Žhářský útok, který nemá v novodobé historii České republiky obdobu, se odehrál v severomoravské obci Vítkov v noci z 18. na 19. dubna 2009, tedy vpředvečer 120. výročí narození Adolfa Hitlera. Do předem vytipovaného domku, ve kterém v ten čas byli čtyři dospělí a čtyři děti, přilétly tři lahve s Molotovovým koktejlem. Dům shořel, lidé se, byť poranění, zachránili. Dvouleté dítě utrpělo popáleniny na osmdesáti procentech těla a jeho přežití považují odborníci za zázrak. Popáleni byli i jeho matka a otec.

Ze žhářského útoku byla obviněna čtveřice pravicových extremistů z Opavska a Bruntálska: Ivo Müller, Václav Cojocaru, Jaromír Lukeš a David Vaculík. Soudní proces s mladíky začal u Krajského soudu v Ostravě 11. května letošního roku.

Trestnímu senátu předsedá soudce Miloslav Studnička, obžalobu zastupuje státní zástupkyně Brigita Bilíková. Zmocněncem dětí, které byly během útoku v domě, je advokát Pavel Uhl. Zmocněnci rodiny jsou občanští aktivisté Markus Pape a Ladislav Baláž.

„Naším cílem bylo jen zničit sklad, kde měly být kradené věci. Nic víc."

Obžalovaní v přípravném procesu svorně tvrdili (kromě Vaculíka, který odmítal vypovídat), že nevěděli, co činí. Snažili se vzbudit dojem, že jeli zničit jakýsi sklad s jakýmisi asi kradenými věcmi asi patřícími Romům. Jaromír Lukeš, Ivo Müller a Václav Cojocaru se k účasti na útoku přiznali. Popírali ovšem, že šlo o nějaký cílený útok na Romy. Cojocaru se snažil vysvětlit, že s Romy se dá domluvit. Prý se na letních táborech staral o handicapované děti a taky o Romy. „Za jeho charakterové vlastnosti by se nemusel stydět nikdo z nás," prohlásil jeho obhájce Ladislav Myšák.

Ivo Müller byl o něco upřímnější, když na otázku, jaký je jeho vztah k Romům, odpověděl, že kradou, berou drogy a že ho zbili. Müller už v přípravném řízení uvedl, že věděl, že útok má souviset s Romy a připustil i to, že by domek mohl být obydlený. Přiznal, že chtěli zaútočit na dům, kde se scházejí nepřizpůsobiví občané bez ohledu na barvu pleti. „Říkali jsme, že jdeme na Cikány. Zapálit jim ten dům. Udělat nějaké zlo. Netušili jsme ale, že tam může žít tak početná rodina."

Václav Cojocaru, který se zná s Müllerem a Vaculíkem od dětství a s Lukešem z mítinků, se podle svých slov k extremistům přidal kvůli módě — líbila se mu letecká bunda a vojenské boty — a také proto, že mu byla blízká myšlenka vlastenectví a nacionalismu. Proto se prý začal zajímat i o politiku. „Líbil se mi zájem o historii Československa. Člověk by měl být nějakým způsobem hrdý na to, že je Čech, že máme nějakou svoji kulturu, historii, památky," řekl u soudu. Informace o těžkém popálení malé Natálky ho prý velice zaskočila. „Musel jsem si sednout, protože jsem tomu nevěřil. Nechápal jsem to. S takovými následky nikdo z nás nepočítal," popsal svou reakci na zprávu o následcích požáru, o nichž se dozvěděl druhý den z televize.

David Vaculík pravidelně sponzoroval Dělnickou stranu (DS), a byl dokonce i  označen jako pořadatel na demonstraci DS. Na těle má vytetované nacistické symboly, k soudu přišel v tričku s nápisem Thor Steiner, což je německá značka oblečení založená neonacistou Axelem Kopelkem. Zmocněnec poškozené rodiny Markus Pape to kritizoval slovy: „Chci, aby Vaculík tímto svým jednáním nevyhrožoval svědkům." Vaculíkův advokát Petr Kausta námitku Papeho označil za spekulaci. Tvrdil, že jeho klient tričko koupil v legálním obchodě, a dal podnět státní zástupkyni, aby prošetřila, zda nejde ze strany zmocněnce Papeho o křivé obvinění.

Jaromír Lukeš, údajný vůdce skupiny, rasisticky motivované postoje vysvětloval potřebou pořádku a spravedlnosti. Podle psychologa Petra Vavříka se snažil na okolí působit jako ten dobrý, který se vymezil proti menšinám, protože podle jeho obrazu společnosti pořádek v ní narušují. Za propagaci nacismu byl už třikrát odsouzen.

Odsouzeni byli v minulosti i Vaculík s Müllerem, kteří se s dalšími útočníky zapojili před lety do násilností v opavském klubu při koncertu punkových kapel. Jediný, kdo nebyl v minulosti odsouzen, je Cojocaru.

Soudní znalec v oblasti extremismu: Útočí přímo proti lidem.

Pro obžalobu byly klíčové znalecké posudky. Prokázaly u všech aktérů, kromě Vaculíka, který vyšetření odmítl podstoupit, nevyzrálou osobnost, sklony ke xenofobii, rasismu a pravicovému extremismu.

I při domovních prohlídkách byly nalezeny věci, které podle soudního znalce v oblasti extremismu Michala Mazla jednoznačně potvrzují extremistickou, neonacistickou orientaci. „Z předložené dokumentace devadesát procent vykazuje znaky s rasovým podtextem. Je tam symbolika charakteristická pro moderní neonacismus," píše Mazl v posudku.

„Cikán, to je bestie, která zítřka nedožije“... „Cikáni jsou verbež, která parazituje na naší zemi“... „Už jste dostali chuť zabít negra nebo podobného z....?“ „Nejlepší pohled je na rozkopaného Cikána, který leží v tratolišti černé krve," to jsou ukázky z materiálů nalezených u obžalovaných.

Forma útoku je podle Mazla charakteristická pro tento druh extremismu. Podle něj neonacisté neútočí na majetek nepřátel, jak obžalovaní tvrdili o záměru svého činu. „Útočí přímo proti lidem. Chtějí je zasáhnout na tom nejcitlivějším místě. Tedy na životě," konstatoval Mazl. „Jestli jen třetinu toho, co nashromáždili, četli a poslouchali, museli moc dobře vědět, o co se jedná," vysvětlil. Podle něj obžalovaní patří k nejhorším extremistům.

Znalec Svatopluk Sedláček posuzoval osobnost obžalovaných a u soudu konstatoval: „Osobnosti nejsou narušeny natolik, že by se dalo hovořit o psychopatii. Jejich schopnost adaptace je dobrá. U žádného z posuzovaných jsme nenašli nic, co by naznačovalo například pyromanii."

O důkladné přípravě a promyšlenosti činu i o tom, že pachatelé věděli, jaký útok a na koho provedli, svědčí také odposlechy prováděné v době, kdy byli všichni podezřelými ze spáchání tohoto trestného činu. „V Maďarsku jsou ještě víc psychoakce, oni tam pleskli zápalné lahve, čekali, až to začne vyběhávat, a ještě to postříleli…“ „To jsou frajeři v tom Maďarsku, a ještě se dostali do parlamentu,“ bylo například slyšet v záznamech odposlechů. Objevilo se v nich i to, že pachatelé měli dům vytipovaný, pořídili věci potřebné na výrobu Molotovových koktejlů, že jim šlo o zviditelnění.

Ne orgány činné v trestním řízení nebo média, samotní obžalovaní chtěli čin povýšit na způsob řešení společenského problému.

Závěrečné řeči byly před soudem pronášeny 6. a 7. října. Státní zástupkyně Brigita Bilíková nepochybovala ani o dokázaném průběhu žhářského útoku, ani o jeho pachatelích. V její řeči zaznělo: „Z provedených důkazů je patrné, že obžalovaní spácháním činu nechtěli jen usmrtit romskou rodinu, ale především chtěli zviditelnit jimi hlásanou ideologii rasové nesnášenlivosti a zášti k jinému národu, národnostní menšině a etnické či jiné rasově odlišné skupině obyvatel. Svůj čin povýšili na ideologický záměr a formu řešení společenských otázek.“ Podle Bilíkové je nebezpečnost činu nadmíru vysoká, a není na něj možno pohlížet jen jako na běžný kriminální čin. Konstatovala, že útočníci chtěli zastrašit skupinu obyvatel, podpořit další útočníky a rozšířit své myšlenky. Bilíková navrhla výjimečné tresty v rozmezí 15 až 25 let.

Ublížili lidem pouze proto, že jsou to Romové

Za klíčovou otázku podstatnou pro posouzení viny a rozhodnutí o trestu považuje zmocněnec poškozených dětí charakter skutku, tedy to, co trestní právo slovy starého trestního zákona označuje jako okolnosti, za nichž byl trestný čin spáchán.

„Pokud někdo v noci zapálí dům, ve kterém spí rodina s dětmi, které se tomuto zapálení nemohou bránit a uniknout mu mohou jen stěží, nelze takový způsob boje nazvat čestným,“ konstatoval v závěrečné řeči Pavel Uhl. „Motivační vzorec spáchaného skutku je totiž tentýž, který stál na počátku emancipace a formování hnutí německého nacismu,“ uvedl dále.

Zdůraznil, že by soud měl uložit trest, který bude sice mnohými hodnocen jako přísný, ale tento trest nebude trest ani exemplární, a ani nepřiměřený. Soud dá výrokem o trestu najevo, jak se stát a společnost staví ke skutku, jehož obsahem je to, že se organizovaná skupina pokusí zabít nevinnou rodinu s dětmi vypálením jejich domu v noci, a to jen proto, že jsou to Romové. Přednesl před soudem také názor rodiny, podle kterého si útočníci zasluhují doživotní trest.

Různá taktika advokátů obžalovaných

Advokát Davida Vaculíka Petr Kausta obvinil v závěrečné řeči trestní senát z nezákonnosti a neústavnosti. Důraz kladl na fakt, že členové poškozené rodiny byli už mnohokrát trestáni za různé delikty a prostředky ze sbírky na Natálku použili na splacení dluhů. Tvrdil, že v případě jeho klienta byl porušen princip rovnosti a ústavnosti a odvolával se na Listinu základních práv a svobod. Napadl nezávislost a nestrannost senátu, který podle něj Vaculíkovi upřel právo na spravedlivý proces. Přímý přenos ze soudního jednání podle něj ovlivnil výpovědi svědků a média porušovala v komentářích presumpci neviny.

Kausta se snažil vyvrátit, že by předložené důkazní materiály a posudky či závěry obžaloby byly dostatečně podloženými důkazy. Zpochybňoval důvěryhodnost poškozené rodiny s poukazem na trestní minulost jejích členů, kterým už dal stát podle něj mnohokrát šanci k nápravě. Zdůraznil, že si nemyslí, že by jednání Davida Vaculíka bylo motivováno rasově.

„Zařazuju lidi podle toho, jaký vedou život a jak se chovají k ostatním, nikoli podle barvy pleti. Zákon platí pro každého stejně, ať je někdo bílý, nebo černý či žlutý, tím se jako advokát řídím,“ konstatoval Kausta s tím, že rasový podtext dávají činu politici, občanští aktivisté a média. Navrhl zprostit Davida Vaculíka v celém rozsahu obžaloby.

Obhájci dalších obžalovaných, Petr Pěnkava, Ladislav Myšák a Markéta Polišenská, byli opatrnější. Nepopírali, že jejich klienti skutek spáchali, ale chtěli, aby byl klasifikován jako ublížení na zdraví z nedbalosti a poškozování cizí věci. A tomu aby byly uzpůsobeny výše trestů.

Obžalovaní věděli, že dům je obýván, i dětmi

Předseda trestního senátu Miloslav Studnička dal za pravdu obžalobě. Rekonstruoval podrobně průběh útoku a v odůvodnění rozsudku řekl, že obžalovaní věděli, že dům je obýván, a to i dětmi. Útok předem naplánovali, Lukeš vytipoval dům. Zdůraznil, že šlo o brutální útok, neobvyklý v posledních desetiletích. Trval na tom, že obžalovaní jednali v úmyslu a chtěli útokem porušit zájem chráněný zákonem. „Poškozené chtěli usmrtit a zapálit jim dům a činu se dopustili zvlášť surovým a trýznivým způsobem právě pro příslušnost obětí k romské menšině,“ konstatoval Studnička.

Výši trestů odůvodnil velmi vysokou společenskou nebezpečností trestní činnosti i tím, že bylo vše naplánováno. Proces neváhal připodobnit k tzv. Křišťálové noci, při které bylo v Německu zabito přes devadesát Židů, tisíce byly deportovány do táborů a byla zničena jejich obydlí.

Rozsudek je dostatečně znám: David Vaculík, Jaromír Lukeš a Ivo Müller byli odsouzeni na dvaadvacet let, Václav Cojocaru na dvacet. Všichni obžalovaní se na místě odvolali do všech výroků soudu. Případ bude řešit Vrchní soud v Olomouci.

Klaus: Výše trestu se mi zdá nečekaně vysoká

Vzápětí se k vynesení zatím nepravomocných rozsudků začali vyjadřovat politici, komentátoři i veřejnost v internetových diskuzích.

Z vyjádření politiků jsou zděšeni odborníci u nás i v zahraničí. Tam něco takového jako nastalo u nás není zdaleka obvyklé. Politici si nedovolí hodnotit výroky soudu, jakkoli s nimi polemizovat, či je dokonce zpochybňovat.

Že podobné výroky na západ od České republiky skutečně nejsou obvyklé, potvrdil v rozhovoru pro Hospodářské noviny profesor bostonské univerzity Igor Lukeš: „Taková lavina politicky inspirovaných názorů, která se převalila českou politickou scénou, by v USA byla vysoce nepravděpodobná," řekl. Podle něj tamní politici respektují nezávislost soudů se stejnou samozřejmostí, s jakou dodržují odluku církve od státu.

Profesor univerzity v Cardiffu Jiří Přibáň popsal podobný stav v Británii. „Politici se nejčastěji vůbec nevyjadřují, a když se přece jen k nějaké kauze vyjádří, tak zpravidla jen velmi stručně a v obecné rovině," konstatoval. Přibáň.

Vměšování českých politiků do soudních procesů se nelíbí ani samotným soudcům. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský by uvítal větší zdrženlivost. „Na druhou stranu soudy jsou vůči této formě ovlivňování imunní," řekl Hospodářským novinám. Podle ministra spravedlnosti soudci musí unést jakoukoli kritiku, a to i z úst veřejných činitelů.

Většina českých politiků se přesto k rozsudkům vyjádřila. Václavu Klausovi se více než dvacetileté tresty odnětí svobody nelíbí. „Výše trestu se mi zdá nečekaně vysoká. Zamýšlím se nad tím, jestli taková výše trestu, kterou porovnávám s některými žádostmi o milost, které dostávám, opravdu bude tou nejsprávnější cestou, jak zabránit do budoucna opakování podobných jevů," řekl prezident po vynesení rozsudku.

Václav Klaus zpochybňuje soudní výroky tradičně, neváhá kritizovat ani Ústavní soud. Naposledy to udělal ve čtvrtek při projevu k výročí 28. října. Opět byl znepokojen „svévolným oddálením voleb“ na podzim loňského roku, kdy Ústavní soud zamítl návrh skupiny poslanců na vyhlášení předčasných parlamentních voleb za použití ústavní novely.

Sociolog Petr Soukup z Univerzity Karlovy tvrdí, že tím Klaus vybočuje ze své role. „Máme rozdělené moci na výkonnou, soudní a zákonodárnou. Prezident v posledních letech dost často překračuje meze běžné v demokratických státech," uvedl v České televizi.

Většina ostatních politiků, kteří se k věci veřejně vyjádřili, považuje rozsudky za přiměřené. Jsou mezi nimi například ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, premiér Petr Nečas či ministr spravedlnosti Pospíšil.

Advokát Tomáš Sokol, který zastupoval stát u Ústavního soudu při jednání o zrušení Dělnické strany, nepovažuje rozsudky za překvapivé: „Už na začátku líčení bylo pravděpodobné, že pokud se jejich čin prokáže, tak hrají o tresty mezi dvaceti a pětadvaceti lety," řekl Sokol.

Názory odjinud: Joch, Steigerwald, Hoffman, Polanská, Gabal

K celé kauze vítkovských žhářů se postavil také premiérův poradce pro lidská práva Roman Joch: „Nepřeji těm klukům, kteří si teď pobudou dlouhý čas ve vězení, nic zlého. Naopak, přeji jim hodně dobrého — stejně jako jejich oběti, malé Natálce. Především jim přeji, aby ten dlouhý čas, jenž budou nyní mít k přemýšlení, nepromrhali — nýbrž aby jej dobře využili k tomu stát se lepšími lidmi. Trest smrti, jenž v principu zaslouží každý, kdo chtěl, aby lidské dítě hořelo jako cár papíru, nedostanou — ať to tedy berou jako půjčku, kterou by měli ideálně časem splatit. Stane-li se tak — což já nevím — nakonec z toho mohou vyjít jako morální vítězové," píše Joch na svém blogu.

Pozoruhodný komentář napsal pro Mladou frontu Karel Steigerwald: „Názor obhájců je jasný: chlapci z nějakých smolných příčin spáchali obecné ohrožení či ublížení na zdraví. To nelze popřít, a zaslouží si za to trest nejméně dvouletý, možná i vyšší. Soud byl pod tlakem veřejnosti (asi jako v padesátých letech) a spáchal na chlapcích sociální popravu. Tento názor s obhájci sdílí valná část veřejnosti.“

K případu se vyjádřilo mnoho dalších komentátorů. Ivan Hoffman podotýká: „Dvaadvacet let vězení za pokus upálit rodinu, která jim navíc nic špatného neudělala, je velice shovívavý trest ve srovnání s tím, co potkalo v Íránu hocha zhruba v jejich věku, když vykradl cukrárnu. Bude mu uříznuta ruka a k tomu samozřejmě ještě uhradí škodu na cukroví. Kdyby provedl to, co naši vyznavači Adolfa Hitlera, nepochybně už by dávno visel.“

Patricie Polanská píše: „Výsledkem jednoho rozsudku neměl být obecný pocit, že jsme se s neonacismem a rasismem právě exemplárně vypořádali, a můžeme proto s klidem na existenci těchhle temných a chorobných názorů zapomenout jako na něco, co se české společnosti už netýká.“

Podle sociologa Ivana Gabala názory veřejnosti odrážejí fakt, že někteří lidé vnímají Vítkov jako mimořádně vážný trestný čin, který ohrožuje občanský princip právního státu. „My jsme zvyklí na organizovaný zločin, ale nejsme zvyklí na organizované rasové násilí. Toto byl jeho první posuzovaný případ," dodal Gabal. S tím nesouhlasí v pátečním rozhovoru v Deníku Referendum Pavel Uhl: „Ne tak zcela. Jsme dávno zvyklí na oboje. Teď si zvykáme jen na to, že to druhé se soudí. Osobně musím poznamenat, že si zvykám docela dobře.“

Oba reagují na komentáře v internetových diskuzích a na Facebooku, ve kterých diskutéři často fandí pachatelům a vysmívají se Romům. „Mě by ani moc nepřekvapilo, kdyby se cikáni začali hromadně upalovat, když to tak nese“ či „Poučení pro příště: 3 Molotovy jsou málo" dočteme se v diskuzích. Ty se v podstatě nesou v tomto duchu: „zavinili si to sami, jsou to příživníci a paraziti“, „nemají tady co dělat, kdyby vypadli, nemuselo se jim nic stát“, až po poněkud absurdní tvrzení, že útok zápalnou lahví ještě neznamená, že útočník chtěl někoho usmrtit.

A co dál?

Rodina z Vítkova má nový domov v Budišově nad Budišovkou na Opavsku, který koupila z peněz od dárců. Celkem se na kontě sešlo 890 tisíc korun. Natálka Kudriková ponese následky útoku celý život, stejně jako její rodiče a sestry. Ve čtvrtek skončila odvolací lhůta, během které obhájci zpracovali odůvodnění odvolání svých klientů. Jeden z obhájců označil okamžitě rozsudek za sociální popravu.

Veřejnost zůstává nadále nejednotná, odborníci na extremismus a lidská práva doufají, že výjimečné tresty dávají dostatečně najevo, na čí stranu se v této otázce staví český stát.

Případ bude nyní řešit Vrchní soud v Olomouci.