhodného biotopu. Ta se podle nich u nás nachází zřejmě už jen na Šumavě. Tamní smrkové porosty jsou vlivem kůrovce i větrných kalamit narušené, postupně zde samovolně vznikají věkově i strukturně rozrůzněné přírodní lesy se světlinami, které tetřevovi vyhovují.

„Vývraty, padlé kmeny a další pozůstatky dřívější generace lesa ponechané na místě poskytují úkryty i místa k hnízdění a jsou i zdrojem potravy. V území určeném pro zachování tetřeva je třeba přizpůsobit lesnické hospodaření a omezit rušivé lidské aktivity, především v době toku, sezení na vejcích, vodění mláďat a zimování. Toho lze dosáhnout vyhlášením klidových zón a odklonem turistických, cykloturistických a zimních běžeckých tras,“ uvedli ornitologové.

Obliba tetřeva se promítá do písní a další lidové slovesnosti i do literárního zpracování a výtvarného umění. Dnes jsou tetřevi magnetem pro stále početnější fotografy přírody. Tetřev, společně s tetřívkem, dali základ mnoha geografickým jménům. Snad v každém pohoří se vyskytuje Tetřeví hora, Tokaniště nebo podobný název.

„Tetřev je součástí nejen přírodního prostředí, ale i našeho prostředí kulturního. Snaha o jeho zachování u nás má možná větší opodstatnění z hlediska kulturního než striktně přírodovědného. Přežití tetřeva můžeme považovat i za znak kulturní vyspělosti a uvědomění si a přiznání našeho propojení s krajinou, ve které žijeme,“ poznamenávají ornitologové.