Mohou WikiLeaks něco změnit?
Petr JedličkaPrvní informace z balíku dokumentů uniklého z ministerstva obrany USA neodhalují znalcům iráckého dění nic nového. Počin samotný má přesto velký význam.
Po třech měsících jsou WikiLeaks opět v centru pozornosti. Od pátečního večera středoevropského času se desítky, ba stovky novinářů a analytiků probírají 400tisícovým kopcem utajovaných dokumentů z amerického Pentagonu, které se známému internetovému portálu podařilo získat, vyhodnotit a následně rozšířit. Alternativní média píší o novém mezníku v dějinách nezávislé žurnalistiky; masová o šokujících odhaleních. Mluví se o etice, pravdě, hrozbě pro informátory a mnoha podnětech vyšetření.
Zřejmě nejpodstatnější otázka se ale zatím moc neklade: Mohou tyto informace něco opravdu změnit?
Vezměme tři dosud nejvíce zdůrazňované objevy: za prvé, v letech 2004—2009 zahynulo v Iráku násilnou smrtí více lidí (a zejména civilistů), než se doposud oficiálně přiznávalo; za druhé, v zemi od začátku invaze docházelo a zřejmě až doposud dochází k mučení a týrání vězňů ve velkém, o kterém americká strana věděla, ale nebánila mu; a za třetí, během celého postsaddámovského období se sami zahraniční vojáci dopustili řady fatálních chyb, násilných incidentů a dokonce i zločinů. Ty se sice pak vyšetřovaly, ale na veřejnosti i se o nich mlčelo nebo mlžilo.
O všem zmíněném se vědělo už dávno. Byly publikovány desítky studií, analýz a souhrnných zpráv, z nichž na některé upozorňoval i Barack Obama ve své předvolební kampani.
Dokumenty navíc obsahují pouze zjištění Pentagonem ověřená a následně potvrzená. Podle uniklých materiálů je například mrtvých civilistů o patnáct tisíc více, než o kolika mluvili generálové. Celkem tak mělo v Iráku zemřít 109 tisíc osob. Dle studie renomovaného lékařského časopisu Lancet se přitom již v roce 2006 pohyboval počet obětí v intervalu 426,369 až 793,663.
Také o mučení, k němuž docházelo ve vězeňských táborech a vyšetřovacích celách nového iráckého režimu, se v USA léta otevřeně mluvilo, mnohdy i barvitěji ... no a incidenty, chyby a dílčí zločiny, na ty se alespoň upozorňovalo na internetu. Kdo hledal, už dávno našel. Kdo chtěl vědět, ten se dozvěděl.
Přesto má série publikovaných zjištění svůj jedinečný význam: Jde o oficiální informace z prostředí, jež sama odhalení usvědčují ze lži, zatajování a (de facto) manipulace s veřejným míněním. A to není vůbec málo.
Pravda, ve velké americké politice nejspíše k žádnému zemětřesení nedojde. Pentagon i ministerstvo zahraničí WikiLeaks odsoudily za nahrávání nepřátelům USA (tj. zejména režimům zlotřilých států) a za ohrožení informátorů v poli. To jsou argumenty, na něž americké občanstvo tradičně slyší. Drtivá část pomyslné viny navíc padá na předchozí administrativu, od níž se distancovali už i středoví republikáni. Pokud bude Obama šikovný, může věc obrátit ještě ve svůj prospěch.