Před pár dny jsem na Britských listech publikovala článek o skokovém paušálním navýšení poplatků za brněnské jesle na 6000 Kč, které schválil Magistrát města Brna na jednání Rady města Brna dne 23. 11. 2011. Zvýšení má být platné od 1. 1. 2012 - tedy de facto měsíc od schválení.

Doposud platilo, že se výše plateb za jesle odvíjela od příjmu rodiny. Rodiče prokazovali svůj příjem, obvykle čtvrtletně, a na tomto základě jim byla stanovena platba v rozmezí 800 — 4500 Kč na měsíc, přičemž k dosažení horní hranice úhrad stačilo dosáhnout v daném období příjmu ve výši trojnásobku životního minima. Většina rodičů, kteří služeb jeslí využívali, tak platila nejvyšší stanovenou částku (4 500 Kč) a úlevy se vztahovaly jen na opravdu nízkopříjmové rodiny, pro které přijetí dítěte do jeslí a nástup do zaměstnání představoval ekonomické přežití.

Šetřit se ale prý musí (kvůli miliardovému projektu na opravy brněnských kanalizací), a tak magistrát snížil dotaci a zvýšil poplatky nejen skokově, bez jakéhokoli varování, ale zároveň:

• zrušil odstupňování podle příjmu — oněch 6000 Kč budou platit všichni
• zvýšení provedl i zpětně — tedy pro ty rodiny, jejichž děti už do jeslí chodí a byly přijaty za úplně jiných podmínek

O tom, jak ze zpětného navýšení udělat navýšení nezpětné

Aby se zamezilo námitkám, že je zvýšení zpětně uplatňováno i pro rodiny, které své dítě hlásily do jeslí za úplně jiných finančních podmínek, vymysleli úředníci fikanou věc. Původní přihláška s původními odstupňovanými částkami, kterou rodiče podepsali a v níž se mimo jiné píše, že dítě může být v jeslích do 3 let a že jediným důvodem vyloučení je šestidenní neomluvená přítomnost v jeslích, je najednou, svévolně, označena za neplatnou a rodiče musí podepsat přihlášku novou — s novými cenami.

Takto šalamounsky Magistrát vyřešil námitky týkající se zpětného navýšení, které jedna matka organizující v jeslích petici proti zpětnému navyšování poplatků, označila jako podpásovku. Teď už je ale poučena, že se o podpásovku nejedná. Původní přihláška prostě zásahem shůry (rozuměj z Magistrátu) přestala ze dne na den platit. Navýšení tedy úředně zpětné není, ač reálně zpětné je. Magistrát města Brna prostě překonává fyzikální zákony.

O tom, že když se kácí les, lítají třísky

Kromě sepisování článků, které mají hlavně sebe-terapeutický charakter (dostat to ze sebe) jsem ohledně zpětného zvýšení poplatků za jesle obeslala emailem kompetentní osoby, jejichž jménem informace o navýšení poplatků v jeslích viselo, a zjišťovala jsem, jak plánuje Magistrát kompenzovat toto skokové neohlášené a zpětné zvýšení poplatku těm nízkopříjmovým rodinám, které už jesle využívají. Nedokážu si totiž představit, jak mohou tyto rodiny situaci vyřešit, aniž by to pro ně nebylo likvidační.

Obě oslovené ženy — ředitelka jeslí, MUDr. Rut Svobodová a vedoucí Odboru zdraví MUDr. Zora Prosková, mě uklidňovaly v naprosto stejném duchu: je to sice nepříjemné, ale nebojte se, většina rodičů už teď stejně platila tu plnou částku 4500 Kč a ve své nejvýraznější podobě se zvýšení naštěstí dotkne jen malé skupiny lidí.

Od Mudr. Zory Proskové jsem potom obdržela i zajímavá tvrdá data, jimiž své uklidňování podepřela: „V současné době ( údaje za I-III.Q 2011 2011) platí nejvyšší poplatek 4 500 Kč 91% rodičů . Poplatek 800 Kč platí 1% rodičů a  4% rodičů platí méně než 2500 Kč. Z 23 samoživitelek platí nejvyšší poplatek 13 a poplatek 800 Kč jedna.“

Celý email potom paní Prosková završila nekompromisním sdělením, cituji: „Řešit celkové opatření o stanovení poplatků individuálními výjimkami není možné.“ S tímto tvrzením není radno diskutovat, protože když něco Magistrát města Brna označí jako nemožné, tak to prostě nemožné je - bez diskuse. Tečka.

O tom, jak dvě rodiny spasí Brněnskou kanalizaci

Svítilo to na mě z mailu jako červená kontrolka. Pro paní úřednici to jsou pouze čísla. Já se ale nemůžu ubránit tomu vizualizovat si za těmi čísly kontury lidí, kteří teď pravděpodobně zažívají krušný předvánoční čas. To jedno procento rodin znamená při celkové kapacitě všech jeslí v Brně (110 míst) jednu rodinu. A k tomu ještě jedna samoživitelka. Takže celkem dvě rodiny platily nyní za jesle 800 Kč. To znamená, že jejich měsíční příjem je roven maximálně 1,5 násobku životního minima.

Vezmeme-li jak o modelový příklad rodinu samoživitelky se dvěma dětmi, je životní minimum této rodiny 9120 Kč. To je částka zhruba odpovídající minimální mzdě (ta by v jejím případě byla při započtení slevy na dani na 2 děti činila 9 054 Kč). Co má tato žena dělat? Je existenčně závislá na svém příjmu, ale aby ho mohla mít, potřebuje mít dítě v jeslích. Veškeré plánování finančního přežití své rodiny měla postavené na tom, že její dítě bylo přijato do jeslí za 800 Kč. Nyní jí bude z měsíce na měsíc, bez jakéhokoli varování, zvýšen poplatek na 6000 Kč. Pokud by ho zaplatila, zůstanou jí na veškeré další měsíční platby (bydlení, jídlo, léky atd.) cca 3000 Kč. Z toho se přežít nedá.

Tato matka tedy bude muset dítě z jeslí odhlásit a pokud nesežene celodenní hlídání v rámci rodiny, bude se muset přihlásit na úřadu práce. Vzhledem ke své předchozí nízké mzdě bude výše její podpory v nezaměstnanosti směšná a šance, že se jako osamělý rodič s dítětem znovu uchytí na trhu práce, zanedbatelná. Dne 23.11.2011 pár brněnských radních nonšalantně pozdvihlo ruku a jedné ženě se teď možná hroutí živobytí.

Kolik Magistrát Města Brna na této samoživitelce ušetří? Pokud by jejímu dítěti bylo například dva a půl roku, zbýval by mu ještě půlrok do ukončení docházky v jeslích. To znamená pro Brno úsporu 6 x 5 200 Kč, tedy necelých 32 000 Kč. Kolik metrů potrubí za to magistrát, při rozpočtu 1,5 miliardy korun na opravu kanalizace (hlavní důvod škrtů v sociální oblasti), asi tak vybuduje?

Radní města Brna prost včas odhalili, že v Brně žijí dvě rodiny, které mohou do financování celého více než miliardového podniku přinést zásadní zvrat — celých cca 64 000 Kč. A za to přece stojí je zruinovat!

Na jednotlivci nezáleží

To, že úředníci a politici filtrují život skrze statistiky a pak jej, takto odlidštěný a očištěný od individuálních specifik, regulují paušálními opatřeními, málokoho překvapí.

Alarmující ale je, že se do této perspektivy nechají zatahovat pracovníci pomáhajících profesí a lidé, jejichž práce je přímo spjata s  poskytováním humánních služeb. Docela mě děsí, že i tito lidé z pomáhajících profesí (zde zastoupené ředitelkou jeslí) jsou ochotni abstrahovat od individuálních osudů a pokorně skloní hlavu před argumentem majoritou, a že jim ani nepřijde na mysl stanovisko politiků problematizovat, a dokonce ho ve vztahu k tázajícímu se a udivenému klientovi své služby bez váhání použijí, jako se to stalo mně.

Když ani těmto lidem nepřipadá důležité osobně se zasadit o to, aby jeden z jejich klientů nemusel své příští bydliště hledat třeba v právě té fungl nové brněnské kanalizaci, kde můžeme ještě hledat naději, že na jednotlivci pořád alespoň trochu záleží?

Na závěr bych ráda podotkla, že nejsem oním modelovým příkladem bezprostředně ohrožené rodiny. Prostě jen žasnu a nedokážu to pochopit.