Minulý pátek Sněmovna již poněkolikáté projednávala návrh zákona o třetím odboji. Skupina pravicových poslanců ho předložila ve stejném znění, v jakém ho Senát ze Sněmovny před časem stáhl. Debata nepřinesla žádné nové argumenty. Informační úlohu splní, když napíšeme, že návrh poslanci propustili do druhého čtení. Že se jím v následujících devadesáti dnech budou zabývat sněmovní výbory. A že by výsledkem jednání měly být takové změny, které by alespoň sociálním demokratům umožnily pro návrh hlasovat.

Nejdůležitější věty zazněly hned na počátku jednání od předsedy poslaneckého klubu ODS Petra Tluchoře. „Tato republika,“ začal svůj projev, „stojí na ideálu znovu navrácené svobody.“ Řekl to s odkazem na Masarykovu větu o státech, které se udržují ideály, z nichž se zrodily. Dozvěděli jsme se tedy, že česká pravice formuluje svůj program pro dnešní Českou republiku odkazem do minulosti. Že při pohledu do budoucna její politika nemá cíl.

Tluchoř pak ještě veřejně deklaroval, že jádrem státní ideologie české pravice je antikomunismus. „Chci tu jasně zdůraznit,“ řekl, že tu jde o „to, zda chceme, či nechceme pokračovat v logice polistopadového vývoje. Je absurdní, že sice platí zákon o protiprávnosti komunistického režimu, ale boj proti tomuto zločinnému režimu jsme dosud nelegalizovali“. V tom duchu ho pak v debatě nepřímo podpořil Stanislav Polčák, když jménem poslaneckého klubu TOP 09 vládu vyzval, aby „pokud možno co nejdříve projednala návrh Senátu na pozastavení činnosti KSČM a aby tento návrh poslala k Nejvyššímu správnímu soudu“.

Tluchoř pak na jiném místě ještě doplnil: „Tak jako první republika stála na právu na sebeurčení a její právní řád se distancoval od rakousko-uherské nadvlády, tak tato republika stojí na právu na svobodu a odmítnutí komunistické diktatury.“

Sluší se tu udělat odbočku a zeptat se, jestli projevem rakousko-uherské nadvlády byl spíše moderní parlamentarismus, anebo rozvinuté novinářství. Zda si je Petr Tluchoř vědom, že právo na sebeurčení bylo při vzniku Československé republiky nejen kombinováno s odkazy na právo historické (a hranice českého království), ale že bylo odepřeno jejím německy, maďarsky a částečně i těm slovensky hovořícím obyvatelům. A nakonec by se měl někdo zeptat, jak se teze o distancování se od rakousko-uherské nadvlády snese s faktem, že nově vzniklý československý stát převzal úřední aparát i právní řád od obou částí staré monarchie.

Tluchoř ve svém vystoupení formuloval pravicový program pro Českou republiku. Popřel v něm odkaz demokratického disentu, který ve své většině nebyl antikomunistický — už proto ne, že komunisté tvořili jeho výraznou součást. Disent ale nebyl ani zahleděný do minulosti — formuloval program pro budoucí republiku. V hloubi osmdesátých let dával najevo svůj zájem podílet se na budoucím sjednocování Evropy. Ambice aktivně se podílet na utváření okolního světa by byla mnohem případnějším odkazem na logiku polistopadového vývoje, na kterou se opakovaně odvolává Petr Tluchoř, než úsilí o zákaz KSČM, která prostě byla skrze jednání u kulatého stolu do polistopadového života přijata.

Demokratická levice by měla umět říci, že tématem dnešní české politiky dávno nejsou obavy z komunistického puče po vzoru února 1948. Tématem není znovunavrácená svoboda národního společenství. Tématem je svoboda k činu pro každého jednotlivce. Tématem je destrukce veřejného prostoru, privatizace a rozkrádání veřejných prostředků. Tématem je potřeba shody na vyšší míře přerozdělování národního bohatství.