Česká vláda připravuje novou energetickou koncepci a hovoří o energetickém plánu do roku 2060, jehož součástí je likvidace prakticky všech obnovitelných zdrojů a zásadní podíl jaderné energie na výrobě elektřiny. Představuje vizi České republiky jako země exportující elektrickou energii z jaderných elektráren, staví vizi na předpokladu, který již od samotného začátku neplatí. Navíc skálopevně setrvává na názorech svých energetických expertů, že obnovitelné zdroje jsou překážkou a ekonomickou zátěží.

Dovede česká vláda v tuto chvíli předvídat, jakým způsobem se bude vyvíjet obnovitelná energetika a kam se dostane za 25 a kam za 50 let?

Víme jaká byla obnovitelná energetika a elektronika v roce 1962. Jaké výkony měly tehdejší větrné elektrárny? Výkon byl v jednotkách kilowattů, zatím co dnes má největší elektrárna 7 megawatt. Fotovoltaika? Watt za desetitisíce dolarů a aplikace na družicích. Jaká byla elektronika, když první křemíkový tranzistor byl vyroben pouhých osm let před tímto datem firmou Texas Instrument? Rozvoj obnovitelných zdrojů, jak v instalovaném objemu, tak i v invenci a kvalitě nových technologií předčil všechny očekávání.

Politická reprezentace České republiky ale najela na tvrdou linii. Není tomu tak dávno, co říkala - jádro a obnovitelné zdroje. A nyní, za pouhé dva roky - žádné obnovitelné zdroje, jenom jádro. Jenomže za tuto chvíli postoupila vyzrálost evropské, ale především německé obnovitelné energetiky velmi daleko, jak technologicky, tak společensky. Přes polovinu plochy (k tomuto datu 52%) Německa - vedoucí evropské ekonomiky - je dnes pokryto regionálními klimatickými a energetickými iniciativami, které mají za cíl snížení emisí, především pomocí instalací obnovitelné energetiky. Většina chce dosáhnout 100% obnovitelné elektřiny do roku 2015 až 2030.

Kde berou naši představitelé svou víru, že obyvatelé těchto regionů budou kupovat český jaderný proud, když intenzivně požadují odstavení vlastních jaderných elektráren? Protože bude o pár centů levnější, i když tou dobou již bude reálně mnohem dražší? Budou prodávat za dumping? Co na to komisař pro hospodářskou soutěž EU?

Nemusíme ale stavět kritiku české energetické politiky na  ideových či ekologických základech. Stačí se podívat na studii Ökoinstitutu, který na základě dat Spolkového statistického úřadu zjistil, že ve druhé polovině března 2011, kdy byl odpojen instalovaný výkon německých jaderných elektráren ve velikosti 5,9 GW (nastálo, malá část k revizi) ze zbylého instalovaného výkonu 17 GW, došlo také ke změnám v obchodu s proudem mezi BRD a jeho sousedy. Z původní jaderné výrobní kapacity, bylo odpojeno celkem 48 %. To mělo za následek, že obchodní bilance elektřiny se změnila. Došlo k  malému zvýšení importu z kapacity cca 2GW a ve větší míře snížení exportu z BRD z kapacity 4 GW do sousedních zemí. Zvýšený dovoz byl realizován především z Francie a částečně v České republiky; výměna proudu se Skandinávií (Dánsko a Švédsko) se významně nezměnila. Ve srovnání však tyto krátkodobě pozorované změny v březnu a dubnu 2011 ve výměně proudu s okolními státy a regiony nijak vybočovaly z rámce let 2007-10.

Tyto změny z hlediska energetické bezpečnosti v žádném případě nesignalizují ohrožení německého energetického systému, protože během března a dubna 2011 byly v Německu stále k dispozici dostatečné záložní výrobní kapacity ve velikosti 5-8 GW. Změny ve výměně proudu je tedy potřeba připsat optimalizačnímu procesu výroby proudu na evropském kontinentálním trhu. Na tomto trhu se ale po odstavení podstatné kapacity JE v Německu nastavila nová rovnováha.

Zvýšené dovozy proudu do Německa byly realizovány především z Francie a příležitostně také od nás. Z hodnověrných důkazů lze vyloučit, že by tyto dovozy a zvýšená výroba v exportních zemích vedly ke zvýšení výroby v jaderných elektrárnách. Tento předpoklad je založen na několika důvodech — jednak na postupném zapojování zdrojů podle spotřeby (Merit Order) na evropském kontinentálním trhu, jednak analýzou cen na trzích CO2, za třetí z následně opět klesajících dovozů proudu z ČR a za čtvrté ze srovnání dat importu proudu z Francie a výrobních dat francouzských atomových elektráren. Z hlediska jaderné bezpečnosti není odstavování jaderných elektráren v Německu tedy žádným kontraproduktivním krokem.

Všechna data hovoří o tom, že dodatečná množství proudu, který byl exportován do Německa pocházejí z černouhelných či plynových elektráren z Francie nebo Holandska a částečně z hnědouhelných elektráren v Čechách.

Regulační mechanismy evropského emisního obchodu, ale zajišťují, že krátkodobé a střednědobé zvýšení emisí uvedených elektráren bude kompenzováno snížením emisí u jiných zařízení, takže nepovede ke zvýšení zátěže klimatu. Ani zde tedy nelze očekávat kontraproduktivní efekty. To stejné bude rovněž platit v případě odpojování dalších JE, pakliže se nebudou realizovat dlouhodobé problematické investice do energeticky náročných výrob.

Srovnáme-li český postoj s německým, se zemí, s níž máme nejdelší hranice, a která je naším největším obchodním partnerem, tak naše blízkost a společné zájmy v žádném případě negenerují obdobný postoj k energetice. Jakkoliv je německá společnost rozdělena v mnoha otázkách, je ve věci výstupu z jádra jednotná. Na takovou jednotu budeme u nás asi ještě dlouho čekat.