Na současném politicky motivovaném násilí vůči sociálním demokratům je asi vůbec nejzajímavější okolnost, že se dosud nenašel ani jeden, ale opravdu ani jeden jediný pravicový politik, který by řekl, že násilí vůči politické konkurenci je absolutně neakceptovatelné, a dokázal k tomu nepřidávat nemístné poznámky o míře spoluviny sociálních demokratů.

Tak Karel Schwarzenberg, u kterého bychom snad měli vzhledem k marketingu, který jeho osobu provází, nárok očekávat, že do české politiky vnese větší noblesu, například oglosoval transparent, na němž se vyhrožovalo Jiřímu Paroubkovi zastřelením, slovy: „Odpovídám za všechny naše fanoušky zhruba tak jako kapitán Sparty či Baníku za chování svých fanoušků. Je to trochu drsný žertík, ale označit je za fašisty je stejně rozumný počin."

Posléze poznamenal, že narůstající agresivita je způsobena délkou volební kampaně: ubývá prý argumentů a přibývá osočování.

Je to kruté zjištění, ale Karel Schwarzenberg evidentně ztrácí už i schopnost posuzovat, co je a co není rozumný počin. Možná ho novináři právě vzbudili, když takto mudroval, ale zůstává nám dlužen vysvětlení, co by říkal jako kapitán Sparty Praha, kdyby před týdnem na Baník přijel nějaký její fanoušek s transparentem: „Jmenuji se Miroslav Koubek a brzy se stanu prvním zastřeleným trenérem Baníku Ostrava“.

S argumenty, že liga už trvá dlouho a že za své fanoušky neodpovídá, by asi neobstál. Snad by byl novináři nucen vůči těmto svým fanouškům zaujmout o krapet principiálnější postoj, než že se jedná o „poněkud drsnější žertík“. Nelze vyloučit, že by po takovém plácání dokonce měl co vysvětlovat i disciplinární komisi.

Fotbal totiž učinil své velmi hořké zkušenosti s křehkostí hranice mezi slovním vyhrožováním fyzickým násilím a jeho faktickým výkonem.