Rekordní oteplování Arktidy v posledních šesti letech podstatně přispěje k postupnému zvýšení hladiny světových moří. Dle nové studie Programu pro monitoring a vyhodnocování Arktidy (AMAP), jejíž závěry byly zveřejněny v úterý v Oslu, by při dosavadním tempu oteplování stouply do roku 2100 oceány až o 1,6 metru.

„Teploty arktického vzduchu nebyly v žádném pětiletém období tak vysoké jako v tom posledním. To lze již dnes říct spolehlivě pro celou dobu od roku 1880, kdy příslušná měření začala,“ píší autoři studie v průvodní zprávě.

„Hladina světových moří by při tomto tempu mohla vystoupat od 0,9 do 1,6 metru do roku 2100. Výrazně k tomu přispěje právě tání ledu v arktických ledovcích, na pólech a v Grónsku,“ konstatují dále.

Odhady AMAP jsou založeny na nejnovějších datech a ve srovnání s dříve publikovanými materiály jsou zdaleka nejpesimističtější. Pokud by se příslušné předpovědi potvrdily, mělo by odpovídající tání ledu doslova zničující následky pro pobřežní, nízko položené oblasti v různých částech světa jako je Bangladéš nebo Florida.

„Teploty v Arktidě stoupají dvakrát rychleji než ve zbytku světa a v budoucnu by měly, obzvláště ty podzimní a zimní, stoupat i nadále,“ prohlásili autoři zprávy. Do roku 2080 by se tak oblast kolem severního pólu měla oteplit o tři stupně až sedm stupňů.

„Severní ledový oceán by tak po toto století, počínaje obdobím za třicet až čtyřicet let, měl být po téměř celé letní období kompletně bez ledové pokrývky,“ dodává studie.

Plné znění studie bude veřejnosti představeno na setkání zemí Arktické rady: Spojených států, Kanady, Ruska, Norska, Dánska, Švédska, Finska a Islandu v hlavním městě Grónska Nuuku 12. května.

Klimadohoda ani letos

I přes nová zjištění ohledně tajícího ledu ale pravděpodobně nebude ani tento rok uzavřena závazná mezinárodní úmluva o redukci skleníkových plynů, která by nahradila dosluhující Kjótský protokol. Podle zástupců Evropské unie a Spojených států je „téměř jisté", že nejbližší klimatický summit letos v prosinci v jihoafrickém Durbanu žádnou právně závaznou smlouvu nepřinese.

„Dobrou zprávou je, že obecně existuje shoda ohledně toho, že právní dohoda je potřebná,“ řekla komisařka s odpovědností za agendu klimatické změny Connie Hedegaardová na konci dubna. „Tou špatnou je, že tato závazná dohoda nebude zcela jistě uzavřena už v Durbanu.“

Světové mocnosti se nemohou dohodnout na tom, jak pokročit v navázání na dílčí dohody z klimasummitů v Kodani a Cancúnu.

V Dánsku v roce 2010 byla dojednána pouze takzvaná Kodaňská dohoda, jež stojí mimo rámec Konference smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Jedná se v zásadě o obecnou deklaraci, že průměrná globální teplota nesmí vzrůst více než o dva stupně Celsia, k níž některé delegace z rozvinutých zemí připojily slib, že ve svých státech zastaví nárůst skleníkových emisí do roku 2020.

Vloni v Cancúnu se projednávalo několik dílčích problémů. Za největší úspěch je považováno stvrzení dohody, že v letech 2013—2020 budou rozvinuté země přispívat rovných sto miliard ročně do Zeleného klimatického fondu, a vyjasnění, jakým způsobem bude fond spravován.

Mechanismus má přispět k zastavení kácení pralesů v rozvojových zemích a pomoci transferu zelených technologií do třetího světa. Schválení právně závazné dohody o redukci uhlíkatých emisí, jakou byl Kjótský protokol, se ale nijak výrazněji nepřiblížilo.

Další informace:

AFP Record Arctic warming to boost sea level rise

Reuters Report: Arctic Warming May Raise Global Sea Levels Five Feet

The Guardian Durban climate deal impossible, say US and EU envoys