Dohodou o odkupu a dlouhodobém pronájmu rozsáhlých pozemků v centru Kodaně skončil mnohaletý spor mezi dánskými úřady a téměř tisícovkou obyvatel Svobodného města Christianie, zřejmě nejslavnějšího evropského squattu. Squatterská samospráva se zavázala postupně splatit 76,2 milionu dánských korun (asi 246 milionů Kč), odvádět pravidelnou (netržní) činži a vyjít vstříc požadavkům stavebního úřadu, podle kterého je třeba některé z budov zajistit, aby se předešlo jejich zhroucení. Úřady naopak slíbili, že upustí od záměru Christianii vystěhovat a prodat příslušnou lokalitu developerům.

Dohody byla uzavřena již o víkendu. Agentury o ní však informovaly až v úterý.

„Myslím, že v tomto případě se mohou všichni považovat za vítěze,“ okomentoval výsledek sporu Knud Foldschack, právní zástupce christianské komunity, pro jeden z dánských listů.

„Všichni teď můžeme doufat, že všechny ty kladné, úžasné a jedinečné věci, které se s Christianií pojí, zůstanou zachovány,“ doložil.

Léta boje

Christianie se rozkládá v okolí staré námořní základny opuštěné před mnoha lety. První squatteři obsadili nevyužitý prostor v roce 1971. Na pozemcích, jež dosud formálně patří dánskému ministerstvu obrany, postupně vyrostla barevná obec s vlastními pravidly, kterou obydleli ctitelé alternativních životních stylů.

Nejrůznější dánské vlády se pokoušely usedlíky vystěhovat po desítky let. Dlouho se ale jednalo spíše o dílčí iniciativy a také policie svébytnost života v otevřené obci respektovala. Teprve v roce 2004 začaly úřady v rámci tzv. boje s obchodem s drogami využívat systematické represe a život v komunitě znesnadňovat nejrůznějšími zákazy a raziemi.

Usedlíci se dlouho bránili klasickými metodami: demonstracemi, blokádami, protestními happeningy i veřejnými peticemi. Od roku 2008, kdy tlak úřadů přerost v několik bitek s policisty, však začali využívat spíše právních nástrojů.

V únoru letošního roku dánský Nejvyšší soud definitivně rozhodl, že obyvatelé Christianie nemají ani po desetiletích života právo cizí pozemky využívat. Squatterům tak nezbylo než přistoupit na nějaký kompromis.

Jednání s vládou trvala několik dalších měsíců a dlouho vypadalo, že zkrachují. V dubnu byla Christianie dokonce uzavřena, oplocena a místní obyvatelé se připravovali na poslední vzdor. S blížícím se začátkem května (2. květen byl tehdy vládou stanoven jako nejzazší lhůta) se ale začala přeci jen rýsovat dohoda.

Nikoliv beze ztrát

Nadšení právníka Foldschacka z kompromisu všichni obyvatelé Christianie nesdílí. Cena za pozemky je sice nižší než jejich hodnota na trhu a také nájem byl stanoven na fixní částku; pro řadu squatterů jde ovšem stále o příliš mnoho peněz. Místní komunita si rovněž zakládá na jiných hodnotách, než je soukromé vlastnictví, a tak někteří z usedlíků odmítají platit už z principu.

Podle Jasona Happenstalla z britského Guardianu nebo reportérů švýcarského listu Tages Anzeiger není i z uvedených důvodů zaručeno, že všechny domy v příslušné lokalitě zůstanou či že se někteří z usedlíků ještě nevzbouří. Jako místo se specifickou atmosférou i pravidly však kodaňská Christianie už na každý pád přetrvá. A většina jejích obyvatel si bude moci i nadále žít, jak uzná za vhodné.