0/350 000 Kč Podpořte nás trvalým příkazem na cestě k finanční stabilitě ♥︎ Daruji
×

Profil čtenáře:
Marek Řezanka

Profese:


Zde je případně odkaz na mou celou reakci na text pana Pehe: http://disidenti.org/rezanka/obhajoba-neobhajitelneho-aneb-perly-pana-pehe

A tady reakce Dana Veselého: http://altpress.cz/pehe-proc-je-lepsi-mylit-se-s-usa-nez-mit-pravdu-s-ruskem/

Oba tyto texty považuji jako jakési střípky do mozaiky polemiky s panem Pehe. Takovou polemiku potom pokládám za důležitou.


Řada komentujících zde panu Uhlovi vyčítá, že údajně neodpovídá na obsah Peheho sdělení, ale reaguje pouze na nadpis tohoto sdělení. Poté, co jsem si Uhlův text pozorně přečetl, musím mu dát jednoznačně za pravdu. Pan Pehe se bohužel hrubě odchyluje od faktů, některé pokřivuje, jiné zamlčuje - tak, aby mu vyšel výsledný konstrukt.

Pokud chceme reagovat přesně na slova pana Pehe, nemusíme chodit daleko: „Je ovšem také pravda, že Sadám Husajn opakovaně porušoval rezoluce RB OSN, vraždil po tisících svoje odpůrce a použil chemické zbraně proti iráckým Kurdům. Byl to dostatečný důvod k vojenskému zásahu, nebo ne?“

Pehe má Pehe má zřejmě na mysli operaci Anfál, při níž byly v letech 1987 a 1988 zmasakrovány desetitisíce Kurdů. Některé zprávy uvádějí až 180 000 obětí. Problém je tu jediný. Irák - a zlého diktátora - tehdy podporovaly USA, které za masakry nesou spoluvinu. Jedná se o jednu z mnoha tragických kapitol studené války s mnoha velmi horkými konflikty, kdy jak SSSR, tak USA měly na rukách moře krve.

Zapomínat bychom neměli na sestřelení letu Iran Air 655, jež možná zapřičinilo nejen vyostření vztahů mezi USA a Islámskou republikou Írán, ale i další zločin. Jen o půl roku později se nad skotským Lockerbie po výbuchu bomby zřítil Boeing 747 americké společnosti PanAm a zahynulo 270 lidí. Tento čin byl připisován libyjskému vůdci Kaddáfímu, vše ale možná bylo trochu jinak. Mohlo jít o íránskou odvetu.

Pehe tyto souvislosti zcela záměrně - neboť je zná - opomíjí - a jeho sugestivní otázka vedoucí k tomu, že napadení Iráku v roce 2003 je omluvitelné, má tak jednoznačnou odpověď: Nebyl to dostatečný důvod.

Pehe se projevuje jako ryzí ideolog, bohužel. Novinář či vědec by měl dbát na to, aby těmi, jimž něco předává, nemanipuloval. Takovou snahu v případě pana Pehe zcela postrádám.

V podobném duchu by šlo s panem Pehe polemizovat o Peheho výkladu dějin v Libyi či v Iráku.


Mrzí mě, že řada komentujících se ani trochu nesnaží pochopit sdělení pana Uhla - a jenom se za každou cenu snaží uhájit pověst" pana Pehe...

Tak je to, paní Šprynarová, myšleno. Bojím se asociální politiky a jejích dopadů a následné fašizace společnosti. Vyjmenoval jsem dva - dle mého - základní fenomény, jež mají systémovou povahu a které právě k fašizaci většinou vedou.

Mějte se hezky,

Marek Řezanka
Pane Kubičko,

právě že určitou znalost mám, takže si nemyslím, že jde o klišé. Když se podíváte např na děti v Klokáncích, uvidíte dost případů, kdy "rodiče" (uvozovky jsou na místě) zkrátka svým dětem spíše ubližují. Ty se těší na jakýkoli kontakt s nimi, a rodiče buď nepřijdou vůbec, nebo se dopouštějí na svých dětech manipulace.
Problematika matek, jež odkládají své děti po porodu, je složitější. A také jsem to tak postavil. Uvědomuji si, že někdy mohou svého kroku litovat - a mohou projít změnou, která bude ve svých důsledcích pro děti pozitivní. Mnohdy tomu tak ale není (a nikdy nebude). A samozřejmě - bavíme-li se o selhání matek, je potřeba se bavit také o selhání otců.
Pro děti je tím nejhorším nezájem. Znám děti, které už nevěří, že mohou žít v rodinném prostředí. Mají už tolik negativních zkušeností, že vše vidí černě. V sedmi osmi letech. Někdy i dříve.
Jak říkám, pojďme se bavit o právech dětí a nástrojích, jak je můžeme zajistit.