Světoznámý režisér Robert Wilson vystoupí ve středu 3. listopadu na Nové scéně pražského Národního divadla s dvouhodinovou autorskou zpovědí doprovázenou projekcí. Pod názvem Lecture / Performance / Demonstration nechá diváky nahlédnout do vesmíru své osobité estetiky. Návštěvníci Nové scény dostanou možnost detailně se seznámit s Wilsonovou režijní metodou a se zákoutími jeho tvůrčího procesu. Po představení má následovat neformální interaktivní část, v rámci níž bude Wilson odpovídat na dotazy z publika.

Dramaturg Nové scény Daniel Přibyl k chystané seanci uvedl, že se českým divákům poprvé naskýtá příležitost seznámit se s Wilsonovou metodou a uměleckým názorem i jinak než jen prostřednictvím jeho inscenací. „Ve své ‚Lekci' se Wilson představuje jako jevištní solitér, poutavým a často odlehčeným vyprávěním udrží pozornost publika celé dvě hodiny. Pro Novou scénu Národního divadla je to mimořádná událost," říká dále Daniel Přibyl.

Wilson se v jedinečné masterclass vrací ke svým stěžejním autorským projektům, jakými jsou například Deafman Glance, A Letter for Queen Victoria, Einstein on the Beach (vytvořeno ve spolupráci s Philipem Glassem), The CIVIL warS a The Black Rider, stejně jako k inovativním interpretacím klasických témat, např. Pucciniho Madame Butterfly, Wagnerovu Prstenu Nibelungů, Mozartově Kouzelné flétně, Ibsenovu Peeru Gyntovi či ke Kvartetu Heinera Müllera.

Robert Wilson je dramatik, terapeut, tvůrce originálních, výtvarně bohatých a surrealistických inscenací, které bývají označovány také jako „opery mlčení“. Wilson, vzděláním malíř a architekt, vycházel ze své dlouholeté terapeutické praxe s mentálně a tělesně postiženými dětmi, a dospěl k unikátní estetické formě, která rušila konvenční vnímání času a pohybu.

Wilsonovy inscenace často nerozvíjejí ani fabuli, ani postavy; jsou to řetězce kaleidoskopicky se měnících, pečlivě komponovaných obrazů, plných simultánních a vzájemně nesouvisejících lidských akcí a divadelních efektů, vytvářených bohatou scénografií, divadelní technikou, kostýmy, množstvím rekvizit, masek, loutek, živých zvířat a — zvláště v raných inscenacích — i velkým komparsem (někdy i více než sto lidí), složeným výlučně z amatérů. Režijní instrukce se často omezují jen na místo a druh činnosti — obvykle obyčejných a běžných — jako chůze, popíjení čaje, ukládání kamene apod. Pro mnohahodinové Wilsonovy inscenace je typický pohyb zpomalený až do krajnosti.

V pražském Národním divadle pracoval Wilson poprvé v roce 2002, kdy zde nastudoval Janáčkovu operu Osud. Před letošními prázdninami pak mělo v ND premiéru jeho druhé zdejší dílo, další opera Leoše Janáčka Káťa Kabanová. Na 18. a 19. listopadu pak do třetice ve Stavovském divadle chystá s činoherním souborem ND Čapkovu Věc Makropulos.