Některá média včera zvedla téma, o kterém se hovořilo po pádu vlády Mirka Topolánka v březnu 2009. Opozice — rozuměj ČSSD — je prý nezodpovědná, protože nemá připravený „plán B“ pro případ, že by její návrh na vyslovení nedůvěry vládě pravicové koalice uspěl.

Článek v tomto duchu publikovalo Aktuálně.cz. Jakub Železný ve včerejších Událostech, komentářích Bohuslavu Sobotkovi opakoval, že teze, podle které po případném pádu vlády dojde k jednání sněmovních politických stran, mu jako odpověď na otázku nestačí. Nestačilo mu ani Sobotkovo doplnění, že ČSSD jako strana s nejsilnějším sněmovním klubem a většinou v Senátu by stála o pověření vést rozhovory o nové vládě.

Otevírat aktuálně uzavřený prostor pro jednání a formulovat, jak takový prostor naplnit, je ale možná až definicí politického chování. ČSSD dnes nemůže jednat o nové vládě, nota bene ne o vládě pod svým vedením. Prostor, který dnes neexistuje, by ale s pádem vlády pravicové koalice vznikl.

Pohled na výsledky posledních sněmovních voleb pak Sobotkovi mnoho možných řešení nenabízí. Ke koalici s ODS dnes v ČSSD není vůle; mocenská manýra parlamentní ODS a současná korupční aféra tuto nechuť mohou jen prohloubit. Vládní koalice s Věcmi veřejnými (a podporou KSČM — anebo naopak) je nejen kvůli výslovnému antikomunismu VV spíše nepředstavitelná. Jako nejrealističtější se tak dnes může zdát snaha dohodnout (třeba s VV anebo někým jiným) koalici pro vyhlášení předčasných voleb někdy po březnovém sjezdu ČSSD. Nikde také není psáno, že by se stávající koalice nemohla, tak jako na začátku minulého volebního období, ustavit znovu — s jiným rozdělením resortů a možná s obměnou některých ministrů.

To jsou ale všechno otázky, které bude třeba zodpovídat dnes odpoledne nebo možná zítra ráno, až hlasování o nedůvěře vládě proběhne. A až na jeho výsledek bude muset politika odpovídat — jaký plán B má třeba ODS pro případ, že vláda o důvěru nepřijde? Zvládnou Petr Nečas s Vítem Bártou spolupracovat v jednom kabinetu po tak vyhroceném konfliktu, jaký pozorujeme několik posledních dní?

Pokud Aktuálně.cz ve svém článku zmiňuje možnost zavedení principu tzv. konstruktivní nedůvěry, je dobré napsat, že by takové pravidlo dnešní situaci určitě neřešilo a pravděpodobně by ji činilo ještě komplikovanější. Při relativně malém počtu stran ve Sněmovně je pravděpodobnější, že se v krizové situaci podaří vyvolat pád vlády, třeba s pomocí jednotlivých poslanců — a otevřít tak prostor pro nová jednání. Méně pravděpodobné pak je, že by se podařilo ve stejné Sněmovně sestavit vládu s jednou nebo více jinými stranami.

Rakousko-maďarský novinář Paul Lendvai k tomu v bratislavském časopisu OS 2/2009 napsal: Hlavní maďarské strany v zájmu stability vlády „akceptovaly tzv. princíp vyslovenia konštruktívnej nedôvery premiérovi. Jeho zmyslom bolo, že návrh na odvolanie premiéra možno podať až vtedy, keď zároveň bude obsahovať aj návrh nového kandidáta na tento post. Takýto návrh na vyslovenie nedôvery predsedovi vlády môže byť úspešný až vtedy, keď v parlamente pri jedinom kole hlasovania získa absolútnu väčšinu kladných hlasov tak návrh na vyslovenie nedôvery, ako aj návrh na nového predsedu vlády . Táto dohoda však na dlhú dobu paralyzovala celý politický i právny systém štátu“.