Politické změny před jednadvaceti lety mimo jiné měly znamenat jasné odlišení soukromého a veřejného práva. Vztahy mezi firmami a vztahy firem se zákazníky patří k soukromému právu. Úkolem státu je dbát na dodržování zákona, ale jménem firem neobchoduje, nedodává zboží a služby, neinkasuje, stát nedopravuje, neléčí, nevzdělává…

Snad jako dárek k blížícímu se Dni boje za svobodu a demokracii nám stát, tentokrát zastoupený Nejvyšším správním soudem dal dárek v podobě rozhodnutí, že revizor se smí ptát na totožnost člověka bez jízdenky a má právo ho přimět, aby oba počkali na policii nebo na služebnu sami šli. Jinými slovy revizor smí s jistými omezeními černého pasažéra zadržet, tedy omezit jeho osobní svobodu. Mediální zprávy to označily jako průlom. A opravdu to průlom je: pracovník soukromé firmy má právo konat to, co dosud mohl konat pouze státní činitel. Zřejmě soud podpořil politické stanovisko spočívající v tak řečeném zeštíhlování státu. Stát vyklízí pozice a soukromé mocenské útvary, soukromé policie, jednou, před měsíci ve službách ČEZu, tentokrát placené dopravními podniky přejímají, zatím jen po drobných krůčcích státní moc.