Kdykoli se podívám z terasy Pražského hradu na Prahu, zmocní se mě zlost nad tím, že některé tak ohavné budovy, jako je například ta divná trychtýřovitá, která patří telekomunikací na Žižkově, mohly beztrestně pokazit to obdivuhodné panorama. Praha má mnoho problémů a život v ní spoustu nepříjemných stránek, ale pohled z Hradu dolů je úchvatný, odsud je Praha opravdu stověžatá a nádherně vyniká její středověká, zcela mimořádná koncepce. Její západoevropský šmrnc je mnohem lépe vidět na středověké urbanistice Nového Města než na nových luxusních budovách pod Budějovickým náměstím, které jsou podobné jako v Tunisku nebo v Šanghaji. Když se začalo mluvit o výškových budovách na Pankráci, říkala jsem si, že k jejich stavbě nedojde, že to si přece nikdo nedovolí (a jemu to nedovolí zástupci města). Když budovy jejich developeři se souhlasem zástupců města postavili a definitivně tak zkazili pražské panorama, říkala jsem si, že to se může stát jen u nás, že v civilizovaném světě by to nebylo možné. To jsem ovšem ještě neviděla Londýn od Temže, ještě jsem nebyla v Hamburku.

Západní Evropa je zamořena bezduchou architekturou poválečného období a a egomanskými projekty moderních architektů, kteří prostě něco musí, nějak, i když nevědí, jak. Není nic originálního ani zvlášť tvůrčího v tom, postavit dům ve tvaru smrkové šišky (Londýňané mu říkají Okurka)a svítit na něj barevnými světly, hlavní úkol zde spočívá v tom, jak v této budově, která nemá obvyklý tvar budovy, docílit toho, aby se v ní dalo být.

Sama sebe napomínám, ale nemůžu si pomoci, dům má vypadat jako dům a ne jako kus ledu ve tvaru skoseného hranolu, takový dům přece nakreslí každý. Nemají žádný smysl budovy s obrovitými jednoplošnými okny, množství světla v místnosti má svoje optimum a víc už vadí. Dnes, kdy všichni koukáme na monitory počítačů, představuje dokonce příliš mnoho světla v místnosti problém, nevidíme na práci, zatahujeme žaluzie. K čemu jsou tedy dobré ty stavby ze skla?

Město Hamburk bylo postiženo zničujícím požárem v roce 1842, ohni podlehlo v podstatě celé středověké město. Na jeho místě bylo postaveno honosné a v případě některých budov i elegantní město bohatých obchodníků a jejich podniků, finančních ústavů i obchodních domů, ale také obytných vil a veřejných budov. A továren a dělnických čtvrtí. To bylo za II. Světové války z valné části rozbombardováno.