Nabokovova vize postmoderního díla

Jakub Vaníček

Jméno původem ruského spisovatele Vladimíra Nabokova je spjato především s kontroverzním románem Lolita. Nově vydaný „román“ nazvaný Bledý oheň obraz posouvá — jde totiž o složitě konstruovaný text, jakousi vizi pozdější postmoderní literatury.

V nakladatelství Paseka vyšel další, již dvanáctý díl ze spisů Vladimíra Nabokova. Jedná se o prózu napsanou na počátku 60. let, tedy nedlouho poté, co Nabokov vydal kontroverzní Lolitu. Tehdejší kritiku Nabokovův Bledý oheň rozčaroval — autor své velmi rozsáhlé dílo sice pojmenoval jako román, nicméně předložil text, který by za román mohlo být označeno snad až o několik desítek let později, v době postmoderní literatury.

Jádrem knihy je totiž autobiografická báseň amerického básníka Johna Shadea Bledý oheň. Druhou, podstatně delší část knihy tvoří komentář Shadeova textu z pera Dr. Charlese Kinbota. Teprve třetí rovina je skutečně románová. Nabokov ji situuje do amerického městečka New Wye, v němž se odehrává Shadeova báseň. Její vykladač, Charles Kinbote, je Shadeovým sousedem, původem z fantastické země Zembla. A aby toho nebylo málo: v poznámkách k básni jsou obšírně rozvedeny i dějiny této země. Kinbote je zkrátka velmi svérázný editor, který do textu, jejž rediguje, vepisuje především svou vlastní osobnost, komplikuje tak čtení původní Shadeovy básně, vytvářeje vlastní dílo Vladimíra Nabokova.

Vladimír Nabokov: Bledý oheň. Paseka, Praha — Litomyšl 2011.

    Jakub Vaníček
    Umění → Tip
    3. dubna 2011 v 10.00

    Nejčtenější Nejdiskutovanější
    24 hod týden měsíc

    Facebook Twitter Vytisknout
    Diskuse
    Roman Kanda
    April 3, 2011 v 12.11
    Majstrštyk
    Už se těším, až budu mít čas si to přečíst!:)
    Nápodobně...v záplavě odborné literatury k prostudování se bohužel čas na 300 stran dlouhou knihu hledá špatně, velmi špatně :)) Zařadím si to na seznam hned za Deleuzeho Tisíc plošin.
    Jakub Vaníček, redaktor
    April 3, 2011 v 21.27
    k TIPu
    Tisíc plošin a Bledý oheň, to věru nejsou žádná peříčka, zvláště ta prvá kniha. Více než pět set stran na sebe vrstvených obrazů podle podivuhodné ne-logiky si vyžaduje tuhý čtenářský zápal (povídalo se, mimochodem, že je ta kniha přeložená dost narychlo, tedy špatně - úroveň překladu mě ale zaskočila. Ačkoli nemohu číst originál, vidím, že si s tím překladatelka i redaktor Petříček jr. dali velkou práci.). Osobně bych volil zařadit i knihu, která víc vypráví, než experimentuje - nedávno jsem si přečetl od Jana Křesadla Rusticaliu, variaci na jiné thema, a myslím, že by to mohla být právě ona. Ať se taky vidí k těm nejelementárnějším podstatám lidského chování... ať se posvítí na chtivou animalitu člověka...
    PM
    Petrasek Milan, penzista
    April 3, 2011 v 21.41
    Já jsem dočetl
    Nemesis P.Rotha. A pro ty, kteří nečtou knihy pro rozkoš z textu ale pro vstup do podsvětí lidské psýchy pomocí vyprávění doporučuji. A to skoro do horní části nepřečtené hromady. S texty Nabokova to souvisí pouze jako srovnání stupně pretenciosnosti sdělení.