V Německu mají rádi čtení. A vůbec rádi mluví, ale také poslouchají, takže v kontaktním rozhlasovém pořadu neskáčou do řeči nejen pozvaným hostům, ale ani telefonujíím posluchačům ( kteří toho ovšem někdy zneužívají k tomu, aby přednesli celou přednášku, jak jsem měla možnost zažít na Deutschland Radio Kultur den před výročím útoku na Světové obchdní centrum. Rozhlas tomu věnoval celé dopoledne, pozval tři experty — politika, politologa a redaktora Al Džazíry, dokonale německy hovořícího pana Sulejmana. Xenofobní ani rasistické výroky se ovšem netrpí). Mají na to čas, protože během dvouhodinového pořadu nehrají, strukturují ho přehedem faktů k tématu. Němce ( nebo Hamburčany, abych negenaralizovala) prostě baví poslouchat, co jim někdo povídá, baví se při tom hrou s němčinou, čímž vzdorují globálnímu zaplavení angličtinou.

A tak se mi stalo, že jsem se o Divadelní noci v sobotu 10. září v Hamburku setkala zejména se sólovým čtením a výstupy, které ani nevím, jak zařadit do našeho divadelního povědomí. Nejspíš to patří do oblasti kabaretu, ale pod tím pojmem si u nás představujeme přece jenom větší podívanou, více dramatické akce. Tohle bylo vlastně jenom čtení a zpívání a nejvíc ze všeho mi to připomnělo folkovou scénu na konci 80. let.minuléo století.

Divadelní noc jsem zahájila plavbou lodí po jezeru Alster. Naši skupinu provázela blondýna trochu ( ale opravdu jen trochu) ordinérního vzezření, představila se jako Jenny Dorothea, „slampoeterin“ a také — k mému velkému prospěchu- průvodkyně po Hamburku. Během plavby sdělovala informace ( a drby) o místech a budovách, které jsme z lodi viděli, o Hamburku a Hamburčanech (kteří jsou ze všech Němců nejštíhlejší, protože imrvére běhají po břehu Alsteru, který je zcela veřejný a nikdo, ani ten nejbohatší majitel nejluxusnější vily nebo hotelu, si ho nesmí zabrat pro sebe). Jak jsme jeli po jezeře a dostávali se do různých čtvrtí a lokalit, Jenny Dorothea aka Horst Slammer četla z knížky svých blogů a povídek ty, které se dotyčných míst týkaly.