Kdo má nárok na ochranu svých práv?
Ivan ŠtampachBudou demokratické a liberální principy i nadále jen tématem slavnostních projevů nebo se stanou reálnou součástí života občanů bez ohledu na jejich ekonomickou sílu ochranu svých práv si vynutit?
Politické změny před jednadvaceti lety mimo jiné měly znamenat jasné odlišení soukromého a veřejného práva. Vztahy mezi firmami a vztahy firem se zákazníky patří k soukromému právu. Úkolem státu je dbát na dodržování zákona, ale jménem firem neobchoduje, nedodává zboží a služby, neinkasuje, stát nedopravuje, neléčí, nevzdělává…
Snad jako dárek k blížícímu se Dni boje za svobodu a demokracii nám stát, tentokrát zastoupený Nejvyšším správním soudem dal dárek v podobě rozhodnutí, že revizor se smí ptát na totožnost člověka bez jízdenky a má právo ho přimět, aby oba počkali na policii nebo na služebnu sami šli. Jinými slovy revizor smí s jistými omezeními černého pasažéra zadržet, tedy omezit jeho osobní svobodu. Mediální zprávy to označily jako průlom. A opravdu to průlom je: pracovník soukromé firmy má právo konat to, co dosud mohl konat pouze státní činitel. Zřejmě soud podpořil politické stanovisko spočívající v tak řečeném zeštíhlování státu. Stát vyklízí pozice a soukromé mocenské útvary, soukromé policie, jednou, před měsíci ve službách ČEZu, tentokrát placené dopravními podniky přejímají, zatím jen po drobných krůčcích státní moc.