Robert Wilson (1941 ve Waco, Texas) se od šedesátých let věnuje scénografii a později i režii divadelních představení. Jejich monumentální pojetí a schopnost zpřítomnit vrstevnatost jevištního tvaru jej od sedmdesátých let proslavily jak v Evropě, tak v Americe.

Mezi umělcovy nejznámější inscenace patří spolupráce s hudebním skladatelem Philipem Glassem na opeře Einstein on the Beach (1976), kterou po řadu let hrály světové operní scény.

V České republice zazářil Robert Wilson poprvé na začátku devadesátých let, kdy v pražském Divadle Archa uvedl svou hravou berlínskou inscenaci Doctor Faustus Lights the Lights, deset let poté nastudoval operu Osud od Leoše Janáčka v Národním divadle (2002).

Na tuto spolupráci letos navázala úspěšná inscenace Janáčkovy opery Káťa Kabanová a před necelým měsícem uvedla činohra ND ve Stavovském divadle jeho oslnivé představení Čapkovy utopie Věc Makropulos. (recenze R. Sikory)

Ve Wilsonově scénografii hraje zásadní roli světlo a pohyb herců, které tvoří samostatné prostorové elementy jeho osobitého minimalistického rukopisu. Ten je na první pohled rozpoznatelný i v umělcově volné tvorbě s názvem série VOOM Portraits, vystavené nyní poprvé v Galerii Jiřího Švestky.

V souboru téměř dvaceti videoportrétů slavných herců, spisovatelů, ale také atraktivních zvířat používá autor dlouhé záběry na nehybnou osobu — techniku, kterou objevil na začátku sedmdesátých let, když portrétoval spisovatele Louise Aragona. Divák v těchto „oživených obrazech“ může najít zajímavou podobnost s dobově blízkými screen testy Andyho Warhola, které byly před rokem vystaveny v galerii Rudolfinum.

Řada portrétů, kterou Robert Wilson od roku 2004 průběžně rozšiřuje o další superhvězdy, na něž se soustřeďuje pozornost tisku a televize, je vizuální reflexí klasické podobizny vytvořené s využitím dnešní vyspělé mediální technologie. Je však zároveň i provokativní výzvou k ironické úvaze, zda lze ještě portréty balancující na hraně superkýče považovat za obrazy, které portrétovaným osobám našich mediálních bohů zajistí virtuální nesmrtelnost. A na jak dlouho?

Jejich slavné tváře nás nezúčastněně pozorují z velkoplošných obrazovek. Steve Buscemi před flákem masa, slavný tanečník Baryšnikov (pózující jako sv. Šebestián) i další kostýmovaní herci či bojovník Sumo zůstávají němí a imaginárně obklopeni sugestivní hudební i vizuální kulisou: spisovatelku newyorských bestsellerů doprovází třeba temně vibrující hlas zpěváka Lou Reeda.

Divadelní patos stylizovaných scén odlehčují portréty dvou světloplachých sov sněžných na puntíkovaném pozadí konceptuální malby, dikobraz Boris mezi zářícími hvězdami anebo skunk ladně se vlnící v černobílém houští srsti do rytmu Wagnerovy opery Zlato Rýna.

Ve srovnání s videoportréty představuje výstava v Muzeu Kampa vysloveně didaktický úvod do Wilsonovy jevištní práce včetně konfrontace scénografických návrhů a záznamů z jeho představení s tvorbou Josefa Svobody (1920—2002), tvůrce polyekranu a spolupracovníka na konceptu Laterny Magiky.

Zaměření na vizuální stránku divadelních inscenací působí v prostoru muzea dost formálně. Hlavní část dialogu tvoří trojrozměrné modely doplněné o fotografie a videa. Nejpůsobivějším objektem je zde světelný panel Roberta Wilsona z inscenace Einstein on the Beach, v němž hypnotickou hudbu podkresluje vizuálně strhující geometrická struktura rychle blikajících světelných diod.

V úvodu výstavy v Muzeu Kampa je zastoupen i jeden osamělý videoportrét od Roberta Wilsona. Ten však může stěží postihnout to, co sděluje řada skvěle nainstalovaných videoportrétů v Galerii Jiřího Švestky.

Umělcovu geniální schopnost odhalit pomocí divadelní stylizace a hluboké intuice pro experimentální formy nových médií to podstatné: skrytou citlivost pulsující v ztělesnění intimních životů portrétovaných osobností.

Robert Wilson: Video portraits. Galerie Jiří Švestka, Biskupský dvůr 6, Praha 1, otevřeno úterý—sobota 11—18 hodin, zavřeno od 24. prosince do 3. ledna. Výstava potrvá do 22. ledna 2011.

Josef Svoboda-Robert Wilson. Muzeum Kampa, U Sovových mlýnů 2, Praha 1, otevřeno denně 10—18 hodin. Výstava potrvá do 6. února 2011.