Nabokovova vize postmoderního díla
Jakub VaníčekJméno původem ruského spisovatele Vladimíra Nabokova je spjato především s kontroverzním románem Lolita. Nově vydaný „román“ nazvaný Bledý oheň obraz posouvá — jde totiž o složitě konstruovaný text, jakousi vizi pozdější postmoderní literatury.
V nakladatelství Paseka vyšel další, již dvanáctý díl ze spisů Vladimíra Nabokova. Jedná se o prózu napsanou na počátku 60. let, tedy nedlouho poté, co Nabokov vydal kontroverzní Lolitu. Tehdejší kritiku Nabokovův Bledý oheň rozčaroval — autor své velmi rozsáhlé dílo sice pojmenoval jako román, nicméně předložil text, který by za román mohlo být označeno snad až o několik desítek let později, v době postmoderní literatury.
Jádrem knihy je totiž autobiografická báseň amerického básníka Johna Shadea Bledý oheň. Druhou, podstatně delší část knihy tvoří komentář Shadeova textu z pera Dr. Charlese Kinbota. Teprve třetí rovina je skutečně románová. Nabokov ji situuje do amerického městečka New Wye, v němž se odehrává Shadeova báseň. Její vykladač, Charles Kinbote, je Shadeovým sousedem, původem z fantastické země Zembla. A aby toho nebylo málo: v poznámkách k básni jsou obšírně rozvedeny i dějiny této země. Kinbote je zkrátka velmi svérázný editor, který do textu, jejž rediguje, vepisuje především svou vlastní osobnost, komplikuje tak čtení původní Shadeovy básně, vytvářeje vlastní dílo Vladimíra Nabokova.
Vladimír Nabokov: Bledý oheň. Paseka, Praha — Litomyšl 2011.