Nejprve drobná, ale nikoliv nevýznamná poznámka: od okamžiku sjednocení už neexistovala žádná "západoněmecká vláda". Byla jenom spolková vláda, mimochodem po významnou část své existence po sjednocení pod vedením kancléřky z východního Německa.
K tomu "spolknutí" snad jenom toto: Spolková republika Německo neměla ani teoreticky žádnou možnost odmítnout spojení s bývalou NDR, pokud tato o to projevila zájem. Spolková ústava totiž vůbec neuznávala existenci dvou suverénních německých států, a rozdělení výslovně považovala za dočasnou a de iure nelegitimní záležitost.
Osobně bych dával přednost pozitivnímu a nekonfliktnímu přístupu k výročí sjednocení. Tedy "uctění památky, s projevy, smyčcovým kvartetem a dalšími koncerty klasické hudby".
Jestliže však někdo chce vyvolávat rozbroje, má je samozřejmě mít.
Především není pravda, že by se jakékoliv vzpomínání na cokoliv potlačovalo. To je lež, a autorka to dobře ví.
Vůbec už není pravda, že by někdo neuznával východoněmeckou historii, kulturu atd. To je lež jako věž. Každý ví a uznává, že Sasko je rodištěm Goetheho. Každý ví a uznává, že v Durynsku žil Luther, a že se tam zrodila luteránská reformace. Každý ví a uznává, že v Sasku žije stále ještě etnická menšina polabských Slovanů. A tak dále a tak dále.
Ale to je ta potíž. Zatímco obyvatel Bavorska si svou identitu zakládá na svém bavorství, obyvatel Švábska na svém švábství, obyvatel Frieslandu na svém frieslandství, autorka si chce nutně zakládat svou identitu na svém "východoněmectví", a dokonce výslovně na svém postkomunismu. Jak sama přiznává, se západní (tedy nejen západoněmeckou) demokratickou identitou má problém.
Takže pro ty čtenáře, kteří sice dejme tomu nejsou méně inteligentní, ale jsou jenom pokrytci: když někdo reklamuje pro celé východní Německo právo na koletivní hněv, musí si nechat líbit připomínku, že východní Němci útočí na uprclíky, a že východní Německo je kolébkou nejen AfD, ale i semeništěm rasismu a neonacismu. "Automaticky" nemůže v takovém případě od čtenáře "předpokládat" vůbec nic. A to bez ohledu na to, že sama volí samozřejmě Die Linke.
Pane Nusharte, jistě, to je připomínka na místě. Jak říkám, mě hlavně iritovalo, že tohle byla jediná zmínka o těch rasisitických útocích, a to jenom jaksi "mimochodem", ve vedlejší větě jednoho souvětí.
Autorka dává v celém článku najevo, že má právo na hněv, a že východní Němci (neboť za ty ona mluví) mají monopol na toto právo.
Vůbec ji nenapadá, že i ostatní by eventuálně mohli mít právo na hněv. Např. proto, že východní Němci nadělili západním Němcům do spolkového sněmu extremistickou AfD.
zdržet se trochu déle u těch rasistických útoků na uprchlíky, které se staly na východě Německa. Na můj vkus to autorka přešla až příliš rychle - a to ještě jako příležitost k vlastní ublíženosti.
Takže pro ty, kdo tomu, jak je to líčeno v článku třeba úplně neporozuměli: Východoněmečtí "domorodci" se dopustili rasistických útoků na uprchlíky - nikoliv na východní Němce, jak by si někdo při nepozorném čtení mohl myslet. Na základě toho si autorka vyslechla dejme tomu nadávku na svoje vážené sousedy, kteří se těch rasistických útoků dopustili (mimochodem, rád bych tu urážku slyšel v originále - takto v překladu to beru hodně s rezervou). Nu - vynikající příležitost k ublíženosti, jen co je pravda.
Chtělo by to asi více nadhledu, sebevědomí, a schopnosti nebrat se tak vážně. Např. švábské nářečí je zbytkem Německa vnímáno přinejmenším jako stejně "legrační" jako saské, ale pro Šváby to není důvod ke komplexům - spíš naopak. Viz jejich reklamní motto:
Hněv a naděje
Elisa Gutscheová
Nejprve drobná, ale nikoliv nevýznamná poznámka: od okamžiku sjednocení už neexistovala žádná "západoněmecká vláda". Byla jenom spolková vláda, mimochodem po významnou část své existence po sjednocení pod vedením kancléřky z východního Německa.
K tomu "spolknutí" snad jenom toto: Spolková republika Německo neměla ani teoreticky žádnou možnost odmítnout spojení s bývalou NDR, pokud tato o to projevila zájem. Spolková ústava totiž vůbec neuznávala existenci dvou suverénních německých států, a rozdělení výslovně považovala za dočasnou a de iure nelegitimní záležitost.
Osobně bych dával přednost pozitivnímu a nekonfliktnímu přístupu k výročí sjednocení. Tedy "uctění památky, s projevy, smyčcovým kvartetem a dalšími koncerty klasické hudby".
Jestliže však někdo chce vyvolávat rozbroje, má je samozřejmě mít.
Především není pravda, že by se jakékoliv vzpomínání na cokoliv potlačovalo. To je lež, a autorka to dobře ví.
Vůbec už není pravda, že by někdo neuznával východoněmeckou historii, kulturu atd. To je lež jako věž. Každý ví a uznává, že Sasko je rodištěm Goetheho. Každý ví a uznává, že v Durynsku žil Luther, a že se tam zrodila luteránská reformace. Každý ví a uznává, že v Sasku žije stále ještě etnická menšina polabských Slovanů. A tak dále a tak dále.
Ale to je ta potíž. Zatímco obyvatel Bavorska si svou identitu zakládá na svém bavorství, obyvatel Švábska na svém švábství, obyvatel Frieslandu na svém frieslandství, autorka si chce nutně zakládat svou identitu na svém "východoněmectví", a dokonce výslovně na svém postkomunismu. Jak sama přiznává, se západní (tedy nejen západoněmeckou) demokratickou identitou má problém.
Takže pro ty čtenáře, kteří sice dejme tomu nejsou méně inteligentní, ale jsou jenom pokrytci: když někdo reklamuje pro celé východní Německo právo na koletivní hněv, musí si nechat líbit připomínku, že východní Němci útočí na uprclíky, a že východní Německo je kolébkou nejen AfD, ale i semeništěm rasismu a neonacismu. "Automaticky" nemůže v takovém případě od čtenáře "předpokládat" vůbec nic. A to bez ohledu na to, že sama volí samozřejmě Die Linke.
Pane Nusharte, jistě, to je připomínka na místě. Jak říkám, mě hlavně iritovalo, že tohle byla jediná zmínka o těch rasisitických útocích, a to jenom jaksi "mimochodem", ve vedlejší větě jednoho souvětí.
Autorka dává v celém článku najevo, že má právo na hněv, a že východní Němci (neboť za ty ona mluví) mají monopol na toto právo.
Vůbec ji nenapadá, že i ostatní by eventuálně mohli mít právo na hněv. Např. proto, že východní Němci nadělili západním Němcům do spolkového sněmu extremistickou AfD.
zdržet se trochu déle u těch rasistických útoků na uprchlíky, které se staly na východě Německa. Na můj vkus to autorka přešla až příliš rychle - a to ještě jako příležitost k vlastní ublíženosti.
Takže pro ty, kdo tomu, jak je to líčeno v článku třeba úplně neporozuměli: Východoněmečtí "domorodci" se dopustili rasistických útoků na uprchlíky - nikoliv na východní Němce, jak by si někdo při nepozorném čtení mohl myslet. Na základě toho si autorka vyslechla dejme tomu nadávku na svoje vážené sousedy, kteří se těch rasistických útoků dopustili (mimochodem, rád bych tu urážku slyšel v originále - takto v překladu to beru hodně s rezervou). Nu - vynikající příležitost k ublíženosti, jen co je pravda.
Chtělo by to asi více nadhledu, sebevědomí, a schopnosti nebrat se tak vážně. Např. švábské nářečí je zbytkem Německa vnímáno přinejmenším jako stejně "legrační" jako saské, ale pro Šváby to není důvod ke komplexům - spíš naopak. Viz jejich reklamní motto:
"Wir können alles. Außer hochdeutsch."
Papež zase jednou o gayích
Ivan Štampach
Je to tady už takový kolorit, že.