Globální trhy zareagovaly na zprávu o smrti nejhledanějšího teroristy světa pozitivně, pouze stříbro spadlo o deset procent, zatímco zlato vydrželo blízko svého rekordního maxima. Pozitivně reagovali také američtí občané v ulicích a na gaučích před obrazovkami. Demokrat Barack Obama úspěšně dovedl do konce vendetu svého republikánského předchůdce George Bushe, vůči které se ve své prezidentské kampani co nejpečlivěji vymezoval, a Spojené státy, které poslední dobou lapaly po ekonomickém dechu, se konečně mohly zhluboka nadechnout.

Jenomže na jak dlouho jim usámovské okysličení vystačí?

Obamovo vítězství nad vousatým mužem v turbanu, s nímž poslední zbylá supervelmoc válčila celou jednu dekádu, nabízí spíš poslední příležitost aspoň na chvíli pustit z hlavy trable kolem propasti, do níž se americká ekonomika na čínských kapačkách čím dál rychleji sune. Podobně jako dala páteční televizní svatba Williama a Kate zapomenout na problémy ekonomiky britské, seškrtané skoro do bezvědomí.

Jenže je tu podstatný rozdíl: zatímco televizní práva na přímý přenos rolls-royců popojíždějících centrem Londýna vynesou Britům víc než plánované letní olympijské hry (popravdě řečeno, v zájmu vlasti by se měl co nejdřív oženit i Williamův bratr Harry), práva na nekonečně dlouhý čtyřminutový přenos poněkud dřevěného Obamy nejspíš nezaplatí ani onu helikoptéru, která Američanům při akci spadla. A na rozdíl od živých britských novomanželů navíc po mrtvém saúdském teroristovi za pár dní ani hlídací pes demokracie neštěkne. Al-Káida to totiž stejně kvůli Usámově smrti nevzdá. Tálibán to nevzdá, Kaddáfí to nevzdá, Čína to nevzdá. A americký rozpočtový deficit, hnaný do nepředstavitelného mínusu nikoliv zneužíváním sociálních dávek, ale právě válkami proti nepřátelům americké demokracie, to teprv nevzdá.

Podle předpovědí optimistických analytiků ovšem Američané na ulicích a v gaučích dlouho nezůstanou: očekává se nárůst spotřebitelské poptávky, takže bude třeba znovu sednout do aut (v reakci na Usámovu smrt zlevnila ropa o jedno procento) a nakupovat, jako kdyby na tom závisel osud demokracie a jako kdyby značná část kreditních karet nebyla dávno v mínusu.

Jenomže z čeho má být živá americká poptávka v delším horizontu, když se pracovní místa momentálně stěhují z příliš drahé Číny do levnějšího Vietnamu? Jediným prosperujícím odvětvím americké ekonomiky zůstal vojensko-průmyslový komplex, ten ale namísto prosperity a nových blízkovýchodních demokracií vyrábí spíš hromady mrtvol — a dluhy. Při pohledu na náklady původně Bushových a nyní Obamových válek se navíc nezbavíme pocitu, že Usáma se svými přívrženci uzbrojil Spojené státy úplně stejně jako dvě dekády předtím uzbrojil Ronald Reagan Sovětský svaz.

Tedy vlastně mnohem levněji.

Obama ve svém projevu mimo jiné prohlásil také to, že zabití Usámy „svědčí o velikosti naší země a o odhodlání amerického lidu“ a že se znovu potvrdilo, že „Amerika může realizovat, cokoliv si usmyslí“.

Aby radost nad smrtí padoucha a přesvědčení o americké omnipotenci nevyprchaly předčasně, bude nyní důležité na ekonomické problémy odhodlaně a co nejdéle nemyslet. Usámova krev sama o sobě totiž tou pravou živou vodou na mlýn amerického hospodářství není, a čím déle se to Američanům bude dařit ignorovat a čím déle jejich momentální optimistické nadechnutí potrvá, tím lépe.

Pesimistický výdech by jim totiž mohl obrátit plíce naruby.