Mohou WikiLeaks něco změnit?

Petr Jedlička

První informace z balíku dokumentů uniklého z ministerstva obrany USA neodhalují znalcům iráckého dění nic nového. Počin samotný má přesto velký význam.

Po třech měsících jsou WikiLeaks opět v centru pozornosti. Od pátečního večera středoevropského času se desítky, ba stovky novinářů a analytiků probírají 400tisícovým kopcem utajovaných dokumentů z amerického Pentagonu, které se známému internetovému portálu podařilo získat, vyhodnotit a následně rozšířit. Alternativní média píší o novém mezníku v dějinách nezávislé žurnalistiky; masová o šokujících odhaleních. Mluví se o etice, pravdě, hrozbě pro informátory a mnoha podnětech vyšetření.

Zřejmě nejpodstatnější otázka se ale zatím moc neklade: Mohou tyto informace něco opravdu změnit?

Vezměme tři dosud nejvíce zdůrazňované objevy: za prvé, v letech 2004—2009 zahynulo v Iráku násilnou smrtí více lidí (a zejména civilistů), než se doposud oficiálně přiznávalo; za druhé, v zemi od začátku invaze docházelo a zřejmě až doposud dochází k mučení a týrání vězňů ve velkém, o kterém americká strana věděla, ale nebánila mu; a za třetí, během celého postsaddámovského období se sami zahraniční vojáci dopustili řady fatálních chyb, násilných incidentů a dokonce i zločinů. Ty se sice pak vyšetřovaly, ale na veřejnosti i se o nich mlčelo nebo mlžilo.

O všem zmíněném se vědělo už dávno. Byly publikovány desítky studií, analýz a souhrnných zpráv, z nichž na některé upozorňoval i Barack Obama ve své předvolební kampani.

Dokumenty navíc obsahují pouze zjištění Pentagonem ověřená a následně potvrzená. Podle uniklých materiálů je například mrtvých civilistů o patnáct tisíc více, než o kolika mluvili generálové. Celkem tak mělo v Iráku zemřít 109 tisíc osob. Dle studie renomovaného lékařského časopisu Lancet se přitom již v roce 2006 pohyboval počet obětí v intervalu 426,369 až 793,663.

Také o mučení, k němuž docházelo ve vězeňských táborech a vyšetřovacích celách nového iráckého režimu, se v USA léta otevřeně mluvilo, mnohdy i barvitěji ... no a incidenty, chyby a dílčí zločiny, na ty se alespoň upozorňovalo na internetu. Kdo hledal, už dávno našel. Kdo chtěl vědět, ten se dozvěděl.

Přesto má série publikovaných zjištění svůj jedinečný význam: Jde o oficiální informace z prostředí, jež sama odhalení usvědčují ze lži, zatajování a (de facto) manipulace s veřejným míněním. A to není vůbec málo.

Pravda, ve velké americké politice nejspíše k žádnému zemětřesení nedojde. Pentagon i ministerstvo zahraničí WikiLeaks odsoudily za nahrávání nepřátelům USA (tj. zejména režimům zlotřilých států) a za ohrožení informátorů v poli. To jsou argumenty, na něž americké občanstvo tradičně slyší. Drtivá část pomyslné viny navíc padá na předchozí administrativu, od níž se distancovali už i středoví republikáni. Pokud bude Obama šikovný, může věc obrátit ještě ve svůj prospěch.

Dopad však budou mít odhalení na všechny, jež válku obhajovali z idealistických pozic: vlivnou skupinu dědiců Tonyho Blaira v britské Labour Party, na něž teď konečně může zaútočit i předseda liberálních demokratů Nick Clegg; část amerických demokratů, jež válku doposud odmítala, odsoudit en bloc; početný tábor intelektuálů liberálního smýšlení v čele s Adamem Michnikem, kteří za invazi do Iráku viděli moment osvobození a jistou formu naplnění přirozeného práva tamního obyvatelstva na život ve svobodné společnosti; a konečně na všechny, jež uvěřili, že ona demokratická velmoc může vést v našem věku válku bez průvodní lži a špíny — že dnešní technologie a civilizační vyspělosti umožní hrůzy, utrpení a násilnosti omezit do obhajitelné míry.

Analytikové prestižních médií, kteří se ujali objemného souboru uniklých dokumentů, jsou teprve na počátku práce. Možná, že jejich lopota nepovede k objevu velkých konkrétních zločinů, za jejichž krytí by mohly být odpovědné osoby postaveny před soud. Možná, že se ta avizovaná šokující odhalení nakonec rozplynou v chuchvalce dílčích případů, které už nebudou žádnou z agentur zajímat. Jedno je ale jisté už dnes.

Spolu se studií amerického Centre for Public Integrity z konce roku 2007, která dokázala, že George W. Bush a sedm dalších vysokých činitelů jeho administrativy učinili v prvních dvou letech po útocích z 11. září 2001 celkem 935 záměrně lživých prohlášení o Iráku, spolu s pracemi Joshuy Hollanda, Antoneie Juhashové, Toma Engelharta, Raeda Jarrara a dalších autorů, kterým se v letech 2005—2008 podařilo odhalit a zdokumentovat, že za invazí stály i hospodářské zájmy, a spolu se stovkami materiálů, které jsou o skutečné podobě každodenního života v postsaddámovském Iráku zveřejňovány rok co rok nevládními organizacemi, jež v zemi působí, tvoří odhalení WikiLeaks jedno velké memento — varování, že útočná válka, zájmy a lež patří i v dnešní době neodmyslitelně k sobě.

Ty, z jejichž pohledu není suma již známých i nyní odhalených činů srovnatelná s represemi, kterých se dopouštěl Husajnův režim, budou nejspíše invazi i nadále hájit. A možná, že budou mít v něčem pravdu. I oni však budou muset brát v každé z potenciálně podobných situací v budoucnu memento WikiLeaks v úvahu. Věcná podoba příslušných odhalení bude již a priori omezovat vliv jakékoliv proválečné propagandy, pokud se k ní kdo uchýlí.

V tomto smyslu jsou WikiLeaks opravdu službou pravdě, jak říká zakladatel portálu Julian Assange. V tomto smyslu mohou skutečně mnohé změnit. A i kdyby zveřejněné dokumenty již neobsahovaly nic závažnějšího, než se objevilo doposud, za toto je myslím třeba jim poděkovat.

    Prosíme, podpořte naši práci

    Společně jsme přispěli ke konci éry Andreje Babiše. Nikdy by to nebylo možné bez vás. Naše práce ale není u konce. Denně budeme dohlížet na to, aby se slibované změny opravdu staly.

    Vaše podpora určuje naši sílu.

    Spolu #jsmeDR.

    Diskuse