Fašismus

Michael Hauser

Přemýšlíme-li o tom, jak dochází k přeměně svobodného a racionálního jedince v člověka, který se dobrovolně hlásí k totalitarismu, jenž ho svobody zbaví, dojdeme k tomu, že je to velmi snadné. Je před námi tedy výzva, jak najít skutečně účinné mechanismy, aby se tak nedělo.

S fašismem je to podle liberálních teoretiků jednoduché. Je to zkrátka totalitarismus, v němž byla většina zotročena menšinou a všechny ovládá nějaký diktátor. Jak učí Hannah Arendtová, totalitarismus je jako cibule. Uvnitř je střed, v němž sedí vůdce, v dalších vrstvách je strana a různé spřízněné skupiny, které působí jako převodové mocenské páky, takže celá společnost je pod kontrolou. Je to krásná teorie, ale má jednu chybu, neříká nám, jak se z lidí stávají fašisté. Jak dochází k přeměně svobodného a racionálního jedince v člověka, který se dobrovolně hlásí k totalitarismu, jenž ho svobody zbaví.

Naše noviny stojí v první linii boje za svobodnou novinařinu a lidská práva. Podpořte nás a přidejte se k nám!
×

Liberální teoretici to vidí tak, že společnost nebo aspoň její většina se skládá ze svobodných a racionálních jednotlivců. Určitý počet lidí se může stát obětí nějakého zručného manipulátora, ale většina přijímá totalitarismus pod nátlakem, anebo se nechá poblouznit jen na krátko a zanedlouho toho lituje. Kdyby to tak nebylo a většina lidí se opravdu dobrovolně rozhodla pro totalitu, tak by to znamenalo, že většina lidí není v jádru svobodná a racionální, a celá liberální politická teorie by se začala hroutit.

Ve filmu Náš vůdce (Die Welle, 2008, ČT2, 7. 2.) jsme mohli vidět, že s tímto pohledem nevystačíme. Jistý středoškolský učitel, bývalý anarchista, dostane za úkol vést týdenní „projektový“ kurs s názvem autokracie. Přemýšlí, jak studentům vysvětlit svůdnost diktatury. Pro ně už žádná autorita neexistuje. Učitelům tykají, a někteří doma neříkají otci táto, ale oslovují ho křestním jménem. Na začátku je všem jasné, že diktatura je špatná, nepřijatelná a jen nějací blázni se jí nechají zlákat. Učitel položí otázku, zdali v Německu může opět nastoupit diktatura. Ale místo výkladů ukáže, jak diktatura vzniká.

Nechá o všem hlasovat a studenti si odhlasují, že bude vystupovat jako vůdčí osobnost (vůdce je zprofanované slovo), odhlasují si název — Vlna, stejnokroje a později si sami vymyslí pozdrav, symbol a založí internetovou stránku. A druhý den se začnou proměňovat. Ucítí sílu pospolitosti, o které předtím neměli tušení, a užívají si to podobně, jako se předtím oddávali kouření trávy. Ale je tu něco navíc. Mění se jejich vzájemné vztahy: pomáhají si a cítí svou rovnost. V noci pak zaplaví město symboly Vlny a jeden z nich neváhá a s nasazením života jej nastříká na výškovou budovu. Učitel je sám zaskočen tím, jaký má jeho experiment účinky. Začne mu to přerůstat přes hlavu a na konci týdne, když oznámí, že vše skončilo, se ho jeden ze studentů snaží s pistolí v ruce přinutit, aby zůstal vůdcem. On odmítne a student se zastřelí.

Na tom všem je zarážející, že Vlna nemá žádný program, je to pouze určitý soubor praktik a vnějších znaků. Vlna je bez cíle, bez teorie, bez vize, a přesto magnetizuje své členy a strhuje ostatní. Působí tu sice vymezení vůči ostatním, kteří jsou mimo Vlnu, ale rozdělení na My a Oni vzniká až poté, co už tu je pospolitost. Je to samotná forma pospolitosti, co má takovou sílu.

Dalo by se uvažovat o tom, že tu máme příklad postmoderního fašismu, který nepotřebuje žádná velká vyprávění, nějaké mýty o krvi a půdě nebo rasovou teorii. Stojí na zcela nahodilých věcech jako je název, pozdrav, symbol, který mohl být úplně jiný, neboť se neváže k žádnému zakládajícímu vyprávění. To svědčí o tom, že fašismus dnes nepotřebuje žádné tradiční fašistické symboly, hesla, doktrínu, a může se jevit jako něco jiného, neznámého, neotřelého. Tradiční symboly mu jsou spíš na překážku.

Co na to řekne liberalismus? Jeho odpověď , přítomná i v tomto filmu, by zněla takto: vraťte se zpátky ke svému individualismu, buďte svobodní, tolerantní, nemanipulovaní. Jenže v praxi je to zpravidla návrat k bezcílnému, mechanickému životu upínajícímu se k zábavě, která už nikoho nebaví. Ale je to jediná možná odpověď? Jsou tu jenom tyto dvě možnosti, buď fašismus anebo znuděné depresivní přežívání? Levice by mohla ukázat, že existují formy kolektivit, ať už je to hnutí, strana nebo různé komunity, které svobodu a racionalitu svých členů neodstraňují, ale naopak rozvíjejí. Nejspíš je to jediná cesta, jak fašismu účinně čelit.

    Diskuse
    February 11, 2011 v 9.9
    Podstatná drobnost
    Je poněkud zavádějící vyvozovat závěry o lidské povaze z toho, jak se chovají hrdinové hraného filmu https://secure.wikimedia.org/wikipedia/en/wiki/Die_Welle

    Podstatnou okolností v tomto případě je, že román, podle nějž byl film natočen, vychází ze skutečných událostí https://secure.wikimedia.org/wikipedia/en/wiki/The_Third_Wave Bylo by vhodné založit rozbor spíše na skutečnosti než na fikci, přestože nakolik jsem s to to posoudit na základě článků z Wikipedie, výsledek by byl stejný, fašismus má své neodolatelné kouzlo.
    LJ
    February 11, 2011 v 9.48
    Bohužel jsem už slyšel i o české třídě, která den po shlédnutí tohoto filmu dorazila do školy v jednotném úboru. Recese, nebo cosi vážnějšího?
    February 11, 2011 v 11.40
    @Lukáš Jelínek: Znám konkrétní školu v Brně, která na film vyslala studenty povinně. I z nich se po představení se někteří domlouvali, že v bílých košilích přijdou druhý den do školy, dokonce kvůli tomu zorganizovali událost na Facebooku - podle některých studentů šlo o pitomý vtip, a tak to taky skončilo: těm několika osamělcům, kteří chtěli být "cool" se ostatní vysmáli.
    JN
    February 11, 2011 v 19.7
    Totalitarismus fašismu
    Myslím že to co všichni v této debatě se snaží rozebrat, je jen povrchní přístup a podstata jde kolem. To co vedlo k fašismu je jen následek toho co předcházelo v mezinárodní politice a následné vnitrostátní situaci. Nešlo jen o nějaký řád a pocit pospolitosti, který postižené lákal, ačkoliv to tak v popisovaném filmu možna někomu vyznělo. Ani neoliberalismus není opravdu tím co hlásá, protože to co většina nakonec prožívá, je sklamání z toho že se do škatulky úspěšných nedostane a dost velká část nakonec má velké existenční problémy. Je to pořád stejné a vždy to pak směřuje k sebeočištění společnosti pod taktovkou diktátora. Základ pak je socialní systém, tedy socialismus, ale ten nelze ufinancovat pro všechny, tak že se vymezí jen pro národ, a každý kdo do této skupiny nezapadá, je proti a nebo pokud včas neuteče, pozbývá veškerá práva ať už lidská neřku-li sociální především. Všichni ostatní jsou pak vinni a v tomto systému se stanou levnou pracoví silou na podporu růstu. Proč to byli v Hitlerovském německu právě především židé ? Židé vlastnili ve většině majetek a obchody, a v období kdy národ krvácel pod tíhou reparací, tito bezcitně těžili z chudoby ostatních. Byl to právě neoliberální přístup k chudým, který postrádal prvek lidskosti, protože na tu nebyly peníze. Mezi totalitou prostalinskou a Hitlerovskou byl ten rozdíl že zatím co prostalinská za každým viděla nepřítele a tak likvidovala vlastní oddané, Hitlerovská byla vedena heslem vše pro národ, a národ který šel s proudem, měl prospěch, nelikvidovali vlastní oddané pokud tuto představu nenarušovali vlastními iniciatívami. A zde pak teprve nastupoval prvek sounaležitosti a řádu. Proto ten Fašistický zůstal dodnes tak lákavý.
    SH
    February 20, 2011 v 9.43
    Život není vyprávěním, ani tím sebelepším.
    Za prvé, fašismus není kolektivismus, ale nadvládou elit nad celým kolektivem, jak vyplývá z jeho teorie vzniklé v Itálii a také z jeho Mussolinské praxe.
    Za druhé, nacismus ve formě hitlerismu, se svým rasismem a antisemitismem, je fašismem, ve kterém prozřetelností pověřený vůdce chytře povýšil na elitu vyvolený národ.
    Za třetí vzpomínaný film i kniha, primitivně modifikuje právě prozřetelnost, protože za vůdce vybírá kantora a ne některého z žáků. Tedy pro komunitu žáků přece jenom podvědomě nadřazenou bytost.
    Za čtvrté, mozky všech lidí se sice skládají ze stejných funkčních systémů, jimiž jsou vytvářeny meze chování nás všech, ale jejich celkové působení na každou konkrétní bytost se přece jenom významně liší.
    Za páté, každý kolektivismus je spojenectvím vůči jiným, vznikl při evoluci lidstva k ochraně před silnějšími. Není-li už takového ohrožení, rozpadá se na individualismus, hnán u jedinců v tu chvíli podstatně silnější motivací - vlastními zájmy.
    JN
    February 20, 2011 v 12.41
    Totalitarismus Fašismu
    Pane Hošek v podstatě s Vámi souhlasím, samozřejmě otázky totalismu lze rozebírat daleko podrobněji. Řekl bych že jsem sice v celé debatě nenašel jedinou zmínku o kolektivismu, a proto bych se tím ani nezabýval. Mé postoje, zastávají tu úvahu, že ať jde o jakoukoli skupinu lidí, vždy je vede nejdříve idea se spojit za nějakou pro ně důležitou společnou myšlenku, a pak dochází k postupnému vymezování vůdčí osobnosti ve skupině. Chci tím říci že každá skupina a ideologie vede k elitářství, a není důležité zda si to přiznává nebo né, jen jediné že ta forma elity může být různá, ať už hlas většiny nebo jediného diktátora. Socialismus ať už Stalinský nebo Hitlerovský byl pokrok v politice a ideologiích politických společenstvích lidí. Stalinský socialismus byl pak spíše takový Internacionální, a považoval podnikání za obohacování, pokud neměl z něj prospěch kolektív ale jenom jedinec. Hitlerovský socialismus byl přísně nacionální, Nezatracoval podnikání pokud přinášel prospěch sociálnímu státu. Rasizmus pak považuji za určitou fikci. Jsem ochoten přiznat že vždy se zde najde skupina která poukáže na odlišnosti jiné skupiny, ať už jde o důvody barvy pleti, nebo společenských zvyklostí, ale ve většině jde o zástupné identifikace, kde jsou obvykle skutečným důvodem pak, socialní výhody jedněch nad rámec ostatních. Jiné důvody se jeví spíše jako projev primitivismu.
    February 20, 2011 v 19.15
    Nenápadný půvab fašismu
    „Mění se jejich vzájemné vztahy: pomáhají si a cítí svou rovnost.‟

    Nebylo by nakonec dobré zavést u nás taky fašismus?

    Myslím, že přitažlivost fašismu roste s tím, jak nelidská ideologie kapitalismu rozbíjí mezilidské vztahy. Věřím, že lidé mohou být samostatnými lidmi a mít rádi druhé lidi každého zvlášť, takového, jaký je; k tomu se ovšem musí navzájem znát, porozumět si. Věřím, že solidarita je přirozená, že jsme schopni držet pohromadě a navzájem si pomáhat prostě proto, aby se lidé kolem nás měli dobře. Historie nicméně ukazuje, že jsme velice náchylní k tomu nechat se navzájem rozeštvat, že snadno podléháme pokušení představy, že já jsem lepší než můj soused, že jsem něco víc, a že ti horší než já, méněcenní, nemají právo obtěžovat mě žádostmi, abych se s nimi dělil o zasloužené plody své pilné práce. Sobectví a pýcha jsou součástí kapitalismu, ale nejsou jeho vynálezem, byly tu mnohem dřív. A taky v historii vidíme, že najsnazším způsobem jak lidi, kteří se jeden na druhého dívají svrchu, sjednotit, není vymluvit jim pýchu a zaslepenost, ale navléknout je do uniforem, dát jim prapor. Nebo náboženství, jak to čteme už ve Starém zákoně; tam dokonce čteme i to, že když já jsem něco víc, ale můj soused není méněcenný, protože se klaní stejnému bohu, musí být méněcenný někdo jiný, nejspíš ti ze sousedního města: Hurá na Jericho!