Radost i smutek mne jímá nad odpověďmi Bohuslava Sobotky a Michala Haška, uchazečů o post předsedy ČSSD, na desítku otázek položených čtrnácti předními tuzemskými intelektuály. Oba pánové se jich zhostili zodpovědně a prokázali solidní teoretickou průpravu. Nic na tom nemění ani pravděpodobnost, že odpovědi jsou spíše prací týmovou než individuální.

Blízkost odpovědí Sobotky a Haška je zárukou, že sociální demokracii po sjezdu nečeká žádná radikální změna. Přesto mě trochu mrzí, že ani jeden z nich výrazněji nevybočil a nepřišel s tezemi neotřelými, ba provokativními. Odpověděli prostě tak, jak se čekalo. Do značné míry tomu pomohla také návodnost otázek, které jako by si leckdy říkaly o souhlasné pokývání hlavou nebo maximálně o rozvinutí ze strany dotazovaných.

Pryč ale s černými brýlemi. Inteligentní a ze široka položené dotazy přiměly dva čelné sociálnědemokratické politiky uvažovat, nadto nahlas. Podobné programové a hodnotově laděné debaty jsme v ČSSD snad dosud svědky nebyli. Tazatelé, kteří se odvážili vykročit blíž sociální demokracii, i respondenti, kteří naopak nastavili uši moudrým zvenčí, si zaslouží hluboké uznání.

Už to, jak téměř shodně začali Sobotka a Hašek odpovídat na první otázku, předznamenalo pokračování. Sobotka: „Skutečnost, že se sociální demokracie dostala do politické defenzívy…“ Hašek: „Fakt, že se sociální demokracie nejen u nás, ale i na evropské úrovni ocitla v defenzívě…“

V klíčových bodech uvažují Sobotka s Haškem stejně. Kritizují „dlouhodobou nadvládu neoliberálních principů v rámci ekonomického a politického myšlení“ (Sobotka) a za nešťastné považují, že „sociální demokracie přistoupila na hru, která jí byla druhou stranou vnucena“ (Hašek). Hašek radí, aby se ČSSD zaměřila na vlastní paradigmata, Sobotka zase hovoří o potřebě nového jazyka, který by neměl podceňovat inteligenci i kulturní úroveň voličů.

Kandidáti varují před ohrožením demokracie, demokratických principů, demokratické moci. Chápou, že je nutné se postavit proti globální nadvládě kapitálu (a ekonomicistního myšlení) nad demokracií a politikou jako takovou. Kritizují uctívání nového božstva — ratingových agentur a volají po důraznější regulaci finančního sektoru. Bohuslav Sobotka oprašuje tezi, podle níž sociální demokracie souhlasí s tržní ekonomikou, ale je proti tržní společnosti.