Horníci, kteří přežili více než dva měsíce v zavaleném severochilském dole, chtějí prý svůj příběh prodat tomu, kdo nabídne nejvyšší cenu, napsala dnes agentura DPA.

Havíři své dramatické zážitky z podzemí vypoví tomu médiu, které „nám za to nabídne nejvíce, abychom měli alespoň malý užitek z prožitého utrpení,“ citoval dnes deník El Mercurio slova jednoho z havířů Omara Reygadase.

Reygadas byl společně s dvaatřiceti kolegy uvězněn devětašedesát dnů ve více než šesti set metrové hloubce v dole na zlato a měď San José. Při záchranné akci, která v dějinách hornictví nemá obdoby, byli 13. a 14. října osvobozeni.

„Musíme toho využít. Neuzavřeli jsme žádnou dohodu o mlčení, takže promluvíme, jakmile někdo řekne, kolik za to nabízí. Potom nás třiatřicet řekne pravdu,“ prohlásil horník, vědom si obrovského zájmu médií.

Život v dole

Další z chilských horníků Víctor Segovia již popsal magazínu Stern některé detaily jejich martyria: „Myslel jsem na to, že zemřu. A přál jsem si, aby se to stalo jednoduše ve spánku.“ Také některá další média v těchto dnech uveřejnila dílčí líčení horníků. Jestli jim za to zaplatila, není však podle DPA známo.

O prvních chvílích po závalu prozradil Segovia magazínu Stern: „První minuty nikdo z nás neřekl ani slovo. Mladí proto, že netušili, co jim hrozí. A my starší, protože jsme nikoho nechtěli vystrašit.“ Po dvou dnech začali muži pátrat po východu. „Bylo to beznadějné. Všude se před námi nořily stěny z kamene.“ Mezi horníky se prý rychle vytvořila hierarchie, Mario Sepúlveda převzal roli šéfa. Tento havíř se do povědomí světa, který s napětím jejich příběh sledoval, zapsal jako „žurnalista“, neboť ve štole moderoval videa zasílaná na povrch.

Vedoucí směny Luis Urzúa prý většinu času mlčel. „Všichni jsme byli rádi, že se vůbec někdo chopil iniciativy,“ přiznal Segovia v interview. Mnoho horníků se s nastalou situací nemohlo vůbec srovnat. „Pořád někdo brečel. Já také. Ti mladší se drželi o něco lépe než my starší. Asi i proto, že jsme lépe věděli, co by nám mohlo hrozit.“ Ve svém deníku Segovia zaznamenal i to, jak jim po týdnu došly zásoby tuňáka. Z odstáté vody měla většina horníků střevní problémy. Trápily je také kožní vyrážky. K tomu navíc prožívali psychická muka.

Segovia si prý není ještě jistý, zda své zápisky zveřejní. Málem by přitom neměl na výběr. Svůj deník totiž zapomněl vzít při záchranné operaci s sebou, na povrch ho poté vynesl jeden z jeho kolegů.

Smutné, leč častější

K daleko smutnějšímu, leč mnohem typičtějšímu konci dospěla ve čtvrtek snaha záchranářů v Ekvádoru. Ti se po šest dní snažili osvobodit čtyři havíře zavalené v dole Casa Negra.

„Už jsme je našli, i zbylé dva. Jsou bohužel mrtví,“ řekl netrpělivým novinářům Giorgy Ramirez, jeden ze členů záchranného týmu.

„Jejich těla jsou stále tam dole. Jedno je bez šatů přitisknuté ke zdi, druhé jsme jenom zahlídli u vzdálenější stěny. Není tam moc vidět. Všude jsou pobořené vzpěry a trámy. Budeme potřebovat dalších deset mužů, abychom je dostali ven,“ dodal záchranář.

K nehodě na Cosa Negře došlo minulý pátek — toliko dva dny poté, co se podařilo vytáhnout všechny chilské horníky.

Těla dvou ekvádorských havířů byla nalezena již po nehodě, u zbylých dvou se ale věřilo, že se jim podařilo dostat do nouzového úkrytu a že v hloubce sto padesáti metrů přežijí.

Rodiny zavalených přijel v úterý utěšovat sám ekvádorský prezident Rafael Correa. Už ve středu večer však bylo dle agentur záchranářům jasné, že nikdo živý nezůstal.

Další informace:

ABC News Missing Ecuador miners found dead

AFP Rescue efforts end as Ecuador miners found dead

AFP Two Ecuador miners may be alive after collapse: minister