V Praze se před několika dny uskutečnila konference „Fotbal a stát“. Jistě, můžeme považovat kopanou za nesmyslnou hru, na niž se chodí dívat jen pochybná individua. V hledišti vládne násilí, padají stovky vulgárních výrazů, jsou tam opilci a rodiny s dětmi by během utkání mohly přijít k úrazu. Samozřejmě to je interpretace především těch, kteří na stadiony nechodí. Pak je tu ještě jiný fotbal, vzpomeňme třeba na Karla Poláčka a jeho Muže v offsidu, na Eduarda Basse, Vladislava Vančuru, Otu Pavla či Jiřího Hájíčka. Fotbal je těmito autory součástí české kulturní tradice. Ať chceme či nechceme, fotbal je skutečný společenský fenomén a je dobře, že se taková konference v Praze konala.

Ale pak tu máme i jiné kulturní tradice. Třeba když se vrací národní tým z vítězného utkání, které se hrálo v Černé Hoře. V letištní hale svorně poskakují a zpívají, že jejich dřívější kolega a ligový kanonýr Radek Drulák nemá přirození (použit vulgární výraz) a oslavují tak, že si trhají v letadle obleky. Po přistání je vidět, že jeden z reprezentantů nosí tanga. Uf.