Naučil mne, že číst Platóna a Aristotela je třeba v řečtině a že je to úžasné intelektuální dobrodružství. Také jsem si cenila jeho společenského taktu a jemnosti. Jaká škoda, že odešel.

Michael Hauser se vrací k jedné z aktuálních otázek současnosti. Jsem rád, že se shodujeme, že systém financování by neměl tak jednostranně dávat přednost oborům a projektům, které mají jasnou technickou aplikaci a přinesou ekonomický prospěch. Některé vědecké výsledky nelze přenést do nových technologií a následně do peněžních částek. A přesto, kdyby následkem podfinancování chyběly, poznalo by se to. I překlad Aristotela, možná nepřímo, ovlivňuje život lidí, plynou odtud myšlenky, které lidem ukazují směr osobního života a jsou inspirací pro život veřejný. Má to co dělat se strukturou a dynamikou společnosti a s hodnotami usměrňujícími jednání.

Věda zaměřená na technické a ekonomické aplikace i věda teoretická jsou, resp. mohou a mají být angažovanou vědou. Pokud bude totiž někdo snít o čirém vědění, o víceméně kontemplaci, o čirém zření podstat, neuvědomuje si, že úkoly pro takovou čistou vědu přijal ze sociálního kontextu a že volil metody, které mu poskytnou očekávané a žádané výsledky, např. potvrzení společenského statu quo. Je to také angažovaná věda, leč nepřiznaně.

"Mistři podezírání" (Nietzsche, Freud, Marx) a v jejich stopách inspirátoři postmoderního metodologického obratu umožnili akceptovat, že vědecké poznání je zabudované do času a prostoru a proto relativní, proto ne definitivní, a že je to v pořádku. A v rámci metodologické plurality mi umožňují vědomě, přiznaně volit metodu, která a) nebude v rozporu s elementárními požadavky vědeckosti a b) povede poznání emancipačním směrem.

Všimněte si například, kterak v oficiálních dokumentech, politických strategiích a koncepích vlády a ministerstev, jakož i v myšlení a jazyce dnešní vrcholné administrativy státu bylo slovo "věda" nahrazeno slovy "výzkum" a "inovace". Soudím z toho, že pro dnešní moc tohoto světa a její vykonavatele má věda a vědění, vzdělání jakožto kulturní hodnota (z lat. colo, colui, cultum - vzdělávati, agros, pěstiti...) jen nepatrnou cenu a smysl. Jejich moc a bohatství nevznikají vzděláním - věděním. Naopak vzdělání - vědění jejich moc (resp. legitimitu moci) oslabují.