Stovky učitelů a desetitisíce studentů z britských univerzit, colleges a místy i středních škol zahájily v průběhu středečního dopoledne druhou sérii velkých protestů proti vládnímu pojetí reformy vyššího vzdělávání. Na rozdíl od protestu z 10. listopadu, který si získal světovou publicitu po útoku radikálnějších demonstrantů na sídlo Konzervativní strany, se tentokrát demonstrovalo celonárodně a mnohem rozmanitějšími způsoby.

Největší pozornost poutal po celý den protest v Londýně. Velká demonstrace byla svolána na Trafalgarské náměstí, odkud se mnohatisícová skupina protestujících vydala k budově parlamentu. V ústí hlavního bulváru na Parliament Square ji obklopily početné oddíly policistů a podle reportérů různých agentur došlo k několika potyčkám.

Nálada na místě se v časných odpoledních hodinách zradikalizovala, mezi protestními slogany začaly převládat nadávky a slovní útoky. Očití svědkové popsali řadu policejních provokací, při kterých bylo několik jedinců vytáhnuto z davu a uzavřeno v přistavených antonech. Malá skupinka demonstrantů se také jala demolovat opuštěnou policejní dodávku, v čemž jí však většina postupně zabránila lidským řetězem kolem vozu.

Zprávy reportéra BBC Dominica Cascianiho z šesté hodiny večerní hovořily o vychladnutí hlav, k němuž údajně přispělo i nevlídné počasí. Reportéři deníku Guardian však kolem půl osmé zaznamenali další pozdvižení, protože do davu najednou vjelo několik policistů na koních.

Pořádkové síly držely londýnské demonstranty na místě po celé odpoledne. Večer vytvořily v kordonech dvě brány, aby mohli jednotlivci odcházet. Lidé z antikonfliktních týmů zároveň rozdávali láhve s vodou a umožňovali demonstrantům průchod na provizorní toalety. Okolo desáté byl protest rozpuštěn.

Mluvčí londýnské policie v nočních hodinách upřesnil, že bylo za celý den zadrženo dvaatřicet lidí. Současně bylo zaznamenáno třínáct lehkých a čtyři středně vážná zranění.

Středeční protesty nebyly organizovány centrálně odbory z Národního svazu studentstva jako poslední demonstrace, ale tematickými skupinami a iniciativami. Od osmé hodiny večerní agentury hlásily, že situace působí klidně. Teprve pozdě v noci došlo k vymlácení několika oken, zdemolování automatu na jízdenky a poničení londýnského autobusu. Tyto incidenty však neměly s protestem už nic společného.

Průvody, blokády, happeningy

Ve velkých městech s vysokými školami jako je Liverpool, Bristol, Southampton, Leeds, Newcastle, Cardiff, Glasgow či Edinburgh vyrazily do ulic stovky a častěji tisíce lidí. Protesty měly značně rozličnou podobu — od happeningů po klasické průvody s transparenty, vlajkami a hesly.

Steven Morris popsal v Guardianu například náladu v Bristolu jako veselou až rozpustilou. Studenti odešli z univerzitního kampusu k asi čtvrt míle vzdálené budově svých odborů, stojící na malé vyvýšenině. Rozložili zde protestní tábor a chvíli se zabavili pohledem na oddíl policistů na koních, který vzal kopec ztečí. Následoval průvod přibližně dvou tisíc demonstrantů centrem města, doprovázený lokálními ohňostroji.

S podobnou účastí i stylem proběhly demonstrace v Manchesteru a Leedsu.

Během dne poutaly stále víc pozornosti různě intenzivní blokády a zábory společných prostor v univerzitních areálech. Studenti okupovali zejména průchozí místnosti a budovy, ve kterých sídlí vedení škol. Motivaci svých činů vysvětlovali jak pragmaticky — chtějí si například vynutit oficiální stanovisko managementu k vládním škrtům —, tak idealisticky.