WikiLeaks, demokracie a diplomacie
Jan MiesslerPokud je poslední průsak amerických vládních dokumentů na serveru WikiLeaks ve skutečnosti revolučním pokusem o demokratizaci tajnůstkářské diplomacie, proč je kolem toho tolik tajností?
Když věhlasný americký detektiv Nick Carter přijede ve filmu Adéla ještě nevečeřela do Prahy vyřešit svůj další případ — samozřejmě „v přísné tajnosti“ — má šanci si hned cestou z nádraží zakoupit noviny ohlašující jeho příjezd na titulní straně. „To vědí, tady se všecko rozkecá,“ komentuje to filmový komisař Ledvina a ani mu nepřijde, že by při tom měl rozpačitě krčit rameny.
Americký State Department je nyní v podobné situaci. Diplomatických drbů, které hodlá internetový server WikiLeaks „rozkecat“, je kolem čtvrt milionu. Krčit rameny se ale zřejmě opět nebude — při takovém množství uniklých dokumentů by si je Spojené státy musely vykloubit, a to by byl konec jejich ramenaté zahraniční politiky.
Zdemokratizovat diplomacii je úkolem především globálních institucí v čele s OSN.