Poslanecká sněmovna ve středu schválila zákon o protikomunistickém odboji. Opoziční KSČM neprosadila návrh na jeho zamítnutí. Účastníci odboje dostanou podle předlohy peněžité ocenění 100.000 korun, pozůstalí manželé po nich pak poloviční částku. V případě, že by měli odbojáři průměrný důchod, bude jim dorovnán na průměrný. Návrh zákona míří do Senátu.

Zatímco při předchozím projednávání v dolní komoře zákon ostře kritizovali komunisté, dnešní závěrečné schvalování bylo bez diskuse. Pro předlohu hlasovalo 132 ze 175 přítomných poslanců. Vedle koalice ji podpořila i řada sociálních demokratů. Pokud zákon schválí Senát a podepíše prezident, začne platit 17. listopadu.

Výhrady k zákonu měli jak historikové, tak někteří politici. Namítají, že protikomunistická odbojová činnost je těžko definovatelná. Jedná se především o upřesnění definic jako „aktivní účast“, „mimořádně záslužný čin“ či „ozbrojený nebo jiný srovnatelný boj“.

Pětačtyřicet historiků zaslalo vládě již na začátku prosince loňského roku své stanovisko, v němž kritizují především byrokratické rozdělování odpůrců komunismu na odbojáře a pouhé účastníky odporu. Takové rozlišování je podle historiků krajně mechanické, což může vést k různým nespravedlnostem a absurditám.

„Návrh zákona pracuje s příliš velkou řadou sporných pojmů i vágních a diskutabilních kritérií. Mezi nejvíce neujasněné patří v návrhu zákona klíčové termíny „odpor“ a „odboj“ proti komunismu,“ myslí si historici, podle kterých je tato pojmová neujasněnost nezodpovědná již proto, že státem uznaní účastníci odboje mají právo na jisté sociální výhody, zatímco účastníci odporu nikoli.

Podle filosofa Erazima Koháka ale hlavně každá legitimizace násilí v míru ohrožuje právní základ občanského soužití. Proto zákon pečlivě omezuje i násilí v sebeobraně slovem „přiměřené".

„O odboji bychom mohli hovořit, kdyby tehdy vypukla válka a takové akce představovaly pokus o posílení úsilí druhé strany, ne však v míru. Samozřejmě při posuzování jednotlivých činů má soud morální povinnost vzít v potaz všechny okolnosti a především založit svůj rozsudek na tehdy platných zákonech jen potud, pokud tyto zákony nebyly v rozporu s Listinou práv a svobod. Avšak legitimizovat násilí zpětně s odvoláním na politické přesvědčení nepovažuji za slučitelné s demokratickým soužitím,“ uvedl Kohák pro Deník Referendum.

Publicista a novinář Petr Uhl pak před časem pro Deník Referendum uvedl, že protikomunistický odboj neexistoval. „Oficiální nebo jednotné uznání odporu či odboje, zejména pak zákonem, je právní nesmysl. A je to cesta k nějakému novému totalitarismu,“ myslí si Uhl.

„Jsem pro uznání protikomunistického odporu, i když v mých očích to nebyl odpor proti komunismu, ale odpor proti diktatuře a v 50. letech odpor proti státnímu teroru. Sám jsem byl za takový nenásilný odpor devět let vězněn,“ doplnil Petr Uhl.

Ve středu Sněmovnou schválená předloha popisuje formy odboje a odporu a vymezuje lidi, na které by se nevztahoval. Překážkou by bylo například jejich zaměstnání u bezpečnostních složek, členství v komunistické straně, v Lidových milicích, akčním výboru Národní fronty a za normalizace také ve Svazu československo-sovětského přátelství.

Za odbojáře by se nepovažovali ani lidé, jejichž odboj byl veden „zavrženíhodnou pohnutkou", nebo kteří se dopustili zavrženíhodného jednání směřujícího k popření hodnot svobody a demokracie či k popření základních lidských práv, a mohli se tomu vyhnout.

Někteří účastníci třetího odboje by osvědčením mohli také získat postavení válečných veteránů stejně jako ti, kteří bojovali proti nacismu za druhé světové války a nebyli vojáci. Tím by jim vznikl nárok na některé výhody, například ve zdravotní a sociální péči. Součástí symbolického ocenění by byl i pamětní odznak.

Další informace:

Českénoviny.cz Sněmovna schválila zákon o protikomunistickém odboji