proc autor vedle 2200 mrtvych cizich okupantu z NATO neuvede, ze valka pripravila o zivot desitky tisic Afghancu, o ty jde snad v prve rade, ne??... Mame na to dokumenty (WikiLeaks, J. Steele - Guardian).

Autor neuvedl afghánské civilní oběti proto, že z hlediska tématu zprávy nejsou pro strategii aliance rozhodující. Je to smutné, ale je to tak. Zpráva je o summitu NATO, ne o Afghánistánu.

Ze podobného důvodu neužívá termín okupace, protože mise ISAF byla (narozdíl od operace Trvalá svoboda i invaze samotné) legalizována Radou bezpečnosti OSN. Pozorovatel s vlastním rozumem si o tom rozhodnutí může myslet ledacos, ale pokud by byl termín užíván mimo svůj význam v mezinárodním právu, pak by nutně devalvoval.

de facto legitimizovala kriminalni agresi..(invazi do Afghanistanu neposvetila zadna rezoluce RB OSN ani uzemi US nebylo napadeno afghanskou invazi ani nedodaly zadny dukaz o tom, ze Al-Kajda stoji za utoky z 9/11 )

zajímavý text HRW http://www.hrw.org/campaigns/icc/usproposal.htm

Otázka legitimizace je myslím o dost složitější téma než legalizace, i když ta poznámka má samozřejmě svou váhu ... ale ohledně důkazů k 11, září: Al-Kaida se přeci k útokům sama přihlásila, ne?

ale cela vec s priznavanim, ale i popiranim Al-Kajdy (bin Ladena) mi neprijde dvakrat verohodna jako hmatatelny dukaz, ktery US nepredlozily a protipravne zautocily na Afghanistan (prestoze byly varovany, ze se tak miliony Afghancu ocitnou na pokraji hladoveni - a ocitly - a pamatuju dost dobre, kdyz Bush tvrdil, ze chce Afghnacum pomoct).

Notabene Libye se taky priznala k atentatu nad Lockerbie, ackoliv je podle novych poznatku za atentatem pravdepodobne Iran, kt prostednictvim palestinske teroristicke bunky provedl odvetu, pote co US nekolik mesicu pred tim sestrelily iransky civilni let...

Účel debaty moc nechápu. – USA podporovaly spolu s Pákistánem a Saudskou Arábií mudžahediny v době sovětské intervence. Zakrátko už islámští bojovníci byli v Bosně, kde k jejich protivníkům patřili také jordánští vojáci pod vlajkou OSN. Podobně USA podporovaly Saddama Husseina celých 8 let ve válce proti Íránu.
Podle průzkumu institutu International Council on Security and Development (ICOS) po 9 letech války z 1000 dotazovaných Afgánců 92% nikdy o 9/11 neslyšelo.
Připomíná mi to, jak Eugene Ionesco kdysi v době americké války ve Vietnamu trpce konstatoval, že mnozí podporují SSSR a Severní Vietnam, mnozí další USA a Jižní Vietnam, na straně vietnamského rolníka však není nikdo.

Petře, naše debata je tak trochu "akademická" a lehce se míjí s realitou..:))

To si uvědomuju. Taky nešlo o debatu v pravém slova smyslu. Snažil jsem se jen co nejstručněji reagovat na vznesené námitky. (Toliko, pane Kopecký, k účelu).

Myslím ale, že se zde bez uvozovek opravdu otíráme o jeden akademický rozměr tématu, který osobně považuji za veledůležitý, a tak si dovolím jej vyjasnit. Mám na mysli problém rozlišování rovin, ve kterých k tématu přistujeme.

Otázka legality se týká mezinárodněprávní roviny tématu. Jde v ní o to, zda-li byla invaze o agresí (tedy nepopiratelným kriminálním aktem), preventivní úderem (tedy činem, jehož účelem je zničit útočné kapacity nepřítele, což je podle několika málo interpretací legální) anebo úderem preemptivním (tedy útokem sloužícím k odvrácení bezprostřední hrozby – ten za legální označuje více výkladů). Prostým Afgháncům debata nad legalitou skutečně příliš nepomůže. Může však vyjasnit otázku, jak rozvíjet mezinárodně právní systém tak, aby se něco podobného nemohlo beztrestně opakovat ... resp. aby se snížila pravděpodobnost, že akci podobného typu budou moci v budoucnu posvětit instituce a státy, které si na respektu k mezinárodnímu právu zakládají, byť třeba jen formálně.

Debata nad legalitou akce je zároveň součástí debaty nad její legitimitou (oprávněností v širším smyslu), kde právní rovinu doplňují geopolitické, vnitromocenské, obecně lidskoprávní a čistě kontextuální faktory. Tato debata je mnohem širší, složitější a zásadnější - opět ne pro Afghánce, ale pro evropský a americký střední názorový proud v politice, žurnalistické obci i v široké veřejnosti. Tito lidé jsou akci podobného typu ochotni za určitých podmínek schválit i v budoucnu a je důležité, aby si o tom, zda byly ony podmínky naplněny, mohli udělat názor.

Třetí rozměr je čistě politicko-mocenský a pomáhá vyjasnit, jak se tvoří příslušná rozhodnutí na summitech, v Kábulské prezidentské kanceláři, nebo v naší vládě. K tomu se uchyluje většina zpráv, mmj. i tato.

A debatu můžeme pochopitelně vést i na aktivistické úrovni, k čemuž zřejmě odkazoval pan Kopecký – totiž vyjít z obhajoby zájmů obyčejných Afghánců, plně se soustředit na důsledky, jimiž se invaze projevila v jejich životech, a poskytovat tak čtenářům jiný obraz konfliktu než jaký dostávají z masmédií.

Každý z těchto přístupů je na místě (a existují i další) a lze je kombinovat, ale vždy by podle mě mělo být jasné, v jaké rovině se autor pohybuje. Jinak vzniká jen smíšenina dílčích faktů a (opět dílčích) kontextuálních postřehů, která pak musí být nutně slepena idologickým (či chcete-li světonázorovým) způsobem myšlení autora příslušného textu. Takový výtvor může mít sice švih a velkou četnost v alternativních médiích, ale každý jen trochu zdatnější analytik je schopen ho rozbít. Tím se symbolicky poškodí kritický přístup k tématu jako celek.

I proto tolik volám po přesnosti v užívání pojmů, jež mají jiný právní a jiný obecný význam. Mám za to - ale můžete se mnou nesouhlasit -, že my jako česky píšící publicisté stejně Afgháncům přímo moc nepomůžeme, ať už budeme psát jakkoliv. Může být ale v našich silách ovlivnit českou debatu o tématu. V ní se snad jednou plně střetneme s obhájci války, kteří mají o situaci poměrně široké povědomí ... a domnívám se, že jinak než přesností, věcností, znalosti právního i kontextuálního významu používaných argumentů v této debatě obstát nepůjde.