Díky za vynikající text!

Nejsem psycholog, tak to vyjádřím prostě. Je to vybuzení primitivních pudů, davové psychózy a pak následná manipulace s takto "zpitomělým" stádem. Celá dnešní "kultura" by už ve Starém Řecku byla považována za něco podřadného. Jenže o nějakou skutečnou kulturu přece nejde, stejně jako o "vzdělání" , které je zredukováno na výuku základních pracovních postupů v daných oborech. Není přece vhodné mít vzdělané a kulturně vyspělé obyvatele, takovým by tahle parta dlouho vládnout nemohla. Tady znovu tvrdím, že na škodu je absence levicových vysokých škol, jinde ve světě jsou. Jenže pak je tu otázka, zdali u nás strany, které se nazývají levicové, skutečně levicové jsou, zda se ve skutečnosti nejedná o maňásky, kteří to hrají jen navenek, aby se kormidlo nestočilo skutečně doleva a tak mohl fungovat systém - moc vpravo, nebo jen vpravo.

Bavičský průmysl je součástí jednosměrné masové komunikace, kterou systém drží pasivní většinu přesně na tom místě, kde má v systému být. V antických dobách tuto roli plnily zábavné a jiné hry (zápasy a pod.). Požadavky římského lidu "chléb a hry" (panem et circenses) bylo třeba uspokojovat, pokud chtěli politici uspět ve volbách. Navíc se tím masy udržovaly v klidu. Ve středověku tu úlohu pacifikace mas převzala církev, která to spojila s lidovýchovou. Lidé chodili povinně do kostela, aby tam vyslechli, co si mají myslet o tom a onom, jak se mají chovat k nadřízeným a podobně. Bylo to tak trochu kulturní vyžití a přitom šikovně drželi kontrolu nad jejich myšlením. Jenže lidé to časem prokoukli, že se s nimi manipuluje a přestalo to fungovat. Tak se hledaly nové sekulární formy, až vznikla masová kultura. Zatímco ten kostel měl – mimo udržování statu quo – aspoň jakýsi ušlechtilý záměr, masová kultura ho už nemá. Cílem bavičského průmyslu je mimo ohlupování lidí také zisk. Těžko říct, co z toho je důležitější.. Vypadá to, jako že se obecenstvu prostě dává to, co chce, ale opak je pravdou: Lidé chtějí to, co se jim nabízí. Funguje to jako u ostatního zboží – prostě se uměle vytváří poptávka. I ty "hvězdy" se tak nějak uměle vyrábějí. Nevyhrávají vždy ti nejlepší. Někdy to až dělá dojem jakéhosi pseudonáboženství. Mediální celebrity se stávají doslova ikonami, které jejich ctitelé (hlavně mládež) napodobují, věšejí si jejich plakáty doma na stěnu a kvůli jejich autogramu, případně součásti jejich oděvu či pramene vlasů, jsou ochotni podniknout cokoliv šíleného, aby věc pak doma pietně uchovávali jako relikvii. Prostě jim to nahrazuje hledání smyslu jejich života.
Masová kultura by nakonec nemusela být nic až tak špatného (každý asi nemůže mít pochopení pro nějaké velké umění), kdyby její kvalita neměla bohužel sestupnou úroveň (někdy to mládež vyloženě až kazí) a kdyby lidem přinášela také nějaké duševní obohacení, něco jiného než odvádění pozornosti od důležitých věcí a manipulaci s jejich myšlením. Lidem by se zkrátka mělo nabídnout něco lepšího. Ale co? A jakým způsobem?

V minulém režimu totalitu vytvářeli persony moci a její lokajové. Dneska si ji dělá dav sám.