V Belgii vzniká po 535 dnech vláda, přivítaly ji protesty

Petr Jedlička

Belgie bude mít po roce a půl nejspíše konečně plnohodnotný kabinet. Sestaví jej socialistické, liberální a křesťanskodemokratické strany z obou částí země. Odbory však vládní program kritizují. Na pátek svolaly do Bruselu masové protesty a ohlásily stávku.

Šest stran belgické politiky definitivně uzavřelo vleklá koaliční jednání a představilo nový vládní program. Stalo se tak ve čtvrtek dopoledne, 535 dní od loňských parlamentních voleb. Dohodu musí ještě o víkendu schválit konference zúčastněných formací. Jestliže se tak stane, začne v Belgii od pondělí vládnout středolevicový kabinet.

Čtete rádi analýzy zahraničního dění z dílny Petra Jedličky? Podpořte rubriku Svět a pomozte jí rozšiřovat kapacity.
×

„Jedná se vpravdě o historický moment,“ zhodnotil podepsání dohody známý politolog Pierre Vercauteren z univerzity v Monsu.

„Pro Belgii a všechny Belgičany je to vysvobození,“ dodal pro zpravodajské agentury.

Poslední volby (13. června 2010) vyhrála Nová vlámská aliance pod vedením Barta de Wevera, která oslovila občany programem defederalizace státu. Žádala přesun rozhodovacích pravomocí na úroveň etnicko-správních celků, a to v rozsahu, jež neměl daleko k rozpadu státu na vlámskou a valonskou část.

Weverovi se ovšem ani za řadu měsíců nepodařilo najít dostatek koaličních partnerů. Složením vlády byl proto v květnu 2011 pověřen valonský (frankofonní) socialista Elio di Rupo, jehož strana skončila ve volbách druhá. Tomu se podařilo na druhý pokus uspět.

Di Rupo se nakonec dohodl s křesťanskodemokratickými a liberálními stranami z obou částí země. 185stranná koaliční dohoda spojuje levicové a pravicové přístupy k politice. Všechny zapojené strany se současně zavázaly zachovat federální stát.

Pokud se Elio di Rupo stane skutečně premiérem, půjde o prvního předsedu vlády z řad valonských socialistů od roku 1974. Některé zdroje též zdůrazňují, že di Rupo bude po islandské premiérce již druhou hlavou evropského státu, která se otevřeně hlásí k homosexuální orientaci.

Budou reformy

Během uplynulého roku a půl se nespokojená část populace snažila politiky přimět k dohodě řadou iniciativ a kampaní. Zpravodajka Guardianu Angelique Chrisafisová vyzdvihuje řadu petic, běh angažovaných studentů ve spodním prádle, tzv. hranolkovou revoluci či výzvu ženám politiků, aby svým protějškům odpíraly až do uzavření dohody sex.

Jak dle britského listu, tak agenturních zdrojů ovšem k urychlení koaličních jednání vedla až netrpělivost trhů. Stěžejním impulzem se ukázal být krok agentury Standard and Poor's, která minulý pátek snížila Belgii kvůli „politické nestabilitě“ hodnocení z AA+ na AA. Snížení ratingu má obvykle za důsledek zdražení splátek dluhu. Ten dnes v Belgii dosahuje sta procent HDP.

Program vznikající koalice počítá s reformami, jež mají do státního rozpočtu přinést 11,3 miliardy eur (271 miliard korun), což odpovídá přibližně deseti procentům belgického HDP. Třetinu sumy má pokrýt výnos z nových daní (z finančních transakcí, z příjmu všech, kdo vydělávají nad 20 tisíc eur, či z výroby energie z jádra), dvě pětiny úspory (propouštění na železnici a poštách) a zbytek další reformní kroky.

Koaliční dohoda zahrnuje i dílčí důchodovou reformu, jejíž osou je zvýšení věku pro odchod od penze z 59 na 62 let. Tato úprava má začít platit od roku 2016.

V dohodě se dále objevuje i bod, podle kterého vláda znemožní vyplácení odměn manažerům bank, jimž bylo v minulých měsících pomoženo ze státní pokladny. Současně má být belgická centrální banka pověřena vypracováním plánu, který umožní oddělit běžné a investiční (rizikovější) bankovnictví.

Klid i napětí

Třebaže řada Belgičanů si na bezvládí aktivně stěžovala, profesor politologie ze Svobodné univerzity v Bruselu Pascal Delwit připomíná, že o nějaké celonárodní revoltě mluvit nelze.

„Belgie je považována za jednu z kolébek surrealismu, a opravdu — v této předlouhé politické krizi, provázené zvláštním relativním klidem ve společnosti cosi typicky surrealistického je. Když se povolební jednání v Británii v roce 2010 protáhla na šest dní, lidé si začali říkat: ,Co se to děje?‘. A zde ani za 530 dnů bez řádné vlády nevzniklo žádná masové hnutí, jež by se vydalo do ulic. Typicky klidná pragmatická společnost prostě přijala věci tak, jak jsou, se všemi podivnostmi,“ cituje Delwita britský Guardian.

Dle dalších expertů to ale navzdory pospanému klimatu nebude mít vláda lehké.

Napětí mezi bohatšími Vlámy na severu a frankofonními Valony na jihu přetrvává. Vlámové tvoří 60 procent z 10,5milioné populace. Jejich zástupci se domáhají dalších autonomních práv. Valoni zase volí tradičně spíše doleva a jejich strany pak blokují většinu neoliberálně-reformních opatření.

Tři odborové centrály — křesťanská ACV, socialistická ABVV a liberální ACLVB — se navíc rozhodly přivítat novou koaliční dohodu výzvou k celodenní stávce. Do průvodních protestů se v pátek zapojilo na 80 tisíc lidí. Odboráři di Rupově kabinetu vyčítají, že svou politikou plánuje zatížit především střední a nižší třídu.

Další informace:

The Guardian Eurozone crisis forces Belgium to finally form a government

Flanders News "No to blind cuts! We have alternatives!

Flanders News New coalition reaches government agreement

    Diskuse
    December 5, 2011 v 10.28
    Doplnění
    Víkendové konference zapojených stran dohodu schválily. Belgie má tedy konečně plnohodnotnou vládu.