Plánička, Puč a Bican se dívají z fotbalového nebe, takové bylo přání slávistických fanoušků během čtvrtečního večera. Ale nebylo nač se dívat. Včerejší večer skončil pro slávisty tragicky. Letošní sezóna bude možná tou nejčernější v jejich dějinách. I když šance na záchranu celé té nepříjemné situace tu stále ještě je. Nepředbíhejme však.

Když začínala fotbalová liga, tipoval jeden fotbalový měsíčník umístění tohoto pražského týmu na druhé místo. Ovšem realita je naprosto jiná. Možná se ptáte, proč o tom píšu v Deníku Referendum, jakou to má souvislost se společenským či politickým děním. Obrovskou. Co jiného než společenský, politický, kulturní i zahraničně-politický fenomén to je? Můžeme jmenovat desítky filmů, proslulých románů, novel i povídek, kde je právě tento druh sportu hlavním tématem. I režisér Miloš Forman před včerejším utkáním, kdy držel palce týmu z Edenu, říkal, že Slavia je trvalou součástí české kultury.

Chtě nechtě musíme kopanou považovat také za nástroj diplomacie, to jsou reprezentační utkání, Liga mistrů, Evropská liga, mistrovství světa, mistrovství Evropy. I na těchto fórech se prezentuje Česká republika, dobrý výsledek vylepšuje její image, uzavírají se dohody atd. Bez nadsázky můžeme říci, že fotbal otevírá dveře tam, kde jsou dlouho zavřeny. Íránská fotbalová reprezentace hraje proti Američanům, zatímco diplomaté obou zemí se příliš nepotkávají. Šestiletí kluci nacházejí své pozitivní vzory, mj. v tom je výrazná společenská odpovědnost fotbalu.

Slávističtí majitelé nejsou známi. Trochu zvláštní tvrzení, ale pravdivé. Respektovaný evropský tým někdo roky ovládá/tuneluje. A nikdo neví, kdo to je. Šeková knížka tajemného majitele je prázdná, protože klub se utápí ve stamilionových dluzích. Na konci ligového ročníku to není druhé místo. Eden nepatří ke stadionům, kam se jezdí prohrávat. Také hráči a realizační tým nedostávají několik měsíců zaplaceno.

Eden se stává symbolem problémů české společnosti. Chcete-li problémů české ekonomiky, způsobu myšlení, uvažování, (ne)odpovědnosti. Co jiného u nás ještě platí, než že nikdy nemůže být tak špatně, aby nebylo ještě hůř. I ty nejčernější představy jsou překonány. Pražský klub nedostal licenci pro příští rok, protože „nebylo doloženo, že by Slavia nedlužila hráčům a zaměstnancům, jak ukládá licenční manuál, ani nebylo doloženo, že by Slavia splatila závazky vůči státu a také nedoložila informace, jak má vypadat její hospodaření na příští sezónu“. Odvolání se připravuje, ale pokud je vedení fotbalového svazu nepřijme, Slavia spadne do třetí ligy. Řež na stadionu pak byla jen logickým vyústěním všech problémů. Asi dva tisíce fanoušků před semifinálovým utkáním s Olomoucí vtrhlo na hřiště a dovolávalo se pravdy o klubu. Dostalo se jim částečného vysvětlení. Nakonec se odehrál jeden poločas. A byl konec, stovky příznivců a tzv. příznivců o poločase opět vtrhly na hřiště. Tiché předzápasové protesty vystřídaly násilnosti. „Eden v pekle,“ líčil komentátor. „Běsnící dav chtěl ukamenovat Platila!“ (ředitel klubu — pozn. aut.) hlásal zpravodajský server. Exces fanoušků bude mít dohru, tým však prohrál kontumačně 0:3.

Musíme však konstatovat, že máslo na hlavě má i Českomoravský fotbalový svaz, který minimálně v tomto případě neprováděl dostatečnou kontrolu. Ivan Hašek stojí v jeho čele nedlouho, ale slibované reformy nepřicházejí. Slavia je plodem tohoto systému. Letité korupční skandály, pochybné rozhodování sudích, uplácení v nejnižších soutěžích.

Ivánku, kamaráde, tedy čtení telefonních rozhovorů fotbalových funkcionářů v podání Petra Čtvrtníčka a Jiřího Lábuse si lze pouštět neustále dokola, týká se bohužel i dneška. Můžeme tedy provést určitou analogii: fotbal je výrazný fenomén, věrná podoba nynější politické, společenské i kulturní situace.