Navzdory oficiálním prohlášením prezidenta Obamy, Pentagonu i představitelů NATO se bezpečnostní situace v Afghánistánu během roku 2010 opět zhoršila. Takový závěr je možné učinit z bezpečnostních map vyhotovených pro vnitřní potřebu OSN. Jejich kopie zveřejnil v pondělí americký list Wall Street Journal.

Mapy a průvodní zprávy nabízejí srovnání bezpečnostní situace v bezmála čtyřiceti afghánských regionech na konci března 2010 se stavem v říjnu stejného roku. Zatímco ke zlepšení došlo jen ve dvou oblastech v provinciích Kundúz a Herát, zhoršení bylo zaznamenáno v rovných šestnácti regionech.

„Ano, v roce 2010 bylo skutečně problematičtější v jistých částech země působit,“ cituje AFP reakci Kierana Dwyera, vedoucího tiskového oddělení afghánské mise OSN.

„Museli jsme čelit cíleným útokům na humanitární pracovníky a vládní představitele, v jejichž popisu práce bylo pomáhat lidem,“ uvedl dále s tím, že k mapám samotným se nemíní vyjadřovat, neboť jde o vnitřní dokumenty OSN, uniklé pololegální cestou.

Vedle notoricky známých provincií Hílmand, Kandahár a dalších oblastí v jihovýchodní části země se přitom na mapách objevují i regiony s „vysokou rizikovostí“ v centrální a severní části státu. Zde dlouho žádní povstalci nepůsobili a soudilo se, že jde o příkladně stabilizovanou zónu.

„Spolu s nárůstem intenzity střetů na jihu se náhle objevila ohniska odboje i v oblastech, kde dříve žádné podobné problémy nebyly,“ doplnil Dwyer.

Kde je pravda?

Uniklé mapy rizikových oblastí jsou dalším příspěvkem do diskuse novinářských a televizních analytiků nad celkovým vývojem v Afghánistánu, která se začíná čím dál víc podobat střetu dvou protilehlých táborů.

První — optimistický — dlouhodobě tvrdí, že se situace v zemi stále zlepšuje, zdůrazňuje úspěchy ofenzív na jihu země či vytrvalý růst počtu příslušníků afghánských ozbrojených sil, placených centrální vládou v Kábulu. Tento tábor opírá svoje stanoviska především o podkladové materiály NATO (z nichž zřejmě nejkomplexnější byly zveřejněny před listopadovým summitem v Lisabonu), shrnující zprávy Pentagonu (poslední na začátku prosince) nebo ministerstva obrany Velké Británie.

Proponenti optimistického přístupu též často citují amerického prezidenta Obamu, ministra obrany Gatese či generála Petraeuse — od léta velitele mise ISAF v oblasti.

Druhý, tzn. kritický tábor, naopak zdůrazňuje rekordní počet obětí na straně aliančních sil v letošním roce, pomíjivost vojenských úspěchů, nízkou loajalitu afghánských vojáků či absolutní zkorumpovanost provinčního úřednictva, které je potřeba soustavně přeplácet, aby nepřebíhalo k povstalcům. Faktické podklady kritikům dodaly naposledy materiály CIA (dle nichž jsou šance na porážku Tálibánu stále jen „velmi omezené“), průzkum renomované afghánské neziskovky Safety Office (dle které narostl počet povstaleckých útoků oproti loňsku o dvě třetiny) či různé souhrnné texty nezávislých analytiků.

Juan Cole například v čerstvě publikovaném článku Top Ten Myths about Afghanistan, 2010 vyvrací na základě citovaných faktů jak představu, že víra Afghánců v pozitivní roli zahraničních vojáků sílí, tak názor, že válka v Afghánistánu nějak oslabuje Al-Káidu.

Mezi oběma tábory nedochází v poslední době k vzájemné reflexi, a čtenář bez vyhraněných názorů je tak odkázán do vágních středových pozic.

Kdo proti komu

V Afghánistánu je v současnosti rozmístěno bezmála 140 tisíc vojáků ze zemí NATO sloužících v rámci mise ISAF. Drtivou většinu tvoří kontingent Spojených států. Ten byl z iniciativy Obamovy vlády letos rozšířen o dalších třicet tisíc mužů a žen.

Mise ISAF je z pohledu mezinárodního práva legální, neboť ji dodatečně schválila Rada bezpečnosti OSN.

Vedle kontingentu pod velením NATO mají USA v zemi i dalších čtyřiatřicet tisíc vojáků v rámci globální operace Trvalá svoboda, již mají ničit ohniska terorismu. Velikou vlastní armádu staví se zahraniční podporou také vláda Hamída Karzáího v Kábulu. V těchto dnech by měla mít již přes sto tisíc mužů a počítá se, že od roku 2014 přebere plnou odpovědnost za bezpečnostní situaci v zemi.

První vojáci NATO by měli začít odcházet v červenci příštího roku.

Karzáího kabinet se rovněž od léta pokouší oficiálně vyjednávat s příslušníky Tálibánu i dalších povstaleckých skupin. Na základě mandátu Velké rady lokálních vládců a kmenových náčelníků z června tohoto roku může být níže postaveným povstalcům nabídnuta amnestie a práce v místních komunitách, výměnou za složení zbraní. Těm výše postaveným by měl být po splnění stejné podmínky zajištěn exil v některé z arabských zemí, případně vyškrtnutí z listiny mezinárodně hledaných teroristů.

Počet bojovníků afghánského Tálibánu se odhaduje na dvacet až čtyřicet tisíc. Do války zasahuje ovšem i Tálibán z Pákistánu a další lokální nebo nábožensko-sektářské bojůvky.

Další informace:

The Wall Street Journal U.N. Maps Out Afghan Security

AFP UN maps show security worsening in Afghanistan: report

CommonDreams Top Ten Myths about Afghanistan, 2010