Fašismus
Michael HauserPřemýšlíme-li o tom, jak dochází k přeměně svobodného a racionálního jedince v člověka, který se dobrovolně hlásí k totalitarismu, jenž ho svobody zbaví, dojdeme k tomu, že je to velmi snadné. Je před námi tedy výzva, jak najít skutečně účinné mechanismy, aby se tak nedělo.
S fašismem je to podle liberálních teoretiků jednoduché. Je to zkrátka totalitarismus, v němž byla většina zotročena menšinou a všechny ovládá nějaký diktátor. Jak učí Hannah Arendtová, totalitarismus je jako cibule. Uvnitř je střed, v němž sedí vůdce, v dalších vrstvách je strana a různé spřízněné skupiny, které působí jako převodové mocenské páky, takže celá společnost je pod kontrolou. Je to krásná teorie, ale má jednu chybu, neříká nám, jak se z lidí stávají fašisté. Jak dochází k přeměně svobodného a racionálního jedince v člověka, který se dobrovolně hlásí k totalitarismu, jenž ho svobody zbaví.
Liberální teoretici to vidí tak, že společnost nebo aspoň její většina se skládá ze svobodných a racionálních jednotlivců. Určitý počet lidí se může stát obětí nějakého zručného manipulátora, ale většina přijímá totalitarismus pod nátlakem, anebo se nechá poblouznit jen na krátko a zanedlouho toho lituje. Kdyby to tak nebylo a většina lidí se opravdu dobrovolně rozhodla pro totalitu, tak by to znamenalo, že většina lidí není v jádru svobodná a racionální, a celá liberální politická teorie by se začala hroutit.
Podstatnou okolností v tomto případě je, že román, podle nějž byl film natočen, vychází ze skutečných událostí https://secure.wikimedia.org/wikipedia/en/wiki/The_Third_Wave Bylo by vhodné založit rozbor spíše na skutečnosti než na fikci, přestože nakolik jsem s to to posoudit na základě článků z Wikipedie, výsledek by byl stejný, fašismus má své neodolatelné kouzlo.
Za druhé, nacismus ve formě hitlerismu, se svým rasismem a antisemitismem, je fašismem, ve kterém prozřetelností pověřený vůdce chytře povýšil na elitu vyvolený národ.
Za třetí vzpomínaný film i kniha, primitivně modifikuje právě prozřetelnost, protože za vůdce vybírá kantora a ne některého z žáků. Tedy pro komunitu žáků přece jenom podvědomě nadřazenou bytost.
Za čtvrté, mozky všech lidí se sice skládají ze stejných funkčních systémů, jimiž jsou vytvářeny meze chování nás všech, ale jejich celkové působení na každou konkrétní bytost se přece jenom významně liší.
Za páté, každý kolektivismus je spojenectvím vůči jiným, vznikl při evoluci lidstva k ochraně před silnějšími. Není-li už takového ohrožení, rozpadá se na individualismus, hnán u jedinců v tu chvíli podstatně silnější motivací - vlastními zájmy.
Nebylo by nakonec dobré zavést u nás taky fašismus?
Myslím, že přitažlivost fašismu roste s tím, jak nelidská ideologie kapitalismu rozbíjí mezilidské vztahy. Věřím, že lidé mohou být samostatnými lidmi a mít rádi druhé lidi každého zvlášť, takového, jaký je; k tomu se ovšem musí navzájem znát, porozumět si. Věřím, že solidarita je přirozená, že jsme schopni držet pohromadě a navzájem si pomáhat prostě proto, aby se lidé kolem nás měli dobře. Historie nicméně ukazuje, že jsme velice náchylní k tomu nechat se navzájem rozeštvat, že snadno podléháme pokušení představy, že já jsem lepší než můj soused, že jsem něco víc, a že ti horší než já, méněcenní, nemají právo obtěžovat mě žádostmi, abych se s nimi dělil o zasloužené plody své pilné práce. Sobectví a pýcha jsou součástí kapitalismu, ale nejsou jeho vynálezem, byly tu mnohem dřív. A taky v historii vidíme, že najsnazším způsobem jak lidi, kteří se jeden na druhého dívají svrchu, sjednotit, není vymluvit jim pýchu a zaslepenost, ale navléknout je do uniforem, dát jim prapor. Nebo náboženství, jak to čteme už ve Starém zákoně; tam dokonce čteme i to, že když já jsem něco víc, ale můj soused není méněcenný, protože se klaní stejnému bohu, musí být méněcenný někdo jiný, nejspíš ti ze sousedního města: Hurá na Jericho!