Česko má talent. A problém

Jan Kubíček

Diváci se během soutěže Česko Slovensko má talent zmítají v euforii nadšení nebo nenávisti. Míra kýčovitosti a vyprázdněnosti televizních soutěží přesahuje veškeré dosavadní rekordy nikoliv náhodou ve stejné době, kdy eskaluje sociální napětí.

V neděli jsem shlédl celý úvodní večer soutěže Česko Slovensko má talent. A padla z něj na mě úzkost. Vzpomněl jsem si, že v Orwellově antiutopii 1984 byla lidská emocionalita zredukována na pouhé dvě emoce - absolutní láska (k Velkému bratrovi) a absolutní nenávist (vůči nepřátelům — pověstných „pět minut nenávisti“ na ministerstvu Lásky). Populární televizní soutěž se zdá být dokonalým ztělesněním této emocionální redukce.

Je zde obrovská tendence udělat z každého buďto supertalent nebo totálního lůzra. Jaro Slávik konstatuje objev za objevem: nejlepší taneční dvojice /nejlepší taneční skupina/ nejlepší hudební vystoupení v dějinách soutěže. Lucka Bílá neustále nadšeně výská nebo se dojetím chytá za srdíčko. Martin Dejdar, přesně jak jsem očekával, hraje roli komedianta bez vlastního názoru. Jindy se naopak porotci vyžívají ve vyjadřování opovržení, Jaro Slávik se zaměřuje na komentování účesů, Lucka Bílá si bolestně zakrývá oči. Pozoruhodné je, že se v porotě ani jednou neobjevila nejednoznačnost, všichni se vždycky shodli, jakoby bylo naprosto jasné, kdo je lůzr a kdo talent. Analytické hodnocení jednotlivých výkonů prakticky zmizelo. Slova jakoby zde existovala pouze v superlativech.

×
Diskuse
AB
September 7, 2011 v 11.02
Díky za vynikající text!
September 7, 2011 v 12.27
Nejsem psycholog, tak to vyjádřím prostě. Je to vybuzení primitivních pudů, davové psychózy a pak následná manipulace s takto "zpitomělým" stádem. Celá dnešní "kultura" by už ve Starém Řecku byla považována za něco podřadného. Jenže o nějakou skutečnou kulturu přece nejde, stejně jako o "vzdělání" , které je zredukováno na výuku základních pracovních postupů v daných oborech. Není přece vhodné mít vzdělané a kulturně vyspělé obyvatele, takovým by tahle parta dlouho vládnout nemohla. Tady znovu tvrdím, že na škodu je absence levicových vysokých škol, jinde ve světě jsou. Jenže pak je tu otázka, zdali u nás strany, které se nazývají levicové, skutečně levicové jsou, zda se ve skutečnosti nejedná o maňásky, kteří to hrají jen navenek, aby se kormidlo nestočilo skutečně doleva a tak mohl fungovat systém - moc vpravo, nebo jen vpravo.
September 7, 2011 v 16.35
Masová kultura? Zabíjení volného času.
Bavičský průmysl je součástí jednosměrné masové komunikace, kterou systém drží pasivní většinu přesně na tom místě, kde má v systému být. V antických dobách tuto roli plnily zábavné a jiné hry (zápasy a pod.). Požadavky římského lidu "chléb a hry" (panem et circenses) bylo třeba uspokojovat, pokud chtěli politici uspět ve volbách. Navíc se tím masy udržovaly v klidu. Ve středověku tu úlohu pacifikace mas převzala církev, která to spojila s lidovýchovou. Lidé chodili povinně do kostela, aby tam vyslechli, co si mají myslet o tom a onom, jak se mají chovat k nadřízeným a podobně. Bylo to tak trochu kulturní vyžití a přitom šikovně drželi kontrolu nad jejich myšlením. Jenže lidé to časem prokoukli, že se s nimi manipuluje a přestalo to fungovat. Tak se hledaly nové sekulární formy, až vznikla masová kultura. Zatímco ten kostel měl – mimo udržování statu quo – aspoň jakýsi ušlechtilý záměr, masová kultura ho už nemá. Cílem bavičského průmyslu je mimo ohlupování lidí také zisk. Těžko říct, co z toho je důležitější.. Vypadá to, jako že se obecenstvu prostě dává to, co chce, ale opak je pravdou: Lidé chtějí to, co se jim nabízí. Funguje to jako u ostatního zboží – prostě se uměle vytváří poptávka. I ty "hvězdy" se tak nějak uměle vyrábějí. Nevyhrávají vždy ti nejlepší. Někdy to až dělá dojem jakéhosi pseudonáboženství. Mediální celebrity se stávají doslova ikonami, které jejich ctitelé (hlavně mládež) napodobují, věšejí si jejich plakáty doma na stěnu a kvůli jejich autogramu, případně součásti jejich oděvu či pramene vlasů, jsou ochotni podniknout cokoliv šíleného, aby věc pak doma pietně uchovávali jako relikvii. Prostě jim to nahrazuje hledání smyslu jejich života.
Masová kultura by nakonec nemusela být nic až tak špatného (každý asi nemůže mít pochopení pro nějaké velké umění), kdyby její kvalita neměla bohužel sestupnou úroveň (někdy to mládež vyloženě až kazí) a kdyby lidem přinášela také nějaké duševní obohacení, něco jiného než odvádění pozornosti od důležitých věcí a manipulaci s jejich myšlením. Lidem by se zkrátka mělo nabídnout něco lepšího. Ale co? A jakým způsobem?
SH
October 13, 2011 v 11.36
Je to mnohem horší.
V minulém režimu totalitu vytvářeli persony moci a její lokajové. Dneska si ji dělá dav sám.
October 14, 2011 v 10.36
Ano, pane Hošku, je to přesně, jak říkáte. Ale právě v tom můžeme vidět naději.