Tak nás pan prezident zase včera poučil o závažnosti data 17. listopadu pro nás a naši státnost. Nic proti tomu. Slyšet chválu na protinacistické odbojné studenty od prezidenta, kterému už moc neschází a začne s nacismem sympatizovat a který proti komunismu bojoval tak nenápadně, že si ho bylo možné povšimnout až když už se věci daly do pohybu, je pokaždé zábavné. Stejně jako je zábavná jeho snaha o umenšování významu českého disentu a Charty 77, kterou on, pochopitelně nikdy nepodepsal, z pozice každodenní pasivní rezistence v podobě co nejpohodlnějšího a co nejméně konfliktního přežívání v rámci (jak je dnes v módě tuto epochu označovat) „zločinného systému“.

Prezidentova současná vášeň pro ideály svobody a demokracie ho zkrátka kdysi přivedla do odboje mnohem skrytějšího a rafinovanějšího než byl ten disidentský, jimž opovrhuje. Rozkládal systém, jako dlouhá řada bývalých komunistů v ODS a TOP 09, jak se říká, zevnitř. Nenápadnou, ba neviditelnou podvratnou činností v Národní bance, v Prognostickém ústavu a svými stážemi a výjezdy do zahraničí, které jako nepřítel režimu uskutečňoval jistě také zcela tajně.