Současná vláda hájící zájmy jen části občanů a komplikující život těm ostatním, rozděluje lidi a nenaslouchá části společnosti, včetně odborníků, ani co se týče Národního parku Šumavu. Díky proto patří nadaci Heinricha Bölla a Kateřině Jacques, jež nedávno uspořádaly unikátní diskusi přímo v terénu, kde si vyměňovali názory zainteresovaní různých názorů. Asi desetikilometrová naučná vycházka Národním parkem Šumava a Bavorským lesem mohla laikovi pomoci zorientovat se v přírodních procesech a v tom, co je pro národní park nejlepší a co zhoubné.

Osobně jsem už dlouho cítila, že ani v části nejcennějších míst Šumavy se kácet nemá, že příroda to vyřeší lépe než pily. Argumenty odborníků-odpůrců kácení pro mě i nyní při vycházce zněly přesvědčivěji než těch, kteří likvidaci stromů považují za řešení. Explicitně mi to při diskusích řekl pohled na hranici mezi oběma parky: na hranici Národního parku Šumava jsou vidět holiny po kácení v roce 2004, na hranici Bavorského lesa vyrůstají pod uschlými i zbytky zdravých stromků nové stromečky různého věku - les se tam obnovuje, lýkožrouta smrkového přežil.