WikiLeaks, demokracie a diplomacie

Jan Miessler

Pokud je poslední průsak amerických vládních dokumentů na serveru WikiLeaks ve skutečnosti revolučním pokusem o demokratizaci tajnůstkářské diplomacie, proč je kolem toho tolik tajností?

Když věhlasný americký detektiv Nick Carter přijede ve filmu Adéla ještě nevečeřela do Prahy vyřešit svůj další případ samozřejmě „v přísné tajnosti“ má šanci si hned cestou z nádraží zakoupit noviny ohlašující jeho příjezd na titulní straně. „To vědí, tady se všecko rozkecá,“ komentuje to filmový komisař Ledvina a ani mu nepřijde, že by při tom měl rozpačitě krčit rameny.

Americký State Department je nyní v podobné situaci. Diplomatických drbů, které hodlá internetový server WikiLeaks „rozkecat“, je kolem čtvrt milionu. Krčit rameny se ale zřejmě opět nebude při takovém množství uniklých dokumentů by si je Spojené státy musely vykloubit, a to by byl konec jejich ramenaté zahraniční politiky.

×
Diskuse
November 30, 2010 v 11.41
Upřímě, to s tím Obamou a eventuálním záměrem je spíše zbožné přání. Nic tak nepoškodil současný průsak, jako perspektivy jeho zahraniční politiky ... právě ta totiž na oněh zákulisních kompromisech stojí. A vzhledem k tomu, že pouze zahraničně politický úspěch může Obamovi ještě zachránit druhé funkční období, musela by být současná administrativa opravdu skupinou skrytých a přesvědčených anarchistů, aby něco takového podnikla.
SH
December 9, 2010 v 10.53
Všechno bude asi jinak.
Je skálopevnou tradicí politiky USA, že se prezident ve svém prvním volebním období věnuje především zlepšení vnitřní politiky. Což odpovídá tradičnímu nabobství Američanů, z něhož pramení převažující občanský izolacionismus. Teprve ve druhé kadenci se pak prezident snaží zanechat po sobě nějakou celosvětovou stopu. Ve své podstatě toto schéma nebylo narušeno ani Bushem po 11.září. V mých očích je tedy WikiLeaks prvoplánově proti Obamovi.
Zdemokratizovat diplomacii je úkolem především globálních institucí v čele s OSN.