Když mluví Klaus o vydírání

Jiří Pehe

Hovoří-li Václav Klaus o vydírání ze strany lékařů, měl by si nejprve udělat jasno v tom, kde končí legitimní uplatnění vlastních komparativních výhod, které je v atomizované společnosti, opírající se o neoliberální filozofii, přirozené, a kde začíná vydírání.

Ve svém novoročním projevu prezident Václav Klaus odsoudil coby „vydírání“ hromadné výpovědi lékařů a jejich hrozby, že odejdou do ciziny na protest proti nízkým platům. Nabízejí se dvě zásadní poznámky.

Pokud bychom společnost v rámci daného národního státu chápali jako skutečnou pospolitost, k čemuž Klaus překvapivě vybízel na konci svého projevu, mohli bychom vskutku odsoudit akci lékařů z jakýchsi morálních pozic. Ve společnosti, která je vzájemně provázanou a solidární pospolitostí, s potřebným sociálním kapitálem v podobě vzájemné důvěry, by skutečně bylo možné vidět akci lékařů jako jisté zneužití jejich profese, která je nejenom povoláním zajišťujícím slušné živobytí, ale také posláním.

V atomizované společnosti, opírající se o neoliberální filozofii, kterou Klaus reprezentuje a za niž nyní chválí i vládu Petra Nečase (přičemž dokonce zcela stranicky vybízí z ideologických pozic k její podpoře), panují ovšem jiná kritéria: osobní prospěch, maximalizace zisku, individualismus, silné skupinové zájmy. Budeme-li nahlížet akci lékařů z toho úhlu, není jasné, co by mělo konstituovat ono „vydírání“, o kterém prezident mluví.

V kontextu neoliberální filozofie se přeci lékaři, stejně jako příslušníci kterékoliv jiné profese, mají právo svobodně rozhodnout, pro koho a v které zemi budou pracovat, přičemž ohledy na jiné jim mohou být ukradené. Nebo se na ně neviditelná ruka trhu, obhajoba vlastních zájmů, třeba i na úkor ostatních, a mentalita sobectví propagované neoliberalismem nevztahují?

Pokud se Klausem vzývaný neoliberalismus nevztahuje jen na vyvolené, pak lékaři jen logicky využívají své komparativní výhody na svobodném trhu: jelikož každý z nás lékaře čas od času potřebuje, někteří přímo k přežití, (zatímco třeba bez metařů ulic nebo i bez prezidenta se klidně poměrně dlouhou dobu obejdeme), daná skupina lékařů jen zcela logicky zúročuje svoji komparativní výhodu. Přestávají neoliberální poučky platit v případě lékařů? Proč?

Druhou zásadní poznámku si zaslouží prezidentův koncept vydírání. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem, praví jedno biblické moudro.

Nebyl to ale právě český prezident, který nestoudně vydíral celou Evropu na konci roku 2009? Využil ústavní formality, podle níž je k dokončení ratifikace mezinárodní smlouvy nutný jeho podpis, k tomu, že odmítal podepsat Lisabonskou smlouvu navzdory tomu, že ji před tím vyjednala v jeho zastoupení vláda, podpořil Ústavní soud, schválily ústavními většinami obě komory Parlamentu a nakonec odsouhlasilo i všech ostatních 26 členských zemí Evropské unie.

Klaus nakonec smlouvu podepsal, až když byla přijata jeho osobní podmínka, že Česká republika dostane výjimku z Lisabonské smlouvy v podobě suspendování Listiny základních práv Evropské unie. Procedura, které bylo k vyjednání výjimky použito, obešla český Parlament, protože ten odsouhlasil Lisabonskou smlouvu bez výjimek. EU s Klausovým požadavkem souhlasila jenom proto, že bez jeho podpisu nemohla být dokončena ratifikace v rámci celé EU  tedy proto, že ji vydíral.

Když tedy Klaus mluví o vydírání ze strany lékařů, měl by si nejprve udělat jasno v tom, kde končí legitimní uplatnění vlastních komparativních výhod, a kde začíná vydírání. Současný český prezident ovšem kritickou reflexi nepěstuje, pravdu má přeci vždy jen on.

    Diskuse
    January 4, 2011 v 9.51
    Klausovo vydírání Evropy
    Myslím, že k ukončení Klausova vydírání přispěla petice vyzývající Klause, aby v případě, že mu brání svědomí Lisabonskou smlouvu podepsat, odstoupil. Toho se Klaus zalekl - představa, že stále více občanů podepisuje takovou petici pro něj byl zřejmě trýznivá, tak velmi rychle po zahájení podepisování petice, podepsal, i když si ještě vymohl onu výše zmíněnou výjimku, aby aspoň ukrátil práva našich občanů garantovaná EU.
    JS
    January 4, 2011 v 10.44
    Pehe vs Payne , Klaus vs. Kant
    Velmi trefné . Jiří Pehe , jako snad první , pojmenoval jasně o co jde . Žijeme ve společnosti " urvi co můžeš " a pohoršovat se nad vydíráním jedné skupiny ...to je " opravdu , ale opravdu falešné"


    Doporučuji porovnat blog Jana Payna http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-payne.php?itemid=11758 , který ( ač člen 0DS) napadá stejné Klausovo vyjádření a bere si dokonce na pomoc Kanta . Sledovat argumenty pravičáka proti pravičákovi ve sporu , který se týká jenom snahy o urvání co největšího kusu ze společného koláče a zaklíná se největším etikem , to je skutečně nevšední zážitek . Přitom Payne znásilňuje stejného Kanta , který kategoricky tvrdil , že člověk (pacient) nemůže být pouhým subjektem , třeba pro generování vyššího zisku podnikatele nebo vyššího platu lékaře. Myslím, že chudák Kant právě rotuje v hrobě.
    PM
    January 4, 2011 v 12.21
    Nechť Kant rotuje pane Samku - pěkně nám to nadrobil
    Immanuel Kant nově nastínil pojetí dosavadního přístupu společnosti k využití egoismu jedince ku prospěchu celku, tzv novou formou abstraktního systému rozumu. Podle Kantovy nové myšlenky není společnost prvotně determinována „zužitkováním egoismu jedince“ (Hobbes), ale „principy vyšší přirozenosti, které řídí antropologický vzorec lidského chováni“. Kant tak nově udělil prvotní význam oblasti poznatelné člověkem a tudíž lidskému rozumu. Význam vlivu nepoznatelných - skrytých fenomenů , které označuje jako nepoznatelný řád věcí, odsunul jako druhotný. Umožnil tak jedinci a společnosti nový aktivní a sebevědomý postoj. Uspořádal nově přístup k zodpovědnosti za stav věcí, které se nacházejí mimo poznatelný řád. Jinými slovy, vytvořil eticky nově zaštítěný přístup k nepoznatelným a tudíž neřešitelným společenským fenoménů. Těmi se tak mohou stát i takové kvasziteologické pojmy neoliberálního trhu jakým je neviditelná ruka trhu.
    January 4, 2011 v 12.47
    Na naléhavé otázky Jiřího Pehe ohledně neplatnosti neoliberálních pouček pro lékaře asi pan ministr Heger ani nikdo další neodpoví.
    Jen ten motiv "vydírání Evropy" mi připadá trochu vykonstruovaný - poněkud odvádí od něčeho podstatnějšího:

    Václav Klaus (který se sám jistě nemusí obávat, že by se mu lékařské péče někdy nedostalo) projevuje svým sprostým útokem na protestující lékaře neuvěřitelnou lidskou pokleslost a podbízí se těm nejnižším instinktům. Je trochu s podivem, že tato do nebe volající arogantní ubohost pořád uniká pozornosti kolektivu pisatelů z Vlašimi.
    -- Odpovědí jim všem budiž kratičký text Dr.Miroslava Gregora, na který tu v DR již pod jiným článkem upozornil jeden ze čtenářů:
    http://miroslavgregor.blog.idnes.cz/c/170818/Plat-lekare.html
    January 5, 2011 v 8.36
    Komparativní výhoda
    Hezký článek, jen zacházet s termíny bych příště doporučil opatrněji.

    Komparativní výhoda nemá nic společného s možností diktovat si cenu: https://secure.wikimedia.org/wikipedia/cs/wiki/Komparativn%C3%AD_v%C3%BDhoda

    Komparativní výhoda lékařů by znamenala, že se sice dokážu léčit sám, možná dokonce lépe, než mě bude léčit odborník, ale existuje činnost, na kterou když vynaložím čas a energii, které bych k takovému svépomonému léčení spotřeboval, vydělám si více, než ode mne lékař žádá za plně vyhovující péči. Komparativní výhodu v zásadě nelze proti nikomu zneužít, jde o jev vysvětlující výhodnost obchodu v situaci, kdy zákazník je zcela soběstačný a na prodávajícím nezávislý. V současné hospodářské situaci, kdy všechno zboží světa se vyrábí v Číně, je důležitá otázka, jaké komparativní výhody jsme ve kterých oborech schopni Číně nabídnout, aby měla důvod prodávat nám své zboží a my abychom to zboží měli čím zaplatit (kromě bezcenných potištěných papírků a fiktivních peněz vytvářených bublinami vzájemných půjček mezi bankami).

    Situace, v níž většina obyvatelstva potřebuje péči omezené skupiny vystudovaných lékařů, představuje přirozený oligopol ( https://secure.wikimedia.org/wikipedia/cs/wiki/Oligopol ). Což samozřejmě nic nemění na platnosti argumentu proti Klausovým řečem o vydírání, protože Václav Klaus je velkým nepřítelem jakékoliv regulace, regulaci přirozených monopolů a oligopolů nevyjímaje. Klaus by měl odsuzovat regulaci trhu se zdravotní péčí úhradovými vyhláškami. Tolerance k monopolním praktikám zdravotních pojišťoven je konzistentní s jeho postoji, ale neměl by nic namítat proti tvrdému vyjednávání ze strany nemocnic a lékařů, měl by odsuzovat deformaci trhu Hippokratovou přísahou nebo zákonem trestajícím neposkytnutí pomoci, a samozřejmě by měl pochválit české lékaře za ekonomicky racionální jednání, když opouštějí deformovaný domácí trh trpící nedostatkem koupěschopné poptávky a odcházejí nabídnout své služby na trzích svobodnějších a bohatších.
    SH
    February 5, 2011 v 11.23
    I trochu jiný pohled.
    Každá kolektivní akce je fakticky v naprostém protikladu s neoliberálním pojetím společnosti, tedy s dnešní vládnoucí ideologií. Ta v provedení nemocničních lékařů byla navíc institučně zmanipulovaná, neboť lékaři, kteří dali výpověď, většinově doufali, že nakonec nebudou muset odejít. Jednotlivý lékař, který pro nesouhlas se svým oceněním dá výpověď, nikoho nevydírá. Jinak ale tomu je, když celá skupina organizovaně odejde. V takové situaci totiž zneužívá svého „monopolního“ postavení. Zda jde o vydírání, záleží na převažující morálce ve společenství, nebo dokonce na platném právním řádu.
    Zajímavé pojetí komparativní výhody. V prvé řadě ona sama není principem neoliberální filosofie, ale pouze pojmem klasické liberální ekonomie. Za druhé jde o vztah konkurujících si subjektů na trhu a to v žádném případě není tedy vztah lékaře a pacienta, nadtož lékařů a veřejnosti. Takže jde o nepochopení termínu, nebo jeho zneužívání.
    V mých očích je v této situaci největším darebáctvím od Klause to, že rozdmýchává nevraživost mezi skupinami různých zájmů. Konkrétně mezi pacienty, kteří se cítí ohroženi krokem lékařů a nemocničními lékaři, kterým došla trpělivost s jejich stavem. Je přece sakra, přesněji měl by být, prezidentem všech a tedy jeho nejvyšším zájmem by měla být spokojenost všech zainteresovaných dosažitelná dohodami. Tady se měl angažovat minimálně tak „silně“ jako při nedávné záchraně vlády.